Krteček, Tereza Bruthansová, Dolce Vita
Moleskine, papírový hit v digitální éře, Miloš Čermák, Extra.cz
Moleskine: Fetiš na notesy,
Michal Kašpárek, Metropolislive.cz
Moleskine: Vaše luxusní asistentka,
Marianna Zapotilová, Dreamlife.cz
Krtčí kožíšek,
Jiří Suchomel, Yop!
Krteček
Malý černý zápisník Moleskine patří již desítky let k základnímu vybavení tvůrčích osobností, v kapse ho nosil a nosí nejeden spisovatel, architekt a umělec. Vypadá docela nenápadně a právě v tom tkví jeho půvab. Na nic si nehraje a splňuje vše, co od takového notesu žádáte: má jednoduchý a velmi praktický design. Je velmi lehký, na zadní vnitřní obálce je vybaven kapsou, má záložku a navíc i jistící gumičku, která při zavření zaručí, že se vám neotevře a nic vám z něj nevypadne. Oblíbila si ho celá řada spisovatelů včetně Ernesta Hemingwaye, L. F. Célina a Bruce Chatwina, který považoval jeho ztrátu za mnohem větší katastrofu než ztrátu pasu. Také Oscar Wilde prohlásil: „Nikdy necestuji bez svého zápisníku.“ A protože Moleskine skvěle poslouží i jako skicář, neodolali mu ani mnozí umělci. V amsterdamském muzeu Vincenta van Gogha si dokonce můžete prohlédnout malířův starý bloček z konce 19. století. A kde že černý notes, nazývaný díky své černé obálce podle černé srsti krtka, vznikl? V jedné malé rodinné firmě ve francouzském Tours, a to již před sto dvaceti lety. V 80. letech však firma s jeho výrobou skončila a svého znovuzrození se Moleskine dočkal až v roce 1998 díky milánské společnosti Modo & Modo.
Tereza Bruthansová, Dolce Vita 10/06
Moleskine, papírový hit v digitální éře
Lidé se dělí na dva druhy: na „digitální“ a „papírové“. Těm prvním organizují čas počítače či mobilní telefony, zatímco ti druzí si své schůzky poznamenávají do klasických diářů. Je mezi nimi navíc ještě zvláštní kasta těch, kteří používají kalendáře a notýsky značky Moleskine. Před Internetem se však neuzavírají. Ba naopak, legendární černé sešity - počeštěně jim můžeme říkat moleskiny - jsou na webových stránkách jako doma.
Mezi blogery jsou moleskiny jednoznačně nejoblíbenější značkou diářů. Píší o nich, citují z nich anebo na svých blozích publikují celé okopírované stránky. Někdy to jsou svébytná výtvarná díla, jindy jen rukou rychle načmárané poznámky, které jejich autoři neměli chuť přepisovat do počítače. Odkazy na ty nejzajímavější shromažďují stránky jako Moleskinerie nebo Moleskine Project.
Jen to dokazuje, že humbuk rozvířený v posledních letech kolem těchto diářů nijak neutichá, ba naopak. Je to zajímavé, protože za normálních okolností by byl v digitální éře takový výrobek odsouzen k neúspěchu. Malé italské firmě Modo e Modo (vlastněné od roku 2004 francouzskou investorskou společností) se podařilo vzkřísit pozapomenutou legendu, podpořit ji vynikajícím marketingem a objevit v ní zlatý důl. Hodně lidí má za to, že moleskiny drží při životě dlouhá, několik století trvající tradice. Opak je pravdou. Tyhle staromódně vyhlížející notýsky jsou na trhu pouhých deset let.
Když si moleskin koupíte, vypadne z něj malý papírek, kde se dočtete o historii moleskinů. Že je používal například spisovatel Ernest Hemingway, malíř Pablo Picasso anebo třeba cestovatel Bruce Chatwin. Ten byl těmito praktickými poznámkovými sešity přímo posedlý. Na každou cestu si jich kupoval hned několik a všechny je zaplňoval poznámkami psanými drobnými písmem.
Chatwin také moleskiny ve svých textech popsal: jednalo se o černé diáře v pevných deskách, s kvalitní šitou vazbou (aby se nezavíraly, když je na konkrétním místě otevřete) a se záložkou. Kdysi dávno byly některé možná opravdu vázány v "krtčí kůži" (a podle toho dostaly jméno), ale běžné moleskiny měly pevné desky potažené černým povoskovaným plátnem. Prodávaly se obvykle v knihkupectvích a vyráběli je různí výrobci. Ten poslední, údajně ve francouzském městě Tours, ukončil výrobu v roce 1986.
