K Libuši Moníkové
Nov
26
7:30 PM19:30

K Libuši Moníkové

próza

Večer k letošním nedožitým sedmdesátinám prozaičky a esejistky Libuše Moníkové
Hosté: Josef Moník aj.

Libuše Moníková (1945–1998), česká, německy píšící, prozaička a esejistka. Po studiích na FF UK emigrovala v roce 1971 do SRN. Vyučovala na vysoké škole v Kasselu, od roku 1977 na univerzitě v Brémách. Od roku 1981žila jako svobodná spisovatelka ve Frankfurtu nad Mohanem, později v Berlíně, kde také zemřela. Autorka románů Pavana za mrtvou infantku, Fasáda, Ledová tříšť, Zjasněná noc aj.

 
2015 11 26 K Libuši Moníkové
View Event →
Boris Lenko, akordeon
Oct
20
7:30 PM19:30

Boris Lenko, akordeon

slovenská řada, koncert

Boris Lenko (akordeon)
Bach, Ligeti, Zorn, Zeljenka, Lenko, Machajdík, Kupkovič
a tři nové básně Erika Grocha
Spolupráce Slovenský institut

Slovenský akordeonista (a také skladatel), jehož repertoár zahrnuje klasickou hudbu, soudobou hudbu i jazz, účastník a hybatel různých crossoverových projektů (Požoň sentimentál, Phurikane giľa, ALEA, Chassidic Songs). Do akordeonového repertoáru vnesl – v slovenském kontextu – mnoho nového, především uváděním skladeb významných osobností poválečné americké a evropské scény (J. Zorn, M. Kagel, M. Lindberg, G. Klucevsek, L. v Vierk, L. Berio, M. Sørensen) a soustavným premiérováním nových slovenských děl (J. Beneš, P. Zagar, M. Burlas, P. Machajdík, I. Zeljenka, I. Szeghy, M. Piaček, J. Iršai, Ľ. Burgr, L. Kupkovič…)

Lenko si nemyslí, že akordeon je největší úkaz po zmizení Atlantidy – to je mezi akordeonisty vzácné. Peter Breiner

 
 
2015 10 20 Boris Lenko (akordeon)
View Event →
Oct
7
7:30 PM19:30

Alexandr Makarov-Krotkov & Viktor Koval (Rusko)

poetry in service

Alexandr Makarov-Krotkov & Viktor Koval (Rusko)
Moderují a uvádějí Alena Machoninová a Jan Machonin
Česky a rusky, tlumočeno

Alexandr Makarov-Krotkov (1959), přímý dědic druhé ruské avantgardy, tradičně označovaný za minimalistu – nejen pro malou formu svých básní, ale také pro minimum prostředků, jež využívají. Jeho poezie je neobyčejně citlivá k naší běžné řeči, její máloslovnost je přirozenou reakcí na každé plané tlachání – ať už společenské, nebo politické.

Pro poezii Viktora Kovala (1947) je typická řečová intonace, důraz na zvukovou stránku verše a všudypřítomná absurdita, která nabývá podoby jakéhosi svérázného neofolkloru. Jeho hravé a důvtipné verše, které recituje s bravurou profesionálního herce (vždyť jím také v dětství byl!), se neustále předbíhají, vracejí a stáčejí do významových i zvukových spirál – jsou to vždy čistě osobní a nenapodobitelné vynálezy.

View Event →
Justyna Bargielska, Wojciech Bonowicz
Sep
30
7:30 PM19:30

Justyna Bargielska, Wojciech Bonowicz

polská řada

Justyna Bargielska, Wojciech Bonowicz & Maciej Ruczaj, Lucie Zakopalová, Jiří Červenka a Kateřina Rudčenková

Mezi nás vstupují mrtví
Představujeme si, že na nás nezapomněli
Říkáme si: přivedl je k nám stesk
A oni vstupuji mezi nás
Jako mezi stromy /VB

Justyna Bargielska je považována za jednu z nejtalentovanějších autorek mladší generace. V češtině jí loni vyšel výbor poezie a krátkých próz Píšeš báseň? V café Fra čte již potřetí. Wojciech Bonowicz je zástupce silné básnické generace autorů narozených koncem 60. let. Česky mu v těchto dnech vychází první výbor veršů.

