Cyklus autorských čtení zde probíhá vždy v úterý, dvakrát až třikrát za měsíc, programy připravují Karolína Jirkalová a básník Petr Borkovec. Jak oba říkají, jde především o spolupráci s vybraným literátem, o volbu jeho textů. Své verše zde například četli Zbyněk Hejda, Petr Hruška, Václav Jamek, Viola Fischerová či kubánští disidenti. Z prozaiků to byli Ivan Matoušek, Petr Pejn, Stanislav Komárek, Františka Jirousová, Petr Král a jiní.
Jaromír Typlt
Večery ve Fra
V kavárně Fra se čte nablízko. Slova míří k sousedním stolům, takže autor se potýká s nepřirozeností své role. Za koho tu je? Jakým právem přiměl všechny okolo, aby ztichli a sledovali ho?
Nakonec přijde potlesk, který jako by snímal všechny viny: potleskem se obvykle uzavírají divadelní představení, takže autor může udělat tečku za svým výstupem, přestat hrát sám sebe a vrátit se ke stolu, kde původně seděl, jako by se nic nestalo. Zábava je brzy v plném proudu.
To předtím, zdá se, byla jen jakási podívaná. Divná podívaná, při které měla velká část přítomných sklopenou hlavu a oči zabodnuté do země. Z výrazů se nedalo rozpoznat skoro nic. Pouze jakési soustředění. Nemělo by se to tedy brát spíš za veřejný poslech?
Autor ovšem nemá průpravu herce a nebývá mu zvlášť dobře rozumět. Svoje básně čte, jako by se chtěl vrátit do okamžiku, kdy mu vznikly pod rukama, takže se to podobá rozmluvě mezi dvěma důvěrnými přáteli – spousta narážek, podtónů, výčitek i přitakání, které nikomu, kdo u toho nebyl, nedávají valný smysl. Autor přitom trpí pocitem, že prozrazuje až příliš. V tom by ho jeho posluchači, kdyby k němu byli upřímní, mohli jistě uklidnit: z velké části textů se jim daří pochytit jen to, že je to řada za sebou poskládaných slov. Jestli autor něco prozrazuje, tak spíš věci, které by ho ani nenapadly.
Celou dobu totiž sedí, jako by dával portrét. A jak se při té podívané víceméně není na co dívat, každá drobnost získává zvláštní význam. Způsob posazení na židli, prst opakovaně přikládaný na tvář, levá noha chvíli vzepřená na patě a zase vrácená do bezpečného zkřížení s pravou, úhel nahrbení v zádech, a hlavně autorovo zápasení s listy papíru, které se rychle dokážou změnit v hlavní scénický prvek. Ubývají? Tenčí se jejich štus? Některý autor záludně řadí přečtené básně dozadu, takže zbývající množství nelze odhadnout. Ale jinému se docela zábavně pletou, různě popadávají a podtrhují jeho zmatek.Proč je to všechno zajímavé? Protože autor na to vůbec nepomyslí. Děje se mu to spíš navzdory a radši by to zakryl, zneviditelnil, aby to nikoho nerušilo v soustředění na slova, kvůli kterým se tu původně s ostatními sešel. Ale čím víc by chtěl zakrýt, tím víc mu to celé vymyká z kontroly.
Autorské čtení je tak jen maskou zvláštního druhu „chudého divadla“, kdy se jeden vybraný člověk stává po určitý čas předmětem pozorování. A kavárna Fra je dnes přední pražskou scénou, kterou rozhodně nemůže minout nikdo, kdo se umí pokochat tím pohledem.
Hrou nahého v trní.