Historie moleskinů s velkým M začíná až o deset let později, kdy si tuto značku registruje v Itálii malá knihvazačská firma. Na pultech obchodů jsou od roku 1998, kdy prodala zhruba třicet tisíc kusů. Ale to byl jen skromný začátek mnohamiliónového byznysu, kterým se moleskiny ukázaly být během pár let. Vděčí za to dvěma faktorům.
Za prvé: nové moleskiny jsou vynikajícím výrobkem, který kombinuje tradiční styl s perfektní kvalitou. Údajně není znám příad, že by se nějaký moleskin za posledních deset let častým používáním rozpadl nebo jinak znehodnotil. A za druhé: drtivá většina lidí si opravdu myslí, že jde o značku, kterou mají světoví umělci v oblibě již po staletí. Sama firma tenhle mýtus pochopitelně podporuje. „Je to nadsázka. Nebavíme se o vědě, ale o marketingu. Není to absolutní pravda,“ řekl v roce 2004 deníku International herald Tribune marketingové šéf firmy Francesco Franceschi.
Ovšem ani těm, kteří o tomhle drobném podvodu vědí, to nijak zvlášť nevadí. Moleskiny jsou vskutku srdeční záležitostí. Říká se, že kdo je jednou začne používat, tak už tuhle značku neopustí. Nejsou levnou záležitostí (stojí několikrát víc než srovnatelné výrobky bez srovnatelné legendy), ale člověk má aspoň pocit, že za ty peníze kupuje originál.
Moleskiny se dnes prodávají v mnoha variantách: v různých formátech, jako kalendáře i jako obyčejné sešity a s odlišnými druhy papíru. To podstatné však mají vždy stejné: legendu „odvyprávěnou“ na malém papírku, kvalitu a pak také pár kolonek na první stránce. Vyplníte do nich své jméno, adresu a pak také odměnu, kterou v případě ztráty slíbíte vyplatit nálezci. Prý je to jedna z nejdůležitějších informací v každém Moleskinu. Sebevědomí lidé se prý poznají tak, že si své poznámky, malůvky či jiné záznamy cení opravdu vysoko.
Miloš Čermák, Extra.cz, 21. 1. 08
Moleskine: Fetiš na notesy
Uctívání značek se už z butiků a autosalonů přeneslo i do papírnictví. Přehršel fanouškovských webů notesů Moleskine napovídá, že pokud chcete být v roce 2006 in, nemůžete si psát poznámky (natož básně nebo poznámky k románu) do notebooku, PDA ani chytrého telefonu. V kurzu jsou elegantní notýsky s tvrdou černou plátěnou vazbou, praktickou záložkou a „tajnou“ kapsou.
Italskou společnost Modo & Modo k jednoduchému designu inspirovaly poznámkové bloky Ernesta Hemingweye a Bruce Chatwina a náčtrník Vincenta van Gogha. Chytře vymyšlená reklamní kampaň, podle které se s notýskem géniů píše samo, udělala svoje, a celosvětový hype – ani Česko nezůstalo ušetřeno – je rázem na světě. A nezabránila tomu ani vysoká cena: Moleskine v kapesní velikosti pořídíte za dvě stovky.
Zbláznili se všichni
Přes devět tisíc fotografií a skenů v galerii Moleskinerie na serveru Flickr dává zlehka představu o tom, jak populární Moleskiny jsou, a taky jak moc jejich majitelům záleží na tom, aby celý svět věděl, že „patří do klubu“. S Moleskiny je to prostě stejné jako s keckami od Adidasu anebo s iPodem – nebo jaké to v osmdesátých letech bylo s mončičáky nebo „céčky“. Vysoce módní záležitost.
Někteří majitelé ale odmítají, že by podlehli romantické reklamě anebo snaze být in. Moleskiny jsou podle nich kvalitně vyrobené, odolné a praktické, a utratit za ně se vyplatí. „Design sice nepomáhá při psaní poznámek, někdy ale může být profesionální vzhled Moleskinů užitečný. Pokud je součástí vaší práce kvalitní sebeprezentace, je důležité mít nástroje, které tomu odpovídají,“ míní Robert Donoghue, analytik z Marylandu, na stránce Proč Moleskine?. Notesy mají kromě záložky a kapsy ještě jednu praktickou vychytávku, která většina bloků dnes chybí: gumičku, kterou lze sešit bezpečně uzavřít, takže se v brašně nemůže poničit.