 
 
2015 09 30 Bargielska & Bonowicz
View Event →
Sep
24
5:00 PM17:00

Designreader živě: O designu s dětmi

Jo, je to hezká knížka, ale hrozně udělaná!
Kolik jste jich vytiskli? Tisíc? Fakt? To je hrozně moc! A proč ne milion?
Tohle je strašně komerční! Proč? Cože?
Udělám další knížku a prodáme jí ve Fra. Ale originál si necháš v počítači.


Přijďte si poslechnout a zeptat se, co si děti myslí o designu, designérech a ilustrátorech, o knížkách, plakátech, reklamách atd. Co je zajímá a co je opravdu ani trochu nebaví. A pokud máte doma nebo znáte děti, které si o věci také rády popovídají, dejte nám vědět. Nebo prostě přijďte spolu.

Cílem neformálních diskusních večerů je otevření témat spojených s interpretací a kritikou designu. Nejde nám primárně o nalézání řešení, ale o představení různých pohledů a jejich přátelská konfrontace.

View Event →
Závěrečný večer sezony
Jun
25
8:00 PM20:00

Závěrečný večer sezony

Koncert: Martina Malinová

Dražba dvou olejů Hany Fouskové (Strom a Apokalyptická krajina, oba 2013; výtěžek autorce)

Vaří Erik (ten prošedivělej puberťák, kterej neví, jestli je to dobře nebo špatně – ta puberta kontra šediny, ne vaření: další konfese viz iliteratura.cz)

Texty, fotky, zprávy, díky

 
2015 06 25 Závěr sezony
View Event →
Big in Japan 6
Jun
23
7:30 PM19:30

Big in Japan 6

Sára Vybíralová, Martin Ryšavý a Bouchací šrouby, Michal Rydval, Pavel Klusák, Alžběta Stančáková, Wanda Heinrichová, Johana Švarcová & něco od Rity Pavone s komentářem na úvod

Pozdrav, zadání jednoduchy: cca osm basniku a prozaiku si vybírá oblibenou (vztah jiste může být i jiný) piseň, pusti ji (s klipem nebo bez) a pak neco udela s textem toho kusu. Co s textem udelaji, je naprosto volne (parafraze, redukce, variace, pokracovaní, cento, překlad...) Třeba jako kdyz si nejaky hit doma prehravas na kytaru, obcas nevis, doplnis podle sebe, pak se zas chytnes... Totez s textem (jen příklad). To, s čím předstupuješ, by měl být nový text, který by bez textu te skladby nevznikl: to je jediná podmínka. Delka vystupu cca 10 minut. Honorar, P

 
 
2015 06 23 Big in Japan 6
View Event →
Open Fra 2
Jun
16
7:30 PM19:30

Open Fra 2

Kdo chce číst, čte.

Štěpán Pudlák, Michal Slunský, Tereza Vohryzková, Ondřej Hložek, Petr Bakalář, Helena Čubová, Dagmar Urbánková, Petr Šmíd, Jana Orlová, Ingrid Artezz, Jan Kovanda, Hana Michaliková, Míša Žemlová

 
2015 06 16 Open Fra 2
 
View Event →
Hana Fousková: Nové básně a prozaické texty
Jun
9
7:30 PM19:30

Hana Fousková: Nové básně a prozaické texty

Úvod a komentář Luděk Lukůvka 

 
 
2015 05 09 Hana Fousková
 

Luděk Lukůvka, Úvodní slovo k veřejnému čtení Hany Fouskové

Rád bych zde představil básnířku a malířku Hanu Fouskovou z Liberce. Jsem moc rád, že má tu možnost podělit se o svou tvorbu v kavárně FRA. Když na konci 90. let vyšla v Liberci sbírka básní Jizvy, pro mnohé z nás to bylo jako zjevení.

Většina z nás o autorce netušila, protože většinu svého života strávila ve Světlé v Podještědí, ze společenského a uměleckého dění se vytratila na konci 60. let, kdy se účastnila např. kolektivní výstavy pořádané Věrou Jirousovou. Z této doby se také datují její básnické texty, z nichž některé byly právě otištěny ve sbírce Jizvy. Její reedice a další básně vyšly ve sbírce Troud (Host 2003), za kterou byla navržena na cenu Magnesia Litera. Další a zatím poslední sbírkou je Psice, která vyšla v nakl. Dybbuk v roce 2008.

