Fernando Vallejo, Madona zabijáků

Dnes již legendární výpověď o temných letech drogových válek v ulicích kolumbijského Medellínu. Černá báseň v próze, kde smrt je nejen každodenním chlebem, ale i vytouženou potravou, vysvobozením. Fernando Vallejo patří mezi nejvýraznější spisovatele Latinské Ameriky. Madona zabijáků – zalykavá obžaloba života a drastický zpěv o lásce v dešti kulek – je jeho nejznámější text.

Novinka

tento chléb přežvykovat, psacími písmeny

Maurizio Medo, Ernesto Carrión, José Carlos Yrigoyen. Nesouvislý rozhovor tří jihoamerických básníků. Jazyk zborcený hrůzami dvacátého století. Latinská Amerika jako Babylon, kde básníci dávno nemluví stejnou řečí, ale jediným domovem je právě řeč. A v těch rozvalinách zázrak ironie.

Novinka

Café Fra

Šafaříkova 15, Praha 2, 
cafe@fra.cz, +420 773 458 073
Máme otevřeno pondělí–pátek 11–23, sobota 16–23 hod.
(během července a srpna je v sobotu zavřeno)

Denně nabízíme sladkosti z Cukrárny U Veletrhů.
Točíme 12stupňové Žatecké světlé pivo Export
Podáváme kávu z pražírny CoffeeSource.

Nakladatelství

Více než 170 titulů a autorů. Petr Borkovec, Adéla Knapová, Jana Šrámková, Ladislav Šerý, Ivana Myšková, Viola Fischerová, Jakub Řehák, Jonáš Hájek, Kateřina Rudčenková, Ondřej Lipár, Kamil Bouška, Petr Král, Petr Zavadil, Martin Kubát, Guy Viarre, Dorota Masłowská, Jerzy Pilch, Michal Witkowski, Jean-Claude Izzo, Yasmina Reza, Jean-Philippe Toussaint, Sylwia Chutnik, Roland Barthes, Vilém Flusser a další. Česká poezie. Česká próza. Slovenská poezie. Světová poezie. Světová próza. Eseje. Vizuální teorie. Libri prohibiti. Novelas de Gavetas Franz Kafka. Film a divadlo. Pro Fra. Monografie. Autorské knihy.

Kamil Bouška, Inventura

Co tu být má a co tu doopravdy je… Účetní Kamil Bouška v nové sbírce zjišťuje skutečný stav člověka, jeho nehtů a šťáv a umolousaných hlav, všech jeho láskyplných vražedných vztahů, kutlochů, do nichž se vrací na noc, i jazyka, jímž o tom všem plácá. Jak inventura dopadne, uvidíme zítra. Ale vypadá to, že nic nesedí. Manko jako prase! Někoho asi vyrazej, někdo možná půjde do chládku! Nejspíš všichni! A po zásluze! Ale třeba se pak rozhostí divné ticho, bílo, světlo a zaslechneme něco nového nebo zapomenutého, s čím by se dalo pokračovat. Třeba.  

Novinka. Také jako ekniha.

Ondřej Horák, Mrtvá schránka

Vypravěčem románu Mrtvá schránka je mladý muž, který po divokém dospívání vstoupil do cizinecké legie a nyní si obstarává peníze tím, že do pečlivě vybudované sítě schránek posílá z Jižní Ameriky tenoučké obálky s důkladně zabaleným bílým práškem. Mladý muž, který už nic nečeká. Mladý muž, který sice vzpomíná na všechno, co se mu událo, ale už netouží po tom, aby se to opakovalo. Jenže na to se ho nikdo neptá, najednou je tu prázdninová zkouška. Koho jen mu ta dospívající dívka tolik připomíná?

Novinka

Petr Borkovec, Herbář k čemusi horšímu

Sbírka Herbář k čemusi horšímu je něco mezi atlasem a skládkou. Vychází z nejistého pocitu, že básně se válejí jak pod placatějšími kameny, tak v agresivních i melancholických diskusích vážkařů, detektoristů a sběratelů achátů nebo v pevných postojích na stránkách Myslivost.cz. Z nejistého pocitu, že nejlepší básní je etymologické heslo slova „remíz“ a že je třeba vytvářet nová přísloví.

Novinka Také jako ekniha

Nová řada Sešitů

Všude rukopisy. V taškách, na stole, v redakční poště, v kavárně při čtení, v kavárně po čtení, ve schránce v obálce (pondělí ráno) a tak. A v každém druhém nějaká perla. Ty perly! Nespím kvůli nim; nespíme, neodpočíváme, nikdy. Lovci perel v noci. Lovci perel cestou z práce. Lovci perel ve vnitrozemí. Toto je jejich edice. A taky jen pro ně, možná.

Nová řada představuje aktuální básnické, prozaické i esejistické texty z pera debutantů i zkušených autorů. Sešity vycházejí několikrát do roka. První svazek Pomlčky v těle obsahuje devatenáct básní, které vybrali a uspořádali Michal Rydval, Erik Lukavský a Petr Borkovec. Autorem druhého svazku, Sen s výčitkami, je Robert Krumphanzl. Třetí, Rozvláčná vyjádření radosti, je krátkým výborem z úvodů Petra Borkovce k literárním večerům v Café Fra. Čtvrtý sešit je básnický a psaný slovensky: nil, úvod.

