Noční kádrový dotazník a jiné boje je prvním pokusem o soustavnější představení „disidentských“ textů filozofa a politika Václava Bendy. Přináší jeho fejetony, články, úvahy, eseje, studie, polemiky, sdělení, otevřené dopisy a rozhovory z let 1977 až 1989, které byly v naprosté většině dosud publikovány pouze v samizdatových a exilových periodikách, sbornících a knihách, případně také nebo i jen jako samostatné strojopisné samizdaty.
Noční kádrový dotazník
Asi tak za hodinu budu muset ukončit práci a odebrat se do zaměstnání - nebo naopak. Narodil jsem se rok po druhé světové válce, jsem běloch, katolík, politicky neorganizovaný, před zákonem bezúhonný. V srpnu 1968 jsme se s manželkou s plným vědomím "nedozírných důsledků" rozhodli nepoužít platných pasů a setrvat v Československu a také v roce 1977 - po mém podpisu Charty 77 - jsme několikrát odmítli nabídku volné jízdenky do Rakous. Žijeme vesele a spokojeně: pokud již člověk projeví podivínskou ochotu nechat se předhodit lvům, pokládám za krajně pošetilé si stěžovat, že nemají dostatečně vyčištěné zuby. Ostatně výslovně podotýkám, že tím neobhajuji ani lvy, ani jejich použití jako argumentu v občanském životě.
Od svých osmnácti let jsem prošel (namnoze nedobrovolně) těmito povoláními: student filozofie, asistent filozofie, pedagog, hydrobiolog, nezaměstnaný (s podporou), student matematiky, matematik u drah, programátor, topič. Vedlejším povoláním jsem mimo to byl: dělníkem v pivovaru a na stavbě, pasákem krav, pomocným kulturním redaktorem, lingvistou, překladatelem, učitelem logiky a expertem v oboru počítačů. Všechny tyto většinou nedobrovolné přesuny neplynuly z nějaké mé nepohodlné opoziční angažovanosti, nýbrž naopak z toho, že jsem nebyl ochoten se dostatečně politicky angažovat podle momentálních direktiv shora.
Byl jsem možná až trestuhodně trpělivý. Mlčky jsem vzal na vědomí, že škrtem pera bylo prakticky (a na nějaký čas i formálně) zrušeno veškeré literární dění, a věnoval jsem se filozofii. Mlčky jsem vzal na vědomí, že nutnou podmínkou k zaměstnání filozofa je členství v komunistické straně, a přeškolil jsem se na matematika. Mlčky jsem vzal na vědomí, že jako věřící nemohu být matematickým redaktorem ani získat vědeckou hodnost (uvádím zde pouze omezení, která jsem osobně vyzkoušel), a věnoval jsem se pilně programování. Mým svědomím otřásla teprve perfidita moci, která se při vší své absolutnosti neodhodlala vylít si svůj hněv proti kultuře na jejích známých a uznávaných představitelích, ale na mírumilovné skupině slabých a opuštěných mladých hudebníků - máme totiž takové přikázání, že je třeba bránit vdovy a sirotky vůči násilníkovi. A teprve díky zuřivým a nevybíravým útokům proti Chartě 77, na kterých se měli povinně podílet všichni občané, jsem se definitivně rozhodl připojit se k této občanské aktivitě - máme totiž takové přikázání, že není dovoleno vydat křivé svědectví proti bližnímu svému a že naše řeč má být ano, ano; ne, ne.
Václav Benda (1946–1999), absolvent filozofie a bohemistiky na FF UK a teoretické kybernetiky na MFF UK, signatář a po dvakráte mluvčí Charty 77, topič, zakládající člen Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, radikální konzervativec, spisovatel, čtyři roky politický vězeň, otec šesti dětí, katolík, vydavatel filozofického časopisu Paraf, muž v domácnosti, politik, zakladatel a předseda Křesťanskodemokratické strany, poslanec Federálního shromáždění, předseda Sněmovny lidu, nezaměstnaný, pražský zastupitel, ředitel Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu, senátor.
