Jitka Hanušová uvádí tři finské básnířky a vypráví o jejich překládání (o samotě, v jednom domě, někde na severu)  


Mirkka Rekola (1931–2014) jedna z nejsvébytnějších finských básnířek druhé poloviny 20. století. Vycházela z finského modernismu 50. let 20. století, postupně se její poetika vyhranila ve dvou výrazných liniích: jednak aforistické a jednak lyrické, takřka transcendentální výpovědi ve smyslu pojetí časoprostoru.

Saila Susiluoto (1971) je helsinská básnířka. Zpočátku psala zejména básně v próze, postupně přešla k volnému verši, ale nadále experimentuje s formou i hranicemi žánrů. Její poezie se vyznačuje bohatou, mnohdy surreálnou imaginací, dialogičností a velkým důrazem na rytmus.

Sanna Karlström (1975) je helsinská básnířka, autorka čtyř sbírek. Každá z nich je tematicky sevřenou výpovědí o konkrétní osobě nebo osobě spjaté s určitou profesí.


Překlady textů Mirkky Rekoly vznikly za podpory Nuoren Voiman Liitto a obce Sysmä během překladatelské rezidence ve Villa Sarkia (zima–jaro 2015).