Za malým okénkem sedí chmurný řemeslník a klepá do podešve. V některých chalupách drkotá tkalcovský stav, poletuje člunek a brebtá: – Trdltr-trdltr-trdltr – škráb! Na zahradách se suší sukno, zavěšené na příčné bidlo; páchne zde louhem a močí.
Karel Poláček, Okresní město
Někdo dostává prostor kavárny Fra na jeden večer zcela k dispozici a dělá si, co chce.
Tak daleko, tak blízko.
Když jsem vymýšlel název pro cyklus, jehož dramaturgií a moderováním mě Petr Borkovec pověřil, spontánně se mi vybavila písnička Stará dobrá mladá krev od kapely Or a její text:
stará dobrá mladá krev
jako mrtvý třešně na kopci
oprášit taktiku spálený země
stará dobrá mladá krev
kdo by to řek v roce nula šest
na smrt těl už čekaj mrtvý duše
A název byl najednou jasný. Text kapely složené ne náhodou taky z našich vrstevníků pro mě vystihuje důležitý stav mysli typický asi nejen pro naši generaci, ale pro určitý věk. Konkrétní situace se mění, ale dynamika je jasná: naděje a rozlet naráží na deziluzi, idealismus je konfrontován s tím, o čem mají ti starší tendenci mluvit jako o kruté realitě světa, kterou je potřeba přijmout. Ale básník či básnířka se právě proti podobným zákonitostem dospívání a přijímání reality bouří. Ta vzpoura může vypadat různě. Je to otevřené pole. Když se ale podívám na československou poezii takzvané generace mileniálů, aniž bych se stavěl do role odborníka, vidím následující: angažovaná poezie definitivně přestává být tabu, ale zároveň není něčím odděleným od jiné poezie, neexistuje v protikladu vůči lyrismu a romantickým polohám. Prolíná se s nimi. A tématem, které různým způsobem a v různé míře v tvorbě promlouvá, je environmentální krize, jedno z největších – pokud ne vůbec největší – téma naší doby úplně obecně. Jako mrtvý třešně na kopci. Ještě v době dospívání si mnozí z nás mysleli, že na nás čeká svět plný možností, potenciálu, všechno se otevírá. A je to jinak. Pro básníka či básnířku je ale – naštěstí – vždycky všechno jinak.
Jan Škrob
Cyklus Café Fra, v němž překladatelky poezie vybírají básně ve vlastním překladu, poznámkují je, hovoří o podmanivosti a těžkostech překladatelské práce, o slovnících, slovech a studentkách a studentech překládání a také o tom, zda a jak překládání milovaných autorů proměňuje místo, kde nejraději pracují, a vztahy, na nichž jim záleží.
Knižní klub v anglosaském stylu. Jednou za měsíc si přečteme jednu knihu a pak se na hodinu a půl setkáme v Café Fra a formou moderované debaty si o ní promluvíme, půlku večera pouze mezi sebou, ve druhé půli spolu s autorkou či autorem. Každého setkání se může zúčastnit pouze deset čtenářů. Své místo si každý zajistí zakoupením vstupenky v Café Fra. Moderátory cyklu jsou Jitka Hanušová a Ondřej Lipár.
