Big in Japan 4

Vít Kremlička, Pavel Klusák, Olga Pek, Jaromír Typlt, Bára Gregorová, Juraj Horváth, Ondřej Hanus, Vratislav Kadlec 

Básníci a prozaici „přehrávají“ po svém texty svých oblíbených písní: variace, pitvy, parafráze, elipsy, pokračování, překlady, velmi volné překlady, vpisy, různorodé inspirace.

 

Ane Brun, Norka, 1976, 38 let; Alphaville, BIJ, 1984 

Dělalas to, co jsem dělal já,
už je to minulost, vím,
věci jsou tak jednoduché,
když jsi velká v Japonsku.

Dělal si, cos mi dělal,
už je to minulost, ano,
ať se stane, co se má stát,
dnes večer tu počkám na svého člověka
nic složitého, když jsi velká v Japonsku.

Kaga No Čijo-ni (1701-1775), osacká gejša, výška 173 cm, 63 básní formy tanka, 12 haiku – všechno neobyčejně melancholické, ovšem maximálně zdrženlivé: jen dvě tanky komentují „problém vysokého vzrůstu“.

Ani se nemusím
v myšlenkách toulat
po letních lukách,
dokonce i mě láska
vysoko přerůstá

Čekat na milého,
který už nikdy nepřijde,
není tak skličující
jako hledět na vršky účesů
všech svých družek v domě

 
 
 

Ondřej Hanus, J. H. Krchovský & Krch-off band, Dnes už nic nemusím, už jen dát kočkám žrát

Dnes poučím se od kocoura
a prospím celý boží den.
Večer pak začnu do tmy mžourat
a uteču se mrouskat ven.
 
A pak mi budiž země lehká!
Ne, dnes se nechci láskou trápit.
Tím neudělám radost děvkám,
neb nestříhám si nikdy drápy.
 
Podzim jak z partesu. Celé dny mrholí.
S erekcí budím se vedle své mrtvoly.
Musím ho přechlastat, tenhle čas pochmurný.
Až budu na prach, zas vrátím se do urny.
 
Tak jsem se dočkal! Třikrát hurá.
Zas po letech mi stojí čurák.
Teď na oplátku bude muset
stát příštích sedm roků v kuse.
 
To už fakt vzpírá se zdravýmu rozumu!
Šel jsem jen na kafe a jsem tu o rumu.
Sedím a nábožně objímám sklenici
prstama, ve kterých roky už není cit.
 
Procházím pokojem oděný v šarlat.
Jsem pánem temnoty! Ve dlaních třímám
namísto jablka jeden pár varlat,
namísto žezla úd stojící zpříma.
 
Ode zdi ke zdi, tam a zpátky,
už cejtim se tu jako v cele.
Počkám na konec týhle řádky
a půjdu navždy do prdele.

 

Vratislav Kadlec, Výklad písně Cajdák od Už jsme doma (přibližný zápis ústně předneseného projevu)

Když mě na tenhle večer Petr Borkovec zval, napsal mi zaprvé, že výběr písniček je většinou – i když ne bez výjimky – laděn do popu, a zadruhé že bych si měl vybrat nějakou svou oblíbenou píseň nebo píseň, která mě zkrátka nějakým způsobem zasáhla, třeba v dospívání nebo tak podobně. Já nevím, jestli zrovna pop patří či patřil mezi mé oblíbené žánry, a tak jsem si nebyl jistý, jestli si s tím poradím… Nakonec jsem se rozhodl pro skupinu Už jsme doma, která patří mezi mé srdeční záležitosti, nicméně to, co hraje, bych asi úplně nenazval popem. Snažil jsem se tedy mezi těmi písničkami vybrat nějakou co nejpopovější a řídil jsem se přitom hlavně názvem. Písnička, co tu zazní, se jmenuje Cajdák.

Tím jsem snad částečně splnil podmínku popovosti, ale vynořil se další problém, protože ta písnička nemá žádný klip. Sice těžiště tohohle večera ani mého příspěvku není v klipech, ale zas jsem vás úplně nechtěl ochudit o pohyb na plátně, takže jsem přemýšlel, co by se dalo pustit, a vybral jsem takový instantní klip – epický kočičí souboj, který se dá pustit prakticky k jakékoliv písni. Ukázalo se ovšem, že klip není hlavním problémem téhle písničky, ale to až po skladbě.

