May
9
7:30 pm19:30

Dopplerův efekt. Stručné úvahy o Miroslavu Holubovi

  • Café Fra

Dopplerův efekt
Stručné úvahy o Miroslavu Holubovi

Čtou a debatují Justin Quinn, Ondřej Buddeus, Jitka N. Srbová, Jonáš Hájek, Jan Zikmund
Úvodní slovo a moderuje Jonáš Hájek

Básník a imunolog Miroslav Holub (1923–1998) měl od začátku básnické dráhy čtenáře doma i (později) v zahraničí. Má je podnes. Přesto bije do očí ostrý kontrast mezi věhlasem za hranicemi, zejména v USA a Velké Británii, a mlčením, jímž Holuba po roce 1989 častuje vlast. Je Holubova „světovost“ trikem či pouhou náhodou, kterou jsme my Češi prokoukli? Nebo jen zase nedokážeme odpustit? A co vlastně? A jakou roli v tom sehrála železná opona? O bohaté zahraniční recepci a o vlivu Miroslava Holuba debatují a oblíbené básně čtou Justin Quinn, Ondřej Buddeus, Jitka N. Srbová, Jonáš Hájek a Jan Zikmund.

Literární dílo Miroslava Holuba vyšlo ve třech svazcích v nakladatelství Carpe diem v letech 2003–2005 (I. Básně, II. Cestopisné prózy, III. Eseje a sloupky). Do češtiny Holub překládal mj. Zbigniewa Herberta (Studium předmětu, s Vlastou Dvořáčkovou) a Charlese Olsona (Profese poezie). Od vydání prvního zahraničního výboru z Holubových básní (Selected Poems ve slavné edici Penguin Modern European Poets, 1967) letos uplývá padesát let.
 

May
16
7:30 pm19:30

Zdeněk Volf, Před modlitbou přiložím

  • Café Fra

Čtení z nové básnické sbírky
Úvodní slovo Jiří Macháček (Protimluv) a Milan Ohnisko
Hudba Irena a Vojtěch Havlovi

Pořádně jsem si chrám prohlédl
až při tvém pohřbu…

Zdeněk Volf (1957) vydal pět básnických sbírek: Řetězy a ptáci (1999), K svému (1999), Stahy (2003), A mrvě prsteny (2007), Až na poslední pohled (2013) a deníkové zamyšlení Srdcář (2008). K vydání připravil pozůstalost básníka Oldřicha Ludvy Kozlowského, básnickou antologii na téma zvíře, chlév, dvůr, pastva, jatky Chlévská lyrika (aneb zvířata nám odcházejí ze života) (2010) aj. Příležitostně píše recenze a eseje (Host, Kontexty, Tvar, Weles), spolupracuje s Českým rozhlasem Brno a stanicí Vltava.

May
23
7:30 pm19:30

Artyčok s hlavou a nohama. 
Večer věnovaný americké básnířce Marianne Mooreové

  • Café Fra

Uvádí, komentuje, překládá, čte a debatuje Mariana Machová
Úvod Petr Borkovec

Večer věnovaný dílu americké básnířky Marianne Mooreové, přední představitelky amerického modernismu, mezi jejíž oblíbené náměty patří pozorování podivných zvířat.

Viditelná, neviditelná,
měňavé kouzlo,
ametyst s nádechem jantaru
ji obývá.

May
29
7:30 pm19:30

Jednu od druhé

  • Café Fra

Smutná oslava u příležitosti konce kouření v kavárně Fra

Autoři, kteří kouří; texty, v nichž se kouří; posluchači, kteří kouří.

Úvodní slovo, moderuje Petr Borkovec. Čtou Jakub Řehák, Miroslav Topinka, Kristina Láníková, Erik Lukavský, Petr Borkovec aj.

May
31
7:30 pm19:30

Milan Děžinský, Obcházení ostrova

  • Café Fra

Úvodní slovo Martin Stöhr (Host) a Petr Borkovec.

Čtení z nové (šesté) sbírky básníka a překladatele Milana Děžinského, významného představitele střední generace současné české poezie.  

…co si počít s nocí, v níž se nezasebevraždí
ani jeden český básník.
Dojít k lesu, než se úplně zavře.

Milan Děžinský (1974) vydal sbírky Černá hodinka, Kašel mé milenky, Slovník noci, Přízraky a Tajný život. Jeho druhá sbírka se setkala s velmi dobrým ohlasem u kritiků. Básnické sbírky Slovník noci, Přízraky a Tajný život byly nominovány na cenu Magnesia Litera za poezii. Milan Děžinský překládá z angličtiny (Dickinsonová, Norton, Dawe, W. C. Williams, Oldsová aj.) Jeho básně, recenze a překlady byly publikovány mj. v časopise Host, Weles, Aluze, Tvar, Pandora a v různých sbornících. Jeho básně jsou pravidelně uváděny v ročence Nejlepší české básně (Host 2009, 2011, 2012, 2013, 2014). V roce 2014 byl nominován na Drážďanskou cenu lyriky a v roce 2016 se stal prvním laureátem mezinárodní Ceny Václava Buriana za poezii.