Vydané sbírky nezůstaly bez odezvy, vyšlo několik nadšených recenzí, ve kterých se mísil údiv až úžas nad tím, že tu máme básnířku s tak výrazným viděním, které je přímo vrostlé do krajiny hor, ve kterých H. F. žije.

Poezie, která je mimo dobové proudy, kde se slova jako luna, měsíc, hory vynořují jako skutečně živá obraznost člověka s rozjitřenou myslí zcela autenticky propojenou se živly. Člověk zažil takřka opojení zvláštní magickou až spirituální atmosférou těchto básní. Přitom autorka obnovuje v básnickém výrazu to, co se ze současné poezie už vytratilo, zjitřenost syrové krajiny, která se promítá do tíživého osudu člověka. Průraznost a samorostlost takové poezie není příliš vídaným jevem. A tak se Hana Fousková stále vydává na cestu spíše k přírodním živlům, básně jsou plné prostoru mezi snem, krajinou a onou tíhou osamoceného osudu. To samé se dá říci o jejích obrazech, které jsou ovšem povýtce figurální, často jsou to portréty, nebo třeba portréty psa propleteného se stromy, kde se příznačně proplétá les se zvířetem.

Setkání s poezií Hany Fouskové je nečekaným poznáním, že slova jako hvězdy, nebe, noc, oceán, můžou zarezonovat tak silně, jak už dlouho v české poezii nebylo slyšet. Ač má Hana Fousková taky své oblíbené básníky, její vlastní tvorba skutečně vyvěrá z ní samé a zdá se být vzory spíše nepoučena nedotčena. Máme onen silný pocit autentické vize, jaký jsme mívali třeba při četbě některých prokletých básníků.

Poslední tvorba jde možná ještě více na dřeň, básnické obrazy jsou zjednodušenější, přímější, zpátky se vrací pořád ty staré jizvy, které působí onu trhlinu mezi světem a autorkou, trhlinu, která má minimálně dvojznačnou povahu. Je to především úděl autorky, který poznamenává její tvorbu temně zpěvnou, syrovou strunou, ale také je to trhlina, která dává autorce zahlédnout mezi světy světla a přízraky, jež často nepřijímáme, nepouštíme si je k tělu. Trhlina mezi světy, která u Hany Fouskové zcela zjevně v její poezii existuje. Nemáme co do činění s žádnou hrou, ale tvrdě žitou zkušeností. 

View Event →
Jun
4
8:00 PM20:00

Designreader.org živě: Spoušť: Jak se dělá kniha?

Diskuze o vizualitě současných knih, nakladatelském provozu, komunikaci, designérech, výtvarnících, výtvarných redaktorech a autorech. Na okraj Spouště Sáry Vybíralové (Host 2015).

Co je vlastně důležitější měřítko? Názor a vkus autora textu, nebo jakýsi obecný zájem o to, aby knížka plnila svůj účel, poutala na krámě a měla svoji vlastní nezpochybnitelnou kvalitu? Má vůbec mluvit autor knihy do její grafické úpravy, nebo už mu ve chvíli odevzdání rukopisu dílo nepatří? Kdo je vlastně kompetentní rozhodovat o tom, jak má výsledný produkt vypadat? Je to autor, který text napsal a zná ho nejlépe? Nebo nakladatel, který se o knížku stará a podstupuje jako jediný podnikatelské riziko? Nebo designér, který jako jediný má patřičnou odbornost a může k textu vytvořit paralelní doprovod v odlišném médiu?
Martin Pecina

Hosté:
Martin Stöhr, redaktor a art director nakladatelství Host
Sára Vybíralová, překladatelka a spisovatelka
Pavel Růt, výtvarný redaktor nakladatelství Argo
Michal Rydval, grafický designér a nakladatel Fra

View Event →
Rozhovory o řemesle 1. Řehák se ptá Krále
Jun
2
8:30 PM20:30

Rozhovory o řemesle 1. Řehák se ptá Krále

Celovečerní rozhovor Petra Krále s Jakubem Řehákem. K vydání básnické knihy-skladby Město je náš les.