Moleskinům je věnováno s přehledem více weblogů než všem ostatním sešitům dohromady. Na Moleskine Art si můžete prohlédnout řadu obrázků namalovaných do notesů (slovo „art“ je občas trochu silné), Moleskinerie přináší informace o nových typech a „vylepšovácích“. Moleskineus je poněkud suchý, zato informačně vyčerpávající. Celosvětovou popularitu notesů ilustruje hongkongský Moleskiner.
Bloky pro kreslíře komiksů i fotografy, Pražany i Londýňany
Moleskiny se vyrábějí ve třech velikostech, které přibližně odpovídají rozměrům A6, A5 a A4. Kromě linkovaných, čtverečkovaných a prázdných notesů vyrábí Modo & Modo i adresáře a několik různých diářů, Moleskiny pro malování vodovými barvami, zápis notových partitur nebo náčrty komiksů. K dostání je i leporelo vhodné například pro vlepování fotografií, Moleskin obsahující místo stránek 5 kapes pro doklady, a koupit se dá i „reporter notebook“, který je sešitý na kratší straně, takže se do něj snadno píše ve stoje, jak to dělají novináři ve filmech. Nejlevnějším Moleskinem je malý notýsek „cahier“ (z francouzského slova pro sešit) – má 32 stránek (16 lze snadno odtrhnout), měkkou vazbu a chybí mu gumička, balík po třech ale stojí sto korun.
Letošní novinkou je „city notebook“, edice cestovatelských poznámkových bloků. Prozatím dvanáct metropolí – včetně Prahy – má svůj vlastní Moleskine, s mapou, odtržitelnými stránkami pro nechávání vzkazů, praktickými záložkami a samozřejmě i spoustou místa pro zápisky. V Praze notesy Moleskine prodává knihkupectví Fra, v Brně je lze koupit v kavárně Uměleckoprůmyslového muzea.
Michal Kašpárek, Metropolislive.cz, 17. 11. 06
Moleskine: Vaše luxusní asistentka
Zdá se vám, že svět se zbláznil? Proč se mluví o obyčejném zápisníku? Chyba lávky. Na legendárním notesu značky Moleskine není obyčejného zhola nic. Je naprostou klasikou – asi jako šátek od Hermés nebo trenčkot od Burberry (článek o značce zde). A pozor. Rozhodně se nejedná o nejnovější hi-tech elektronickou hračičku, kam zaznamenáváte důležitá data díky dotykové obrazovce. Na Moleskine platí staré dobré pero nebo tužka...
Čím je tento nepostradatelný pomocník tak výjimečný? Vším, a přesto byste to do něj neřekli..! Mimo jiné třeba rekordním počtem blogů a webů, které o zapisnících Moleskine vznikli. To se žádnému „sešitku“ dodnes nepodařilo. Přitom nemá ani pozlacenou nebo koženou vazbu, a ani nepatří do nějaké kolekce slavného návrháře. Za úspěch může především historie a osobnosti s ní spojené.
Téměř totožný blok totiž používal známý představitel ztracené generace, americký spisovatel Ernest Hemingway, na črty a obrázky se zase hodil malíři Pablu Picassovi. Nejvášnivějším „konzumentem“ moleskinů byl ale britský romanopisec a cestovatel Bruce Chatwin. Před každou svou výpravou nezapomněl zajít do pařížského papírnictví v ulici Rue de l´Ancienne Comédie a nakoupit dostatečnou zásobu zápisníků. Ty s ním cestovaly po celém světě – od Patagonie až po Austrálii - a sloužily dobře a věrně. O to víc muselo dobrodruha mrzet, když se jednoho dne roku 1986 objevila na dveřích obchodu cedulka s textem Moleskine opravdu není. Stodvacetiletá tradiční výroba zápisníků skončila.
Před několika lety se ale italská značka Modo&Modo rozhodla vzkřísit kulturu zápisků a poznámek do notýsků. Možná za to mohla až příliš přetechnizovaná doba, kdy neťukat do klávesnice začalo znamenat totální společenské znemožnění. A přitom dnes mnoho lidí přiznává, že by se bez klasického papírového diáře neobešli. Zkrátka není nad ručně psané poznámky. Ovšem tak jednoduše by firma zákazníky nepřesvědčila, jako téměř u všech výrobků bylo potřeba určité reklamní kampaně. Psát a malovat do stejného zápisníku jako slavný Van Gogh nebo už zmíněný Hemingway? Poznamenávat si ve stoje do typického reportérského notýsku a cítit se jako investigativní novinář z amerických filmů? Že první bloky značky Moleskine zmizely z knihkupectví jako horké koláče snad ani není třeba připomínat.