Semjon Chanin a Tomáš Glanc
Apr
20
7:30 pm19:30

Semjon Chanin a Tomáš Glanc

  • Café Fra

Semjon Chanin (Lotyšsko)

Uvádí a moderuje Tomáš Glanc

Jeden z nejvýraznějších tvůrců ruské poezie v Rize a spoluzakladatel skupiny Orbita. Česky a rusky.

Rižská skupina ruských básníků ORBITA slaví v posledních letech nemalé úspěchy nejen v originále, ale i v anglických a německých překladech a vystupuje s performancemi v různých koutech světa. Její spoluzakladatel Semjon Chanin představí mj. svoji trojrozměrnou poezii; přiváží do Prahy baltský pohled na evropskou poezii, kultivovaný zkušeností několikajazyčné kultury. 

2017 04 20 Semjon Chanin a Tomáš Glanc

Lucia Kramárová a Jonáš Thál
Apr
11
7:30 pm19:30

Lucia Kramárová a Jonáš Thál

  • Café Fra

Lucia Kramárová (Slovensko) & Jonáš Thál & Filip Jakš

Uvádí a moderuje Alžběta Stančáková

Básníci a performeři z okruhu časopisu Psí víno a jeho knižní edice Psí.

Dva debuty, jeden český, druhý slovenský. Lehce nihilistická současná reflexivní lyrika nejmladší generace – vesmír, hmota, tělo, tkáně, vztahy. Jonáš Thál (1987) s doprovodem hudebníka Filipa Jakše (Asstma) a Lucia Kramárová (1995). 

2017 04 11 Kramárová, Thál, Jakš

Viktor Pivovarov, Šedé sešity
Apr
4
7:30 pm19:30

Viktor Pivovarov, Šedé sešity

  • Café Fra

Čtení krátkých próz, básní, scénářů, zápisků a dopisů, které tvoří knihu Šedé sešity (Seryje tetradi; rusky 2002). Překlad a komentář Jana Kleňhová.
Česky a rusky. 

Viktor Pivovarov je rusko-český umělec, jeden z čelních představitelů moskevského konceptualizmu, ilustrátor dětských knih a časopisů, a také autor řady literárních textů. Jeho kniha Šedé sešity (Seryje tetradi) je souborem různých žánrů: próz, básní, scénářů, zápisků a korespondence. Společně s reprodukcemi autorových maleb a kreseb tyto texty zprostředkovávají jedinečnou atmosféru moskevského uměleckého dění 70. let, ale také hrůzy a půvaby sovětské všednodennosti.

 
2017 04 04 Viktor Pivovarov
 
Ivan Štrpka, Peter Repka, Miroslav Zelinský & Kubo Ursiny
Mar
24
7:30 pm19:30

Ivan Štrpka, Peter Repka, Miroslav Zelinský & Kubo Ursiny

  • Café Fra

Osamelí bežci
Ivan Štrpka, Peter Repka, Miroslav Zelinský & Kubo Ursiny

Uvedení básnické antologie Osamělí běžci (Protimluv) za osobní účasti Ivana Štrpky a Petera Repky, zakladatelů dnes legendární slovenské básnické skupiny stejného jména. Moderuje překladatel antologie Miroslav Zelinský.

Tvorba všech tří členů (Ivan Laučík, I. Štrpka, P. Repka) měla zásadní vliv na literárně-kulturní dění na Slovensku a má neodmyslitelný podíl na podobě slovenské poezie posledních čtyřiceti let. Hudební doprovod obstará Kubo Ursiny, syn zpěváka Deža Ursinyho, s nímž řadu let spolupracoval na několika albech právě básník Ivan Štrpka, jenž antologii uspořádal a určil i pořadí básní. Jak píše v doslovu k první česky vydané antologii Osamělých běžců Zoltán Rédey, „skupina dodnes neztratila svůj význam, ba nadále ho potvrzuje vzhledem ke svému nepřetržitému, stále aktuálnímu působení – i když bohužel již bez Ivana Laučíka“.

 
2017 03 24 Štrpka, Repka, Ursiny
 
Jan Nemček, Proluka
Mar
14
7:30 pm19:30

Jan Nemček, Proluka

  • Café Fra

Jan Nemček, Proluka
Čtení z debutové básnické sbírky.
Komentář Marek Šindelka.

