Milá paní Heleno H., ještě drobnost, na kterou jsem zapomněl: popsala byste mi prosím stručně svůj pracovní stůl? Místo, kde nejčastěji překládáte? Stačí dvě tři věty. Nebo tanka. Děkuju, pb

Tanka

Téma (dai): Jen nepodlehnout spleenu!

Na hoře Fudži
na mém screenu visí tisíc
souborů k práci.
Už zase se tiše ztrácím
do nedodělané říše...

Haiku

Hora Fudži
a na ní tisíc souborů
Mizím do říše netvorů

Helena Honcoopová (1948), japanoložka, historička japonského umění, překladatelka z japonštiny, v letech 1967–1972 vystudovala japanologii a angličtinu na FF UK, 1974–1977 dějiny umění. Po absolutoriu se zaměřila na praktickou práci s památkami japonského umění ve Sbírce orientálního umění Národní galerie v Praze. Zde pracovala v letech 1972–1983 jako odborná pracovnice a kurátorka specializovaná na japonskou grafiku a malbu. Napsala několik katalogů k samostatným i společně připraveným výstavám. Po nedobrovolném přerušení se k odborné práci v Národní galerii vrátila roku 1994, kde pracovala do roku 2012. Z překladů: Kniha vějířů (2016), Sto básní: svět staré japonské poezie (2020).