Ale buďme spravedliví, Moleskine není jen „navoněná reklama“. Opravdu patří k těm nejkvalitnějším pomocníkům. Desky diáře jsou velmi decentní, až puritánské, a při nahlédnutí dovnitř budete mít dojem, že jste našli na babiččině půdě staré nepopsané sešity, které se už dávno nevyrábějí. Prostě neskutečně stylová záležitost – lehce zažloutlé stránky vyrobené z jemného italského papíru, textilní záložka a papírová kapsa na různé „tajnosti“.
Modo&Modo samozřejmě nevyrábí jeden jediný druh notesu. Ve třech velikostech si můžete vybrat z klasických diářů (které platí na rok a půl!), reportérských bločků, speciálních náčrtníků, které vydrží i „zásah“ štětce, i univerzálních notesů. Vše v elegantní černé, ale novinkou se před nedávnem staly i ty s barevnými deskami s vangoghovským designem.
Pomyslnou první cenu by si ale vysloužil City Notebook, neboli společník na cesty a výlety, který se stane originálním a jedinečným průvodcem po oblíbeném městě. 228stránkový moleskine je vybaven mapami příslušné metropole, vnitřními kapsami, barevnými záložkami, seznamem ulic, zajímavými a důležitými informacemi, štítky, samolepkami, průhlednými listy...ale potom už vše záleží na majiteli. Jen ten si sem zaznamená zážitky a vzpomínky, adresy oblíbených míst a památek, vloží fotografie, obrázky, vstupenky, zakresluje trasy cest.... zkrátka nápad, který se cení. Nikoho nepřekvapí, že City Notebook byl vytvořen například pro New York, Madrid nebo Berlín. Ale mezi 16 metropolí, po kterých vás Moleskine provede, byla zařazena i Praha!
Kultovní zápisník si zahrál i na stříbrném plátně. Například ve filmu Ďábel nosí Pradu by bez něj nemohla existovat Anne Hathaway v roli asistentky šéfredaktorky. Vidět jste ho mohli ale i v něžné komedii Amélie z Montmartru.
Co naplat, romantickou básničku nebo povídku sice do počítače možná napíšete, ale... nějak to není ono. Není čas vrátit se o pár let zpět a dát zase šanci listu papíru.
Marianna Zapotilová, Dreamlife.cz, 7. 12. 07
Krtčí kožíšek
Když legenda prodává…
Černé desky, přes ně gumička a ze stránek vykukující látková záložka. Zápisníky značky Moleskine poznáte i na dálku. Jsou jedinečné a čím dál populárnější. Jejich kouzlu se podléhá velice snadno, prostě vás chytnou. A nepustí.
Moleskiny mají dvě hlavní přednosti. Tou první je strohý a přitom praktický design. Tou druhou je příběh. Zápisníky mají okolo sebe jakousi auru dlouholeté historie a slavných uživatelů. Díky dobře vyprávěné legendě se samy staly legendou. Protože právě příběh je to, co prodává.
Příběh začíná…
V každém zápisníku najdete přiloženou jeho historii. V té se píše, že Moleskiny používali v posledních dvou stoletích významní umělci a myslitelé. Zmiňována jsou jména jako Vincent van Gogh, Pablo Picasso nebo Ernest Hemingway. Zápisníky pak proslavil hlavně spisovatel Bruce Chatwin. Před každou cestou se jimi vydatně zásobil a zmiňoval se o nich i ve svých dílech. Jenže v roce 1986 se dozvěděl špatnou zprávu. Moleskiny došly a další už nebyly. Rodinná firma, která zápisníky vyráběla ve francouzském městě Tours, se po smrti majitele rozhodla výrobu ukončit.
Tolik mýtus, kterému můžete i nemusíte věřit. Současné Moleskiny se vyrábějí od roku 1998. Tradici se podařilo obnovit i díky Chatwinovi, design zápisníků vychází hlavně z jeho popisu v knize Cesty písní. Chatwin si své zápisníky podepisoval a pro případ ztráty sliboval nálezcům odměnu. Zápisníky proto mají hned v úvodu předtištěné řádky na adresu i na hodnotu odměny. A byl to právě Bruce Chatwin, kdo dal svým oblíbeným notesům přezdívku Moleskine.
… a nekončí
Obnovená výroba probíhá, jak už bývá v dnešní době zvykem, v Číně. Ale jen zčásti, finální kompletace se odehrává v Itálii. A aby se kruh uzavřel, firmu Moleskine (původně Modo & Modo) koupili v roce 2006 Francouzi. Do České republiky se zápisníky dovážejí od roku 2005 a za těch pár let se u nás celkem zabydlely. Letos se jich dočkají i sousedé na Slovensku.