Jan Nemček (1986) publikoval v časopisech Host, Tvar, H_aluze, Weles, Artikl, Protimluv a dalších. V Ostravě organizuje příležitostná autorská čtení pod názvem Literární sprcha.

Autor se řadí k aktuálnímu proudu ohmatávajícímu možnosti básnické angažovanosti ve světě, aniž by se ovšem stával plakátovým kritikem sociální či jiné nespravedlnosti. Není nositelem občansky uvědomělých gest, není naivním hlasatelem revoluce: jeho osobní „angažovanost“ ve světě mizejících hodnot je v prvé řadě nutnou básnickou sebeobranou.
 

 
2017 03 14 Jan Nemček
 
Olena Husejnova
Mar
7
7:30 pm19:30

Olena Husejnova

  • Café Fra

Olena Husejnova (UA)
Komentář a překlady textů Marie Iljašenko.
Česky a ukrajinsky. Tlumočeno.

Olena Husejnova (1979) je ukrajinská básnířka a textařka. Vydala sbírku Vidkrytyj rajděr (Otevřený rider; 2005), která získala dvě ocenění, mimo jiné za nejlepší básnický debut. Loni vyšla její druhá sbírka Superheroji (Superhrdinové), která se stala východiskem pro audiovizuální projekt (ve spolupráci s Dašou Kuzmičnou) Jak vyšni (Jako višně), který získal první cenu na mezinárodním festivalu Cyclop videopoetry festival. Její básně vyšly anglicky, rusky, polsky, slovensky a česky. Žije v Kyjevě. 

Marie Iljašenko se narodila v roce 1983 v Kyjevě v rodině s českými a polskými kořeny. Vystudovala rusistiku a komparatistiku. Překládá z ruštiny, polštiny a ukrajinštiny. Knižně byly vydány její překlady románů Nebeské příbytky Arkadije Rovnera, Jeruzalémské sny bratrů Šargorodských a kniha uměleckých reportáží Ukrajina v měřítku 1:1. V roce 2015 vydala básnický debut Osip míří na jih (nominace Magnesia Litera za objev roku; nominace na Cenu Václava Buriana). Žije v Praze.

 
2017 03 07 Olena Husejnova
Jaroslav Žila a Zbyněk Vybíral
Feb
28
7:30 pm19:30

Jaroslav Žila a Zbyněk Vybíral

  • Café Fra

Uvádí Jiří Macháček
Čtení z nových próz nakladatelství Protimluv.
Ve spolupráci s nakladatelstvím a revue Protimluv.

Cyklus povídek Nikdo tady není představuje básníka Jaroslava Žilu jako prozaika, který jedinečným poetickým jazykem vykresluje příběhy spjaté s krajem Beskyd a Jeseníků, přičemž silnou roli mají také povídky z autorovy rodné Ostravy. 

Jaroslav Žila (1961) debutoval sbírkou Drápy kamenů (1994), o rok později připravil s fotografem Viktorem Kolářem publikaci Ostrava, obležené město. Dále vydal knihy Nejstarší žena vsi, Tereza a jiné texty (2003), V hrudi pták (2010). Žije a pracuje jako učitel v Ostravě.

Próza Zbyňka Vybírala Nocleh na letišti Gatwick je souborem krátkých textů, které spojuje zejména téma ztráty partnerského života a vyrovnávání se s přicházejícím starším věkem. Povídky o vnitřním, rozporuplném světě mužů a jejich uvažování o ženách jsou psány s ironií a nadhledem.

Zbyněk Vybíral (1961) je psycholog a publicista. V osmdesátých letech psal literární recenze, kritiky a studie (Dvě mladé poezie české) a věnoval se i referování o divadle. Povídkový soubor Nocleh na letišti Gatwick je jeho prozaickou prvotinou. Žije a působí v Brně.

 
2017 02 28 Jaroslav Žila a Zbyněk Vybíral
 
Open Fra 5: Kdo chce číst, čte
Feb
21
7:30 pm19:30

Open Fra 5: Kdo chce číst, čte

  • Café Fra

Open Fra 5
Kdo chce číst, čte

Pátý díl volného veřejného čtení v Café Fra.

Pokud chcete v kavárně číst (nebo něco podobného), zašlete prosím krátkou ukázku ze svých textů a pár slov o sobě na adresu borkovecpetr@gmail.com (nebo totéž zanechejte na baru v kavárně Fra) do neděle 19/2/17. Děkujeme, těšíme se.