Irský básník ve Fra
Vinohradská kavárna Fra vytváří neobyčejnou zimní nabídku cizokrajných lyrických hlasů. V úterý představí irský básník Peter McDonald svou poslední knihu House of Clay čili Dům z jílu. Autor vystudoval anglistiku v Oxfordu, napsal několik studií o poezii dvacátého století, je známý též jako kritik. Už z tohoto výčtu je jasné, že návštěvníci se nemusí připravovat na setkání s buřičským irským bardem s chraplavým hlasem a náklonností k whisky. Naopak, čeká je kultivovaný autor milující řeč vázanou, tvůrce sonetů. McDonalda uvede básník a překladatel Justin Quinn, který působí na pražské FF UK. Štěstím je, že komentátoři a průvodci současnou poezií v zimní Fra jsou osobnosti bez nadsázky častokrát stejně inspirativní jako umělci sami. Justin Quinn překládá třeba básně J. H. Krchovského, Ivana Blatného či Petra Borkovce. „The grey ribbon of days,“ zní Quinnův překlad Borkovcovy „Stuhy šedivých dnů“. Přičemž oba pánové se se svou organizátorskou činností ve Fra s šedí běžných dní potýkají velmi zdatně. Právě Justin Quinn uvedl do českého prostředí anglickou básnířku Elizabeth Bishopovou, jejíž knihu přeložila Mariana Housková-Machová a světlo světa tahle publikace spatřila také ve Fra. A proč 1. prosince zrovna McDonald? „Chceme zvát ty nejlepší současné básníky. Doufáme, že i díky jim budeme sami psát lépe,“ říká Petr Borkovec.
Jáchym Topol, LN 28/11/09
Literatura nad kafem a cigárem
I pro pár lidí se dá udělat pěkný autorský večer
Bedřichův sen
Café a knihkupectví Fra na pražských Vinohradech se zvolna zaplňuje. Večerem, v němž básník Daniel Soukup bude číst své texty a překlady poezie amerického modernisty Wallace Stevense, začíná literární sezona této malé kavárny v Šafaříkově ulici. Parta nadšenců okolo nakladatelství Fra ji založila v roce 2005 jako zdroj příjmů pro své publikační záměry, prodejnu knih a místo k uvádění programů. Jde o starý sklep, kam se vchází po schodech přímo z ulice. Bývaly tu kanceláře, sklad, později vinotéka. Dnes je to příjemný prostor s bílým stropem, jemuž vévodí dlouhá a vysoká knihovna, malý bar a neodmyslitelné židle a stolečky rozestavěné na dřevěných palubkách.
„Největší úspěch měl Hejda, lidé se mačkali i okolo oken venku na chodníku,“ říká Petr Borkovec. „Na poezii chodí víc lidí než na prózu. Proto taky čtení prozaických textů rozšiřujeme o jakousi prezentaci cizího, třeba i mrtvého spisovatele, kterého přítomný autor nějak uvede. Poslední říjnovou sobotu začneme cyklus čtení pro rodiče a děti, kdy tu budou spisovatelé představovat své oblíbené knížky z dětství.“ Vstupné se nevybírá, byť každý autor dostane honorář tisíc korun. „Máme kvalitní nabídku nápojů a hosté tady vždycky něco zkonzumují,“ vysvětluje Erik Lukavský, jeden z editorů nakladatelství Fra.
Na programy dostali podporu třicet tisíc korun od ministerstva kultury, ale větší část nákladů jim musí pokrýt kavárna. „Chtěli bychom tu uvádět i zahraniční spisovatele, ale na to zatím nemáme prostředky,“ zasní se Karolína Jirkalová a svého psa Bedřicha podrbe za uchem. Bedřich leží na zemi, jako by se nechumelilo, a nevstane, ani když z reproduktorů zazní hudba od Rebeccy Clarke, kterou dnešní pořad pro dvacítku posluchačů začíná.
Jaroslav Formánek, Respekt 39/07, 22. 9. 07
Café Fra, vysoká kvalita, nízký strop
Café Fra je útulná kavárna pod úrovní chodníku. Od stolků koukáte z podhledu na ulici skrz velká okna a z chodců tak vidíte nejlépe nohy. Když na někoho čekáte je dobré znát alespoň jeho boty. Zvuk kavárny je dřevěný, stejně jako celý interiér. Bar je šedivý, na prknech podlahy prosvítají léta. Šedá se parádně doplňuje se stěnou, kde jednotlivé police hýří barvami hřbetů knih, které si můžete vzít ke stolu a prolistovat. V malém prostoru kavárny nepřehlédnete velkou černobílou fotku siluety jakéhosi hotelu s neónovými nápisy svítícími v šeru. Hotel Hot, trochu přízračný, od úsvitu do soumraku. Atmosféra v kavárně naštěstí není tak hot, je tu spíš příjemný klid. Kromě knih je tu ke čtení i několik časopisů a novin, pro náročnější mají wifi připojení. Můžete tady něco dělat celé dny. Obvykle je v kavárně tak 6 až 10 lidí, to je pak příjemně zaplněno. Několikrát do měsíce se pořádají autorská čtení, na která chodí obvykle tak 40 až 50 lidí a to je pak zase hezky těsno. Barmani jsou příjemní, zbytečně nedorážejí, jsou pružní, na všem se dá tak nějak lidsky dohodnout. Pouští pěknou hudbu, jednou jsou to prkna z Kanady, jindy country nebo prkenné elektro.