(K písni Cajdák je třeba pustit jako doprovodné video Epic Cat Fight.)

Vida, ani jsem netušil, že vyjde i ten konec. Ale už jste si možná všimli v průběhu písně, někteří z vás, že ta píseň nejenže nemá klip, ale nemá ani opravdový text. Samozřejmě tam nějaký text je a já jsem si ho, protože jsem ho nikde nedohledal – většinou vygooglujete cokoli, ale tenhle text jsem nikde nevygoogloval – nakonec zapsal podle nahrávky. Ten text zní:

Ná náná ná nanana
ná náná náná
Ná náná ná nanana
ná náná náná
ná ná
nana nananá
ná ná
nana nananá

To je první sloka. Druhá sloka zní:

Ná nana ná
na nana nana ná
ná nana nana nana ná
naná

…což se opakuje čtyřikrát, načež následuje takový úsek, který se opakuje asi patnáctkrát, ale to není úplně jisté kolikrát, protože se to v jednom místě ztiší, jak jste si všimli, do toho pronikl zvuk toho kočičího souboje, a ten úsek zní:

nánanána nánanána nánanána ná

… asi patnáctkrát.

No, co s tím? Možná jsem nebyl sám, koho napadlo, že texty Už jsme doma, jsou… No, já je mám rád, ale ty texty jsou občas poněkud kryptické. Tady, myslím, se to projevilo v extrémní formě, ale žádná šifra není úplně nedešifrovatelná. Stačí prostě mít dost času, a pokud se člověk snaží… Když jsem tady přečetl ten text, mnohé z vás už možná trklo, co je to za kód. Zvlášť jestli jste pionýři, skauti nebo kapitáni lodí s výtlakem nad 300 tun, teda do roku 1996… Je to morseovka! Takže jsem se snažil dohledat, co to znamená, tedy ne že bych ovládal morseovku, ale naštěstí to se vygooglovat dá, takže jsem si vygoogloval morseovku a pokusil jsem se to přeložit.

Takže první sloka: Ná náná ná nanana – to je T M T S – zatím to moc smysl nedává, ale pokračuje to dál – ná náná náná – T M M – ná náná ná nanana – T M T S – to se totiž opakuje – ná náná náná – T M M…

Z toho jsem tedy příliš moudrý nebyl, chvilku jsem měl podezření, jestli to není podobný zápis jako v hebrejštině, kde se vynechávají samohlásky. Ale potom když jsem pokračoval dál, je tam třeba verš… – tedy, já nevím, jestli můžu říct verš, nevím, jak se v hudební terminologii říká verši, když to vlastně není verš, jeden takový, co jsem si napsal do jednoho řádku… (z publika Pavel Klusák: Já myslím, že řádek.) Řádek! Takže jeden řádek je nana nananá – a to je I U. Takže podle toho jsem poznal, že tudy cesta nevede, hebrejština v tom evidentně kódovaná není, a přemýšlel jsem, kudy dál.

Říkal jsem si, že pokud ten text byl kódován s nějakým tvůrčím citem, mělo by být možné ho na tu melodii zazpívat. Tudíž to nemůžou být jednotlivá písmena, která jsou tady kódována – no, šlo by to zazpívat, ale dost krkolomně… Jsou to slova! To jsou jednotlivá slova. V tom T M T S každé písmeno musí kódovat určité slovo. A kde jinde hledat než v tabulce, to takové kolují, ti z vás, kteří byli pionýři, skauti nebo kapitáni lodí s výtlakem nad 300 tun, to vědí, že jsou takové mnemotechnické tabulky, kde to je sepsáno, aby si to člověk líp pamatoval. Akát bílý a tak dále, podle délek těch slabik si to zapamatujete… Takže tuhletu morseovkovou tabulku písmen a těch mnemotechnických pomůcek jsem si vzal k ruce a pokusil jsem se to na to napasovat.

Třeba první dva řádky by byly možná: Tůň mísí tón sekery / trůn mlází mává.

To mi přišlo docela dobré, dokonce mi to svým způsobem sedělo i k poetice skupiny Už jsme doma, protože tam často ty neživé předměty – jako třeba řeka nebo země, která se bojí, nebo uši, který někoho učí poslouchat – ožívají, takže najednou tady je ta tůň, která mísí ty tóny tý sekery, a ten trůn, co tam něco dělá v mlází…, přišlo mi zkrátka, že ten rukopis poznávám.