Vystoupí:
Emma Kausc
Pavel Sobek
Hana Pololáníková
Michal Uhlíř
František Formánek
Tereza Klenorová
Matěj Senft
Strunolam
Marek Torčík
Anna Petruželová
Jakub Kapičiak

2017 02 21 Open Fra 5

Soňa Uriková a Tomáš Hučko
Feb
14
7:30 pm19:30

Soňa Uriková a Tomáš Hučko

  • Café Fra

Slovenská řada
Soňa Uriková (SK) a Tomáš Hučko (SK) 
Uvádí a debatuje Ferči Malík (SK)

Soňa Uriková (1988) absolvovala filmovou scenáristiku a dramaturgii na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Zvítězila v několika literárních soutěžích (Poviedka; Jašíkove Kysuce; Medziriadky). V roce 2015 debutovala sbírkou povídek Živé ploty. Za tuto knihu získala Prémii Ivana Kraska a Cenu Nadace Tatra banky.

Tomáš Hučko, prozaik, recenzent, překladatel; pravidelný přispěvatel čtrnáctideníku A2. Jeho debut – novela Chaconne – vychází tento rok. 

Projekt je súčasťou podujatí literarnyklub.cz, ktoré z verejných zdrojov podporil Fond na podporu umenia.

 
2017 02 14 Soňa Uriková a Tomáš Hučko
 
Zuzana Fuksová, Cítím se jako Ulrike Meinhof
Jan
31
7:30 pm19:30

Zuzana Fuksová, Cítím se jako Ulrike Meinhof

  • Café Fra

Uvedení novinky Fra.

Komentáře Pavel Klusák a Arnošt Goldflam.

Odposlechy, výpisky, přísahy a poselství. Popisy prokrastinace, dopisy taťkovi, cestopisy v pěti řádcích (Bombaj, Sydney, Taipei aj.), trochu delší podpisy („Zuzana se přidal/a/ ke skupině Sexy Jews“). Nonstop jazyková poradna bez rad. Praha, Brno, Berlín. Definice chudoby (nejmíň 8 pokusů). Spoluzakladatelka uskupení Čokovoko Zuzana Fuksová a obsáhlý výběr z jejích statusů a tweetů.

Zuzana Fuksová (1983) vystudovala sociální práci. V roce 2006 založila s Adélou Elbel skupinu Čokovoko (alba Best of!, 2008 a Hudba, 2011). V současné době žije v Praze.

 
2017 01 31 Zuzana Fuksová
 
Jan
27
7:00 pm19:00

Zuzana Fuksová, Cítím se jako Ulrike Meinhof

  • Praha

Uvedení novinky Fra.

Odposlechy, výpisky, přísahy a poselství. Popisy prokrastinace, dopisy taťkovi, cestopisy v pěti řádcích (Bombaj, Sydney, Taipei aj.), trochu delší podpisy („Zuzana se přidal/a/ ke skupině Sexy Jews“). Nonstop jazyková poradna bez rad. Praha, Brno, Berlín. Definice chudoby (nejmíň 8 pokusů). Spoluzakladatelka uskupení Čokovoko Zuzana Fuksová a obsáhlý výběr z jejích statusů a tweetů.

Zuzana Fuksová (1983) vystudovala sociální práci. V roce 2006 založila s Adélou Elbel skupinu Čokovoko (alba Best of!, 2008 a Hudba, 2011). V současné době žije v Praze.

Renata Putzlacher, V kavárně Avion, která není
Jan
24
7:30 pm19:30

Renata Putzlacher, V kavárně Avion, která není

  • Café Fra

Setkání věnované knize o těšínské kavárně, která byla, nebyla… a znovu je. Autorka proplétá osudy Avionu s historií vlastní rodiny, celého regionu i odkazy ke svým literárním mistrům. Komentuje překladatel knihy do češtiny Michael Alexa.

Renata Putzlacher – básnířka, překladatelka, autorka písňových textů, divadelních adaptací a her, se narodila v polsko-českém pohraničí, je spjatá s Českým Těšínem, studovala v Krakově a nyní přednáší na brněnské polonistice. Do polštiny překládala Jaromíra Nohavicu i Jiřího Koláře. Spolupracuje s režisérem Radovanem Lipusem, mezi jejich úspěšné inscenace patří Těšínské niebo, Denní dům, noční dům a naposledy HRA-NIC-E, věnované broumovskému geniu loci.

2017 01 24 Renata Putzlacher: V kavárně Avion, která není

Opus ve Fra
Jan
17
7:30 pm19:30

Opus ve Fra

  • Café Fra

Tomáš Fürstenzeller čte ze své prvotiny Objektiv, komentář Justin Quinn.
Jiří Červenka čte z (dvoj)sbírky Na obou stranách, komentář Vratislav Färber.
Úvodní slovo Štěpán Nosek.
Za účasti nakladatelů Jiřího Mědílka a Kristiny Mědílkové. 