Každý zápisník má vnitřní kapsu, ve které je lístek s již zmiňovanou historií a unikátním kontrolním číslem. Výrobce slibuje, že vám v případě výrobní vady pošle náhradní kus. Desky samozřejmě nejsou z krtčí kůže, ale z kartonu potaženého plátnem. Většina majitelů černých knížeček se rekrutuje z řad intelektuálů a ti by asi jen těžko snesli vědomí, že své poznámky svěřují zápisníku, při jehož výrobě zemřelo zvíře. Přesto existuje luxusnější kožená edice. Nebo modely s deskami potaženými hedvábím.
Výběr je široký
Moleskinů je vůbec spousta. Nové modely přibývají rok co rok. Zdaleka přitom nejde jenom o dělení na velké a malé nebo na linkované a čtverečkované, výběr je mnohem rozmanitější. Kromě klasických notesů si můžete pořídit hudební zápisník se stránkami plnými notových osnov nebo zápisník s předtištěnými okénky pro kreslení storyboardů. Novinářům a nejen jim se můžou hodit notesy Reporter orientované na výšku (tedy se hřbetem nahoře). Na své si přijdou i malíři a kreslíři, Moleskine má zkrátka pro každého něco.
Kromě zápisníků se pod značkou Moleskine skrývají také adresáře a diáře – denní, týdenní a měsíční. Novinkou je takzvaný Academic Planner, diář pokrývající období od července 2008 do prosince 2009. Za revoluční novinku by se pak daly označit zápisníky s měkkou vazbou a řada Volant s různě barevnými deskami. Doposud totiž vládly Moleskinům pevné desky černé barvy. No a samostatnou kapitolou jsou pak City Notebooky.
Sám sobě průvodcem
V době nejmodernějších GPS navigací a on-line satelitních map nabízejí City Notebooky zajímavou alternativu. Jsou to průvodci městem, jejichž obsah si tvoříte vy sami. Zápisník obsahuje mapu města (od známé značky průvodců Lonely Planet) a spoustu místa pro vaše zápisky. Můžete si tak dělat poznámky o zajímavých místech, oblíbených kavárnách nebo restauracích. Součástí zápisníku jsou také speciální průsvitné papíry k nalepení na mapu, takže i papírové mapy umí pracovat s vrstvami, které znáte z počítačů.
S městskými zápisníky souvisí také speciální projekt Detour. Jde o sérii výstav, kde se umělci prezentují svými Moleskiny. Výstavy proběhly v Londýně a v New Yorku a videa z nich najdete na serveru YouTube. Se City Notebooky je dále spojena komunitní webová stránka Moleskinecity.com, která nabízí prostor pro blogy majitelů a uživatelů zápisníků. Blogy jsou rozděleny podle měst, Praha mezi nimi bohužel chybí. Česká metropole byla přitom mezi prvními městy, pro které byly City Notebooky vydány. Na druhou stranu je Praha asi na dlouhou dobu posledním takovým českým městem. Jinak se řada City Notebooků samozřejmě stále rozšiřuje, letos přibude například německý Mnichov nebo japonské Tokio.
Papír2.0
Na webu se zápisníkům celkem daří. Bloggeři o nich nadšeně píší a z Moleskinů se stává fenomén. Mít ho znamená být in. Dalo by se říct, že co je iPod mezi MP3 přehrávači, to je Moleskine mezi notesy. Na serveru Del.icio.us jsou spousty odkazů označených tagem Moleskine, podobně můžete najít několik stovek videí na YouTube a desítky tisíc fotek na Flickru. Zápisníky mají své skupiny na Facebooku a na MySpace. Můžete si tak prohlédnout různé hacky, kterými majitelé Moleskinů své notesy vylepšují. A nejde jen o to, kdo si lépe rozdělil stránky na plánování dne. Co takhle blok ve stylu seriálu Battlestar Galactica? Není problém, stačí seříznout rohy (máte-li to srdce) a nalepit příslušné logo. Moleskine může posloužit dokonce i jako pouzdro na externí harddisk.
Jedinečnost Moleskinů potvrzuje i to, že pro ně existuje příslušenství. Firma Authentics vyrábí speciální sponu na tužku nebo na pero, která umožňuje mít všechno hezky pohromadě. Spona se zasouvá do hřbetu a je šitá na míru Moleskinům, ale dá se samozřejmě použít i s jinými zápisníky. Ostatně, jak jsme již naznačili v úvodu, Moleskine není úplně 100% originál, zápisníky podobné těm původním francouzským vyrábějí i jiné značky. Ale krtek jménem Moleskine je nejznámější a nejrozšířenější. Je to prostě legenda.
Jiří Suchomel, Yop! 04/08, Yop.cz