 
 
2015 06 02 Petr Král
 

Petr Borkovec: Úvodní slovo

Sumu Město je náš les jsem před dnešním uvedením přečíst nestačil. Při listování jsem narazil na verš „Pořád vás poznávám hmatám“ – a jak jsem si tak ten verš prohlížel od kraje do kraje a zároveň si nad tím nákladem veršů celé knihy říkal: „ne, to už nestihnu, to přece nelze“, myšlenky uhnuly a já začal v duchu sestavovat trochu podivný seznam toho, jak se mi Petr Král „promačkává“ (on by mě asi opravil a řekl „vmačkává“ nebo „vlamuje“) do denního života (ve snu jsme se, co si pamatuju, zatím nepotkali). Seznam zní:

1. Od určité doby, když čtu báseň, vyhledávám si v ní cvičně „nejtemnější místo“, místo, kde se „cítím nejhůř“. Petr Král tuhle strategii několikrát užil při výkladu obrazů – a ve mně to uvízlo a nejde z hlavy (i když bych s tím už rád přestal).

2. Petr Král mi zničil některé filmy: napsal totiž, že když se muž ve filmu holí a do toho vstoupí nějaká událost a muž se nedoholí, on jako divák po celý zbytek filmu myslí na to, že „holení není dokončeno“. Od té doby na to myslím taky a nemůžu se soustředit. Nehledě na to, že si na Petrovu poznámku pravidelně vzpomenu, když se holím sám.

3. Petr Král někde napsal – a teď necituju, ale říkám, co jsem si nepřesně zapamatoval – že když se při psaní báseň začíná „vylévat z břehů“, „odpoutávat“ – je to jako když prázdno dostává litevský přízvuk. Od té doby často při psaní myslím na litevský přízvuk a hlídám tak intenzívně, abych ho neprošvih, že nic nevznikne. Díky.

4. Nemohu bez Petra Krále chodit s průvodcem po zámcích a užívat si návleků a porcelánu a hraběcích loveckých koutků. Místo toho vždycky myslím na úchvatnou báseň Michaela Edwardse, kterou Petr Král přeložil a která začíná verši: „Při prohlídce zámků se často vzdálíš / od hloučku, jejž vedou k váze…“ Od té doby, co jsem tu báseň četl, při prohlídkách smutně postávám u zámeckých oken a myslím na Petra Krále. A průvodkyně sledují toho zasmušilého zloděje ostřížíma očima.

5. Pátý bod je v jemném dešti. Nemohu si obléknout lehčí kabát, aniž bych si nevzpomněl na Petra Krále. Jednou, bylo zataženo, jsem před ním, na ulici, nazval svůj oděv „kabátem“ – a Petr pravil: „Jak tohle můžete říct? To přece není žádný kabát, to je trenčkot.“ V tu chvíli se rozpršelo. A Petr mi sáhl na trenčkot, zlehka ho obrátil, a když se zjevila narůžovělá podšívka, dodal: „Je to trenčkot, a tohle je jeho „ženská část“ – a mimochodem, potřebovala by obnovu.“

6. Poslední v seznamu je slovo „mávám“ na konci vzkazů, které v Čechách bez myšlenky na Petra Krále nemůže užít vůbec nikdo.

Mávám.
Zatím mávám.
Já – ztěžka – mávám letní záclonou.
Ptám se zpod slunečníku a mávám.
Jarně, zlíchovsky a vůbec světelně mávám.
Sobotně mávám.
Každopádně mávám.

View Event →
Národní galerie ve Fra
May
26
7:30 PM19:30

Národní galerie ve Fra

Texty inspirované obrazy českého symbolismu
Miroslav Olšovský (Gärtner), Luboš Svoboda (Preisler), Ondřej Lipár (Kubišta), Olga Stehlíková (Kobliha), Viktor Špaček (Preisler).
O obrazech promluví Monika Sybolová. 
Krátká přednáška, čtení a projekce.
K výstavě Tajemné dálky.

 
 
2015 05 26 NG ve Fra
 
View Event →