Básnická prvotina Tomáše Fürstenzellera (1970) Objektiv přináší do české poezie hlas, který je zcela ojedinělý. Ať už je to přísně rýmová formální vazba verše, civilní, tlumený tón, jemný, nevtíravě ironicky laděný humor, přímočará lyrická naléhavost, působivý vizuální minimalismus, inklinace k přesně vykroužené epické zkratce. Milostné básně a křehké výjevy z rodinného života vystřídají v druhé části knihy znepokojivě konkrétní obrazy odcizení a osamělosti uprostřed nikdy neutuchajícího šumu evropské metropole.

Na obou stranách: básně českého básníka Jiřího Červenky přeložil do polštiny Karol Maliszewski, básně Karola Maliszewského z polštiny do češtiny přeložil Jiří Červenka. Kniha Na obou stranách je zprávou o ojediněle intenzivní a nanejvýš přirozené spolupráci obou básníků.

 
2017 01 17 Opus ve Fra
 
 

Vratislav Färber, úvodní slovo ke sbírce Jiřího Červenky

Dámy a pánové, 
je čas stále – či dosud – půlen? Ptejme se s veršem Jiřího Červenky – s poukazem na básně z dvojsbírky Na obou stranách. Ty totiž završují jeho dosavadní tematicky homogenní, ovšem tvarově docela rozrůzněnou lyriku, již sjednocuje reflexe času – prožívaného jako svár míjení a trvání, časného a věčného, dynamické střídání děsu z nevratně odplývající chvíle a touhy po vykupující naději.

V situaci (osobních i nadosobních) změn, návratů, revokací a nových bilancí naléhavě zní otázka (s eschatologickým přídechem): jak to bude naposledy, při přechodu na jinou stranu, z (pozemského) bytí do jiné dimenze (pro křesťana věčnosti). 

Se smyslovým důrazem básník kontempluje odchod našeho konečného těla; proměnu vazeb vůči nejbližším. – V chodeckých básních, prchavých chvílích radostné senzibility, zážehu a zahlédnutí, se prožitky z cest a pobytů v přírodě stávají mimo jiné podobenstvím naší pozemské pouti; silně prožitý okamžik pak poukazem k dotazované či postulované věčnosti.
Červenkovu – občas trýznivou – sebereflexi provází a doplňuje (odstiňující) reflexe smyslu psaní, tvůrčí pochyba i vědomí marnosti tohoto tak „bláhového“ konání. Jak však jinak zachytit proměnu nás a mizení světa – z našeho horizontu? Kde jinde (a „neortodoxně“) artikulovat naději v participaci na věčnosti? – Vždyť bez organizovaného záznamu bychom neměli „doklad“ a svědectví o představových cestách básníka (i nás samých) zde a nyní – na zemi – či – (bohdá –) někde jinde a jindy...

Robert Krumphanzl, Sen s výčitkami & Petr Borkovec, Rozvláčná vyjádření radosti
Dec
13
7:30 pm19:30

Robert Krumphanzl, Sen s výčitkami & Petr Borkovec, Rozvláčná vyjádření radosti

  • Café Fra

Robert Krumphanzl: Sen s výčitkami & Petr Borkovec: Rozvláčná vyjádření radosti
Uvedení dvou novinek (Fra).

Čtrnáct elegií ve verších a jedna elegická próza. Spisovatel, nakladatel a editor Robert Krumphanzl vybral (přísnou rukou) ze svých starších i nových textů a sestavil nerozsáhlý, ale provázaný celek, v němž propátrává své místo a čas, jejich prchavost i nezvratnost, jejich (nejen vzájemné) souvislosti a souvztažnosti.

Autorská čtení a debaty se v Café Fra konají od roku 2006. Za deset let ve Fra četlo přes tisíc dvě stě spisovatelů a překladatelů. Petr Borkovec je nejen dramaturgem večerů, ale často má také úvodní slovo nebo komentář. Malý výbor z těchto úvodů pokrývá období od února 2011 do června 2016 a soustředí se pouze na básnířky a básníky.