Potom se to tedy opakuje: T M T S / T M M – tůň mísí tón sekery / trůn mlází mává, potom ná ná – TT – trám té…, nevím které… Načež následovalo nana nananá – což by mohl být třeba ibis učený. Pak je instrumentální mezihra a následuje druhá, řekněme, sloka: T I T – tón ibis tůň / E I I T – erb ibis ibis tér…

Tady byl problém, že od toho I je v tabulce jenom ibis a Ivan, ten Ivan se mi tam moc nehodil, takže jsem tam dal ibise a nejdřív jsem si říkal: Furt ten ibis, ve všech těch verších mi tam leze ten ibis, co on tam dělá? Ale potom jsem si, přátelé – když už jsme u těch šifer a u těch kryptismů – potom jsem si uvědomil, že ibis je kromě jiného symbolem nebo vtělením egyptského boha Thovta, což je vlastně řecký Hermes a Hermes Trismegistos, a to je praotec všech tajemství, autor nebo možná objevitel Smaragdové desky. Takže kdo jiný by měl hrát hlavní roli v takovémhle textu než právě ibis.

Akorát je trošku problém, jak to pak poskládat do vět, protože další řádky jsou: tón ibis ibis ibis trůn / akát…

To už jsem trošku znejistěl, jestli jdu správnou cestou… Načež následuje ta poslední, řekněme, sloka nánanána nánanána nánanána ná, což jsem nejprve dešifroval jako cílovníci cílovníci cílovníci tér, ale potom jsem malinko zaváhal, jestli jsem tam náhodou nedal špatně ty pauzy mezi těmi písmeny, jak nemám v morseovce cvik – nevím, jestli někdo z vás má – to je totiž největší umění, dát tam správně ty pauzy, protože jak tam dáte špatně pauzy, tak vám pak vyjde úplně něco jiného… Takže jsem si potom řekl, že těch pauz je tam možná dvakrát víc, než jsem původně myslel, a v tom případě by to bylo už o něco zajímavější – bylo by to: Národ nástup Náchod náves národ nástup tér.

Nevím, jestli je tady někdo z Náchoda, ale měl jsem dojem, že tady už se nějaký příběh rýsuje. Nicméně jsem poznal, že tohle evidentně nestačí, aby ten text byl dešifrován. Takže co s tím dál? Já jsem nad tím uvažoval a říkal jsem si: Pravděpodobně si s tím nevystačím, s tou mnemotechnickou tabulkou, musím někam dál, ale zase bych se neměl vzdalovat příliš. Takže jsem se snažil ten text rekonstruovat tím způsobem, že kde to je možné, tam jsem nechal ty termíny, ta slova z mnemotechnické tabulky, a kde ta slova nedávala smysl, tam jsem dal něco jiného, nicméně něco, co mi ten původní text a ta skladba jaksi vnukly. Takže to vlastně není text, je to vnuknutí – a vyšlo mi z toho tohle…

První řádek, ten je dobrý, ten může zůstat: Tůň mísí tón sekery – to já skoro vidím a slyším, jak to tam probíhá. Ovšem ten druhý potřeboval trošku upravit, takže: Trůn mlází mýtí. Ne „mává“. Trůn mlází mýtí. Tam už se rýsuje nějaký takový jakoby souboj. Proto jsem vybral i ten klip. Tedy on jde pustit k čemukoli, to nemusela být zrovna tahle skladba, ale jak jsem se na to koukal, docela mi to napovědělo, když to vlastně na konci doběhlo stejně – to jsem nečekal, že to doběhne stejně – a já bych to vnímal jako nějaké takové kývnutí shůry, že jdu správnou cestou, takže… Tůň mísí tón sekery / trůn mlází mýtí – opakuje se: Tůň mísí tón sekery / trůn mlází mýtí – už se tam něco odehrává, nějaké drama.

Další řádek: Tál trám ikon učených. U tohohle obrazu – trám ikon – u toho mám podezření, že to je něco, čemu se v severské poezii říká kenning. To je takový ustálený obrat, který znamená něco úplně jiného, tedy ne úplně jiného, ale zkrátka něco, co vám to napoví, třeba „ořové bitvy“ můžou být „kopí“ nebo něco takového. A mám pocit, že trám ikon by mohlo být něco jako víra. To jsou všechno pojmy, které se v písničkách kapely Už jsme doma objevují.