Adéla Knapová, Slabikář

Odkud se vynořují všichni ti choromyslní světlonoši, kteří medovým hlasem mluví o tom, jak snadné je mezi lidi rozsévat dobro? A odkud se berou ti, kteří jsou ochotni těmto světlonošům a jejich dobru obětovat naprosto vše? O jednom takovém „posvátném“ řetězci vypráví román Adély Knapové (1976) Slabikář. Zdá se až neskutečné, jak se v jejím příběhu nabaluje jeden nepevný charakter se zamlženou myslí na druhý, jak dobře tahle síť zla funguje. Ale skutečnosti se to velmi podobá. Protože takhle to funguje, takoví jsme. Poznáváte se? Ovšem tohle není dokument, tohle je román. Románová pravda o slepé víře. 

Ekniha

Jana Šrámková, Zázemí

Druhá kniha autorky románu Hruškadóttir (2008), jednoho z nejúspěšnějších prozaických debutů posledních let, oceněného Cenou Jiřího Ortena. Ani deník, ani vzpomínky, ani obrázky ze života. Drásavá elegie o ztrátě města, domu, pokoje; babičky, s níž člověk sdílí tvář. Román dosud nenarozených dětí a už narozených dětí a první zpovědi a tetování na ruce. Příběh malé holčičky, která se bojí, i když už to je dávno žena. 

Ekniha

Ivana Myšková, Nícení

Text, který může zklamat polykače příběhů, ale jejž je radost číst: nejvyšší jazyková vytříbenost, kultivovanost výrazu, brilantní surfování na špici verbální vlny.

Ekniha

Dotisky

Vilém Flusser, Za filosofii fotografie

Vilém Flusser (1920–1991), jeden z nejvýznamnějších postmoderních filosofů a teoretiků nových médií, v eseji Za fiilosofii fotografie odhaluje, jak v oblasti automatických, programovaných a programujících přístrojů nemá lidská svoboda místo, aby ukázal, že i přesto je možné otevřít svobodě prostor.

Dotisk

Roland Barthes, Světlá komora. Poznámka k fotografii

Poslední kniha nejznámějšího francouzského sémiotika Rolanda Barthese (1915–1980) je pozoruhodný text o fotografii, v němž překračuje sémiotická východiska svých starších textů a fenomén fotografie se mu stává podnětem nejen k proměně metodologie, ale, a to především, k hlubšímu filozofickému zamyšlení. Světlá komora. Poznámka k fotografii (La chambre claire. Note sur la photographie, 1980) patří k základním pracím teorie fotografie, spolu s knihami Susan Sontagové, Johna Bergera, Viléma Flussera a dalších vyvolala na počátku 80. let nový zájem o fotografii jako kulturní fenomén.

Dotisk

Roland Barthes, Říše znaků

Eseje o Japonsku od jednoho z nejdůležitělších myslitelů minulého století. Proč Japonsko? Protože je to země rukopisu: ze všech zemí, které Roland Barthes mohl poznat, právě v Japonsku narazil na práci se znakem, která má nejblíže k jeho přesvědčení a k jeho tajným představám, nebo, chcete-li, má nejdál k jeho nechutím, k podráždění a ke vzdorům, které v něm podněcuje západní sémiokracie. Japonský znak je silný: úchvatně uspořádaný, sestavený, vyjevený, nikdy přejatý nebo zracionalizovaný. Japonský znak je prázdný: jeho signifikát prchá, na dně signifikantů, které vládnou bez protiváhy, není žádný bůh, pravda, morálka. A především: vyšší jakost tohoto znaku, ušlechtilost jeho tvrzení a erotický půvab, s jakým se kreslí, jsou vylepené všude, na předmětech i na těch nejmalichernějších úkonech, které obvykle vykazujeme do sféry bezvýznamnosti nebo vulgárnosti.

Dotisk

Tamás Jónás, Tatitatitati

Životopisná próza vynikajícího maďarského spisovatele a básníka romského původu Tamáse Jónáse (1973) vyšla v roce 2013. Kniha představuje cyklus intimních, silně lyrizovaných příběhů z dětství, jejichž vůdčím motivem je vzpomínka na otce. Ten je v próze přítomen jako princip i strašák, vzor i antivzor, a především jako adresát komplikované synovské lásky. Péter Esterházy charakterizoval Tamáse Jónáse slovy „Tamás Jónás je plný příběhů o chudobě, o pocitu bezmoci, o bolesti, o lásce, o tělu, o bohatství a da capo: o chudobě – je plný příběhů a je plný nadání“.

Připravujeme

Alexej Cvetkov, Král utopenců

Čtrnáct drobných vycizelovaných próz. Každá následující je vždy o něco delší. Sotva patrný detail z jedné v jiné maniakálně bují, hrozí, že ze stránek knihy pronikne do našich životů a dokáže, že jsou jen zápisem kohosi cizího – jako v poslední povídce souboru. Alexej Cvetkov (1975) si ve svých snových, jarmarečně pohádkových, fantaskních i vědeckofantastických textech nemilosrdně podává svou současnost plnou osamění, je však dalek jakéhokoli aktivismu. Čtenáře, který se blaženě koupe v jeho vytříbeném stylu, strhává proudem asociací a obrazů – sebevědomě pak svým utopencům kraluje.

Připravujeme

Kontakty

Café Fra
cafe@fra.cz, +420 773 458 073
Jakub Janda
cafe@fra.cz, +420 775 207 211

Nakladatelství
Erik Lukavský
erikluk@volny.cz, +420 607 842 045
Michal Rydval
mrydval@fra.cz, +420 608 727 052

Autorská čtení v Café Fra
Petr Borkovec
borkovecpetr@gmail.com, +420 724 827 499

Fra Book Club
Jitka Hanušová, Ondřej Lipár
bookclub@fra.cz