 
2016 12 13 Krumphanzl, Borkovec
 
 

Vlasta Dufková, S péčí moudrého hospodáře (Držet se pevně)

Básník Robert Krumphanzl je dvoudomý: tkví současně ve velmi konkrétním čase a prostoru i v přesažném bezčasí nejenom přírodních cyklů. Napil se totiž z potoka, vylitého v rozvalinách stavení po nějakých [svých] předcích. Dokonce snad po všech – včetně těch mých, ba včetně mne. Dívá se současně na babičku, jak se dívá, a dívá se jejíma očima do dálky přes skupinu myslivců, za pole ležící ladem, ke Štěrboholům a Malešicím, a ještě dál, jakoby za všechny viditelné věci tohoto světa, [všímá] si jejích rysů a [snímá] z její podoby to štěstí, otištěné do jejích vrásek, do jejích suchých rtů a do temných očí, [vrývá] si je do paměti a [ukládá] do srdce jako zásobu pro tento i pro jiný čas. Při čtení jeho básní vnímám stárnutí i věčné mládí svého vlastního času, jeho neopakovatelnost i stejnost a s fázovým posunem a s pokorou se udiveně vpisuji do nekonečného proudu pokolení (údiv porodu, zpomalené autonehody a asi také smrti – že se to, co obecně vím, týká také mne). „Je tu zima jak za oltářem Panenky Marie,“ říká babička, poté co odemkla domek a vstoupili jsme do síně. „To se u nás říkalo.“ A můj děda odtuší: „To v Markovicích byla zima jak u svatý Anny za voltářem.“ Zahradu koupili v červnu jednasedmdesát, půl roku před tím, než děda Robert umřel. To už byl můj děda půl roku po smrti.

My jsme v polovině padesátých let v Praze jezdívali do obrovského ovocného sadu Pedagogické fakulty hned za konečnou jedenáctky ve Strašnicích, na barevném diapozitivu děda klečí na jednom koleni v trávě pod rozkvetlými jabloněmi a vije nám věnečky z pampelišek. Pak sad ustoupil zástavbě a nový byl založen kdesi ve Štěrboholech, kam hledí do dáli Robertova babička, jenže stromy rostly pomaleji než já a stáří se nedožily, město je dohnalo.

Ale Robert Krumphanzl je rovněž básník, který uviděl, že zapisovat jde na způsob čtení, a také v tom s ním souzním, když bílé na bílém píšíc, čtu. Také on bezděky opisuje neviditelnou krystalickou mřížku, ne holešovice, ale bubny, ty stálé bubny / které neslyšíme kterých si nevšimneme / a ony určí kam jdeme krok sun krok jdeme // anebo ne, zároveň však podle této mřížky vytváří jedinečný tvar, sám při tom závazně dokonalý, / kdykoli [sedne] k papíru, / [napíše] další verš jedné jediné básně. Neboť básnická originalita je rázu fraktálního.

Jeho poezie je černá, ale milostná. Černá černí temných koutů babiččiny téměř pravidelně čtvercové zahrady, které svědomitě uklízí a vymetá, hrabe tu, třídí a skládá, po vzoru Petra B. z Č. v nich pozoruje svýho dědka v zahradě, ale jemu vlastní je spíše kázni podřízená čerň tlejícího kompostu, který je třeba obrátit. A jakmile [odhodí] svrchní vrstvu, [začne] kopka doutnat. Ukrytý žár na [něj syčí], jako by [mu] zároveň vyhrožoval i [ho] vábil [štiplavě sladkou vůní] rozkladu, který je životadárný. Současně mi tu povědomě voní máslovka, ontária a klapova v bezmezné zahradě mého mimopražského dětství.

Babiččin vzkaz v řádu zahrady začíná v rytmu jedenáctislabičného verše: Odpoledne přijde včelař na včely a pokračuje přímo hrdinským dekasylabem s ženským zakončením a skvostnou paronomázií k tomu: Musím opravit sáček u česáčku

Předěl mezi poezií a životem, ale i životem a smrtí se stírá, prababička umírá v dubnu 1983, to jsem se v listopadu vdávala, začátkem následujícího února pan Staněk „kácel broskev vzadu, jak jsou rybízy, takovou rozložitou, velký strom, přišel ještě sem dovnitř, pak jde, zatnul krumpáčem do kořenů a padnul“. Babička potom jela domů z Uhříněvsi v pohřebáku. Tou dobou jsem už čekala Marianu.

Robert svou zahradu pečlivě udržuje, je si vědom, že držet pevně je třeba nejenom nalezeného ptáka, který by se v uzavřeném prostoru mohl umlátit nebo zaletět někam, odkud by se už nedostal. Také babička si občas stoupne pod strom a do koruny [mu] připomíná (stejně [ho] kárával i pan Paštika): „Drž se pevně, ať nesletíš! Nelez tak vysoko, to za to nestojí…!“

Spřízněné duše Roberta K. se jmenují Bohuslav R., Jaromír Z. a Petr B. v Č. Společnost je to skvostná.