Takže tady evidentně jde o nějaké drama síly, víry, tůně, někdo se tam rve o nějaké ideje, o nějaké ikony: Tůň mísí tón sekery / trůn mlází mýtí / tál trám / ikon učených… Potom instrumentální mezihra, další sloka: Tál ikon trám, ten už známe… Pozor, teď v následujících místech je hodně těch i, to je problém, dvojslabičné krátké slovo od i v češtině – jestli jste někdo potřeboval takových slov hodně v jednom okamžiku, tak víte, že jich není nadbytek. Vyklubala se z toho věta: Erb iktu ibis táh… Děkuju támhle Ondřejovi, díky němuž jsem si nedávno v Táboře osvěžil, co znamená iktus, což tady možná mnozí z vás ví, je to totiž metrický přízvuk v básni – ale zároveň, což nevím, jestli Ondřej věděl, to je i úder v medicínské terminologii, třeba nějaký těžký záchvat, jako mrtvice nebo náhlé ochrnutí. A to se nevylučuje, to může být obojí zároveň, to tak bývá… v poezii…

Ale co to vlastně znamená? Že erb iktu ibis táh…? Tak evidentně ibis táh ten erb iktu, prostě nějaký předvoj nějakého úderu, který je zároveň poezií, někam, nevím kam, to se možná teprve dozvíme…

Další řádka je problematická, protože tam je těch i hned několik: Tál ihned idol Iris – a teď nevím, jestli též, nebo trůn… Tady to je zajímavý, protože iris, to je samozřejmě jednak ta kytka, ale zároveň je to i starořecká bohyně, která měla trošku podobnou roli jako Hermes, jako ten Thovt, jako ten ibis, ona taky nosila zprávy od bohů, byla zvěstovatelkou určitého tajemství, takovou nápovědkyní. Takže oni tady evidentně mezi sebou něco mají, ten Hermes s tou Iris, nevím přesně co, jenom že ten ibis táhne ten erb iktu a té Iris tam taje ten idol…

A potom ovšem mě tam furt mátl ten akát. Tím ta druhá sloka končila, tím akátem, takže jsem si říkal: To nedává smysl, akát není ověnčen tolika pověstmi, tolika významy… Hledal jsem tedy další slova, která by se na to dalo napasovat, a zjistil jsem, že to je třeba achát, to bylo už lepší, albín, potom jsem narazil na Alláha, to jsem se trošku lekl, říkal jsem si, že toho tam tahat nebudu, altán, anál…, anýz, apríl – to jsem si trošku říkal, jestli to celé není jenom takový vtip, ale ba ne – arkýř, astrál – to vypadalo hodně nadějně, že by v tom mohlo něco být – a pak, to sice není v prvním pádě, ale krásně se to na to dalo napasovat v pádě druhém množného čísla: arkán, čili v prvním pádě arkánum – tajemství, takže tam klidně může být trůn arkán. Celé je to tedy: Tál ihned idol iris trůn arkán.

Takže evidentně se tu cosi bortí… Je to zkrátka popis dramatu, v kterém se bortí nějaké zažité pořádky, nějaké bývalé ikony víry, idoly, arkána, prostě všechno to taje, a do toho ten trůn tady v tom mlází, ten to prostě mýtí, ten to tam řeže, a v té tůni se mísí ty tóny sekery, no to už netřeba rozvádět.

Ale to samo o sobě je dost abstraktní, řeknete si: Tak jako vo tomhle psát písničku, no, furt se někde hroutí nějaký ideje, někde něco se mele… Ale potom nastupuje ta poslední část, ten patnáctkrát opakovaný řádek. Patnáctkrát – to je něco důležitého. Změnil jsem to jen lehce: Národ nástup Náchod náves námel nářez tér.

No, já nevím, jestli to je třeba nějak dál komentovat, zkrátka, jestli je tady někdo z Náchoda, tak být vámi, dával bych si velký pozor!

Děkuji za pozornost.

Skutečný text Cajdáku:

[: Tůň mísí tón sekery
trůn mlází mýtí :]
[: Tál trám
ikon učených :]

[: Tál ikon trám
erb iktu ibis táh
Tál ihned idol iris trůn
arkán :]
(4×)

[: Národ nástup Náchod náves námel nářez tér :]
(cca 15×)