Fra je zároveň i nakladatelství, od něhož je v kavárně k dispozici kompletní nabídka vydaných titulů. Dále jsou tu zastoupena spíš menší, o to však zajímavější nakladatelství, jako třeba dětský Baobab, filosofický Herrmann & synové, nebo komiksový Mot. Vysoká kvalita, nízký strop. A pokud si necháte namíchat místní specialitu, tyrkysově modrý, skrytě krystalický drink s názvem Kir Fra, může se vám pohled z okna příjemně proměnit (viz foto). Cigaretový dým rozhání větrák, když je tam víc lidí otevřou se dveře a nažene se čerstvý duch. V létě se vyndají dva stolky na chodník a tam hosté chytají bronz se skleničkou na malíčku. Kavárna je v klidné ulici s kolejemi po kterých už tramvaje nejezdí, leda čerství duchové.
Johana Švarcová, Exonline.cz, 2/08
Čtení v Café Fra
Nakladatelství Fra je jedním z neopomenutelných center literárního dění v Praze. Ve stejnojmenné kavárně (a knihkupectví zároveň) pořádá pravidelné večery, při kterých vystupuje vždy jeden autor, a to zejména ze spřízněných malých nakladatelství. Podzimní sezonu odstartoval Ivan Matoušek (Triáda), který četl z dosud nepublikovaného rukopisu. Na posledním čtení vystoupil básník Petr Halmay, jehož poslední sbírka Koncová světla (Opus) se dočkává větší reflexe až nyní, ačkoli vyšla už před rokem.
Stejně jako na Ivana Matouška i na Halmaye přišlo vydatné množství lidí a do posledního místa zaplnilo celou kavárnu (tj. až po schody). Večer se skládal ze dvou částí. Petra Halmaye uvedl moderátor večera Petr Borkovec, na místo zdlouhavého úvodu přečetl jednu z jeho básní. Následoval poučný esej Štěpána Noska o autorově poezii, a pak už se chopil slova sám Halmay. Večer byl koncipován jako průřez celou autorovou tvorbou, Halmay četl básně jak z prvotiny Strašná záře, tak i z poslední sbírky Koncová světla. Při čteních se občas stává, že autorova slova v obecenstvu zaniknou – to však nebyl Halmayův případ. Básník četl pomalu, opatrně – soustředěně. Jeho slova zřetelně procházela zúčastněným tichem v místnosti.
O předěl mezi čtením se postaral Tomáš Vávra, který večer oživil rytmy vyluzovanými na didgeridoo. Vydýchaný prostor kavárny se tak opět naplnil energií a posléze Halmay přečetl nové, dosud nepublikované básně.
Fra v pravidelných večerech bude pokračovat. Příště (12. 12.) vystoupí s novými texty Petr P. Payne, večerem bude provázet Karolína Jirkalová.
Petr Vaněk, Iliteratura.cz, 17. 11. 06
Knižní tip: Bytosti schopné zemřít
Knížku, kterou stojí si za to koupit, a kavárnu, do které stojí za to zajít, spojuje jméno Fra. Kavárnu, ve které je i knihkupectví, provozuje nakladatelství Fra, které vydává, v čemž je v Čechách výjimečné, překlady světové poezie. Ale nejenom je. Kavárna se nachází na Šafaříkově ulici na Vinohradech a v úterý 30. září v ní byla představena knížka Bytosti schopné zemřít, kterou charakterizuje její podtitul: Francouzští prokletí básníci 20. století.
Míst, ve kterých se v současnosti v Praze pořádají literární čtení, je minimum. S posledním zářijovým dnem skončil pronájem dosavadního provozovatele ve smíchovské kavárně Obratník, ve které se literární večírky konaly pravidelně, co se zde bude dít dál, těžko říct. Stejně tak změnila, už koncem jara, provozovatele kavárna Jericho v centru města, v ulici Opatovické. Čtení tu byla mnohem méně častá než v Obratníku, nicméně literární večery se tu konaly – a konat přestaly. Čas od času se čte v Unijazzu v Jindřišské, zájem občanského sdružení Unijazz, které zde sídlí, se ale soustřeďuje především na alternativní hudbu a čtení, ač je tento prostor prezentován jako čítárna, je zde spíše jen trpěno.