 

Tři truchliví tygři
Dec
6
7:30 pm19:30

Tři truchliví tygři

  • Café Fra

Anežka Charvátová a tři truchliví tygři Tři truchliví tygři trsají třasák v třeskutém tříčtvrťovém rytmu na třtinové cukřence.

Čtení z románu kubánského exilového autora Guillerma Cabrery Infanta (Fra): Bustrofedonova sémantická safari, divoké jízdy kabrioletem po havanském nábřeží ve smršti slovního humoru, příběh nejtlustší a nejošklivější zpěvačky s nejkrásnějším hlasem. Zběsilost smíchaná se steskem v originálním pokusu zachytit lidský (kubánský) hlas v letu a plamen svíčky, která už zhasla.

2016 12 06 Tři truchliví tygři. Anežka Charvátová.

Poezie Bukoviny
Nov
29
7:30 pm19:30

Poezie Bukoviny

  • Café Fra

Poezie Bukoviny: Celan, Ausländerová, Drozdowski, Gong, Shmueli aj. 
Úvod a komentáře Radek Malý.

Uvedení nové knihy (Fra).

Výbor Hroby v povětří v překladech a výběru Radka Malého představuje českým čtenářům poprvé v ucelené knižní podobě německy psanou poezii z Bukoviny. Tento východoevropský region s hlavním městem Černovicemi, někdejší nejvýchodnější korunní země habsburské monarchie, se ve dvacátém století stal svědkem řady dramatických dějinných zvratů. Ty stojí za intenzitou básnické tvorby zdejších německy píšících autorů a autorek vesměs židovského původu, z nichž do světové literatury pronikla jména Rose Ausländerové a Paula Celana. Antologie dokumentuje počátky, vzmach i zánik jedinečné kulturní symbiózy, která na tomto území vznikla. 

2016 11 29 Poezie Bukoviny

Miroslav Olšovský Concept: báseň Emila Juliše
Nov
24
7:30 pm19:30

Miroslav Olšovský Concept: báseň Emila Juliše

  • Café Fra

Báseň Emila Juliše Cesta k horám

Čtou: Tomáš Hudec, Vratislav Färber, Vít Janota, Alena Machoninová, Jan Machonin, Michal Maršálek, Miroslav Olšovský, Antonín Petruželka, Jaromír Typlt aj.

Ve spolupráci s Dnem poezie

Veřejná čtení poezie mívají jedno společné – při poslechu básní jsme zahlceni jejich množstvím, zatímco konkrétní báseň, kterou jsme právě zaslechli, si nemáme šanci připomenout, neboť jsme již zaměstnáni básní následující. Přitom návrat je důležitý – především v moderní poezii, neboť ta je na variaci a obměně jednoho a téhož motivu, vytvářející rytmické opakování, založena. Deset lidí po sobě přečte jednu až tři mnou vybrané básně Emila Juliše, přičemž si mohou vybrat pořadí i počet básní, které nakonec přečtou. Teprve v opakování a variování původní básně vyvstane její skrytá hloubka, teprve v opakování, vytvářející jistou monotónnost poslechu, bude báseň díky tomu, že ji přečte vždy někdo jiný, nasvícena z několika perspektiv, jež mohou vhrnout světlo na další Julišovu tvorbu.

Miroslav Olšovský vydal básnické knihy Záznamy prázdnot (2006), Průvodce krajinou (2011) a Líčení (2012). Jako editor se podílel se na vydání antologie literární a filozofické tvorby ruské skupiny činarů Ten, který vyšel z domu... (2003), na vydání textů ruského básníka Igora Cholina s názvem Nikdo z vás nezná Cholina (2012) aj. Básně a eseje o literatuře publikoval v A2, Pěší zóně, Souvislostech a Světu literatury. Je autorem vizuální a konkrétní poezie.

 
2016 11 24 Olšovský Juliš
 
Rozhovory o řemesle 4. Stehlíková se ptá Topinky
Nov
22
7:30 pm19:30

Rozhovory o řemesle 4. Stehlíková se ptá Topinky

  • Café Fra

Celovečerní rozhovor básnířky a kritičky Olgy Stehlíkové s básníkem a překladatelem Miloslavem Topinkou

Ve spolupráci s Dnem poezie

Miloslav Topinka (1945), básník, esejista, překladatel. Vydal sbírky Utopír (1969), Krysí hnízdo (1970; 1991), Trhlina (2003; Cena Jaroslava Seiferta); knihu zlomků a skic k francouzskému básníkovi Jeanu-Arthuru Rimbaudovi Vedle mne jste všichni jenom básníci (1995), V roce 2008 vydal soubor esejů a studií z let 1966–2006 nazvaný Hadí kámen, za který obdržel Cenu F. X. Šaldy. K vydání připravil např. publikaci Vysoká hra (1993), texty Věry Linhartové, Rogera Gilbert-Lecomta aj. V roce 2016 vyšlo pod titulem Probouzení jeho souborné básnické dílo.

