O básních KK není snadné mluvit. Svědčí o tom i to, že vznikají nejen recenze jejích knih, ale i recenze recenzí (jako ta od básnířky Jany Pácalové na ohlasy na předposlední knihu Šport). Jisté pro tento večer myslím je, že poezie, kterou uslyšíte, nemá v Čechách moc obdob (ačkoli tu myslím nevzniká jen bukolická, nostalgická, sebelítostná a na existencialismus odkazující poezie, jak to v jinak pěkné recenzi na Šport píše Michal Jareš; to je spíš takovvymetání prostoru pro snadnější psaní názoru). Malé velké město KK je pozoruhodná kniha-akce, cituji „alternativní mapa“ (s tím, že každý, kdo to čte je kartograf), leporelo, které stavíš, čteš, pozoruješ bez pořadí; celá ta kniha je jako okamžik mezi pohybem a nehybností atd. Divné věci se tu dějí. Na mě ale především působí, kolika očím a jazykům dokáže dát autorka prostor, jak ví – ne ví, ukazuje – že její jazyk, pohled, myšlenky, pocit – jsou možnost, jedna z mnoha, a navíc velice nejistá. Možná, že tohle je jediný důvod, proč akce Malé velké město vznikla. Celou dobu mám pocit, že mě po městě provází někdo, kdo už umřel, že takhle to vidí, slyší (bez těch věčných metafor) nebo, že takhle by mohla město vidět třeba straka (bez těch otravných člověčích přirovnání). To je nejúžasnější. A chlad, o kterém se v souvislosti s KK někdy píše, se proměňuje. I touhle hranicí dokáže poezie KK protékat.