Zbývá tedy Café Fra. Čtení zde začala probíhat pravidelněji před rokem a přibývalo jich. Na konci sezóny, v květnu a začátkem června, se tu večer četlo skoro každý všední den. Dá se říci, že hlavním dramaturgem zdejších literárních večerů je básník Petr Borkovec, který některá ze čtení také uvádí. Představují se zde, zcela logicky, novinky nakladatelství Fra, ale prostor je tu i pro knížky a autory, kteří přímo s nakladatelstvím spojeni nejsou. Na jaře zde například každý měsíc probíhalo čtení autorů TOTálního E Magazínu, což je široké „píšící veřejnosti“ otevřený internetový prostor, který najdete na adrese Totem.cz.
Ale teď už k večeru, který se konal v Café Fra. Prokletí básníci devatenáctého století, kterými byli Charles Baudelaire, Paul Verlaine nebo Arthur Rimbaud, jsou v Čechách dlouho a dobře známi, mají své čtenáře a noví čtenáři jim neustále dorůstají. Prokletí básníci, jejichž české překlady uvádí knížka Bytosti schopné zemřít, psali své básně zhruba od třicátých do šedesátých let dvacátého století a k českému čtenáři se jejich dílo ve své většině dostává poprvé. Prokletím je poznamenám život všech osmi autorů, které knížka uvádí, řada z nich si spáchala sebevraždu, jiní dlouhodobě pobývali v psychiatrických léčebnách, jiní bojovali s těžkou nemocí. Všichni se ale řídili vyznáním, že život je poezie a poezie je život, dali svým básním naprosto vše.
Antologie Bytosti schopné zemřít vychází z francouzské antologie Prokletí básníci dneška, kterou připravil Pierre Seghers a vydal v roce 1972. Své předlohy se ale knížka drží spíše volně, jako inspirativního zdroje. Svůj dlouholetý sen si tímto titulem splnili její dva překladatelé, Petr Zavadil, který je známý hlavně jako překladatel ze španělštiny, a Erik Lukavský. Ti dva se znají dlouho, jsou spolužáky z gymnázia a práci na překladech z evropské poezie do češtiny oba už udělali opravdu velikou. Oba ze svých překladů v café fra na úterním večeru četli. Erik Lukavský se při četbě prokletého básníka Stanislase Rodanského ponořil do jeho veršů tak, jak se to při literárním čtení vidí opravdu jen málokdy a snad tak přítomné, kteří knížku ještě neměli v ruce, vyšla totiž už před prázdninami, dokázal přesvědčit o jejich básnické síle. Dalším čtoucím byl překladatel Václav Jamek, ale ten básní v knížce přeložil jen pár a jeho projev byl poněkud akademický. Což už je osud prokletých básníků, kteří za poezii dali svůj život, totiž, že jejich dílo padne také do rukou literárních historiků a literárních vědců. Knížka Bytosti schopné zemřít ale akademická není. A stojí za to ji číst.
Petr M., Pragueout.cz, 6. 10. 08
Fra – literární kavárna s francouzským šarmem
Pokud v Praze stále hledáte pravou pařížskou kavárnu, kde se během dne poklidně diskutuje o literatuře a večer zase oslavuje, tak se určitě podívejte do literárního Café Fra. Kavárna Fra nedaleko náměstí Míru nabízí mnoho nápojů nejen francouzské provenience, navíc vás mile překvapí rozumnými cenami. Káva Lavazza 100% arabica, kir a cassis special, francouzská vína, mnoho druhů rumu, Single Malt Laphroaig nebo Talisker... to je jen část široké nabídky nápojů.
S literárními legendami
V kavárně si také můžete vybrat z kompletní nabídky legendárních zápisníků a diářů Moleskine. Literární kavárna pak samozřejmě nabízí i knihy, například z nakladatelství Arbor vitae, Baobab, Fra či Revolver Revue, dále pak kulturní týdeník A2. A pokud vás literatura skutečně zajímá, určitě rádi přijdete na pravidelné literární večery. K dispozici je připojení wi-fi a letní zahrádka.
Trendy bydlení, 11/08