Olga Stehlíková (1977), básnířka, bohemistka a lingvistka. Působí jako nakladatelská i časopisecká redaktorka a editorka a jako literární kritička zaměřující se především na současnou českou poezii a prózu. V roce 2014 vydala básnickou prvotinu Týdny, za níž získala Cenu Magnesia Litera za poezii. 

2016 11 22 Topinka Stehlíková

Mária Ferenčuhová
Nov
15
7:30 pm19:30

Mária Ferenčuhová

  • Café Fra

Mária Ferenčuhová (SK)
Imunita

Čtení z nové sbírky přední slovenské básnířky.

Ve spolupráci s Dnem poezie a Literárním informačním centrem Bratislava

„Imunita sa je vystavaná na metafore odolnosti, či už spoločenskej, či odolnosti indivídua adekvátne reagovať voči cudzorodému. Ferenčuhovej bytostne civilná, mestská poézia špecificky citlivá a vnímavá voči spoločenským fenoménom v básnickej knihe Imunita nadobúda výrazne fyzický, až fyziologický charakter. (…) Jej verše sú nevšedne neľútostné vo výraze, zdrvujúce svojou nemilosrdnou vecnosťou.“ / Ľubica Schmarcová

Mária Ferenčuhová (1975) vydala sbírky Skryté titulky (2003), Princíp neistoty (2008) a Ohrozený druh (2012). Překládá z francouzštiny (prózu, poezii i odbornou literaturu). Věnuje se historii a teorii filmu.

 

Dne 15/11/2016 se v café Fra koná, jak bylo ohlášeno, další čtení cyklu „literatura.sk“. Nečte ovšem, jak bylo ohlášeno, básnířka Marcela Veselková - svou novou knihu Intimita představí Mária Ferenčuhová. Za změnu programu se omlouváme. 

 
 
2016 11 15 Mária Ferenčuhová
Jakub Řehák, Dny plné usínání
Nov
1
7:30 pm19:30

Jakub Řehák, Dny plné usínání

  • Café Fra

Úvod Jiří Pelán

První čtení z autorovy třetí básnické sbírky (Fra)

Verše Jakuba Řeháka hovoří o světě, který známe. Jejich nejsilnější kvalitou je konkrétnost pohledu, nikdy neochabující zájem o smyslovou předmětnost věcí. Kontemplace věcí tu ale není signálem nezúčastněného diváctví, právě naopak. Řehák permanentně hledá bod dotyku s fyzickými kvalitami onoho předmětného světa, o němž vypovídá, neboť právě ony promlouvají o něčem podstatném. / Jiří Pelán

Jakub Řehák (1978) vydal básnické sbírky Světla mezi prkny (2008) a Past na Brigitu (2012), za kterou v roce 2013 obdržel cenu Magnesia Litera za poezii. Píše studie, recenze a eseje (především o české poválečné poezii).

Hudba Tomáš Procházka (B4, Handa Gote)

 
 
2016 11 01 Jakub Řehák
 

Petr Borkovec, úvodní slovo

Uvádíme třetí sbírku Jakuba Řeháka Dny plné usínání. Jaku Řehák je kmenovým básníkem nakladatelství Fra: vydal tu všechny sbírky, prvotinu Světla mezi prkny v roce 2008, druhou knihu Past na Brigitu (2012). 2016 tedy Dny. Vyšly dnes v pět odpoledne.

Jakube, dobrý večer, gratulace k nové knize.

S obzvláštní radostí také vítám překladatele a esejistu Jiřího Pelána, který k Jakubově nové sbírce řekne pár slov. Jiří Pelán se k Řehákově poezii nevyjadřuje poprvé: interpretoval už báseň Navzdory dějinám (báseň zařazenou do antologie Nejlepší české básně 15) a nyní ke sbírce napsal doslov. Nemusím tedy ke knize říkat nic – zvlášť když zjišťuji, že všechno, co mě napadá, je nějak obsaženo v Pelánově doprovodném textu.

Ale přece, jen drobnost:

Při redigování jsem byl až překvapen, kolik pozornosti věnuje Jakub Řehák rytmické organizaci verše. Tolikrát se stalo, že mi řekl: „Ta slova verši musí jít přesně takhle za sebou.“ Nebo: „Já to z rytmických důvodů nemůžu udělat.“ Nebo: „Rozumím ti, ale vraťme to – nemůžu to pak správně přečíst.“ Řehák, když ho posloucháme, tak trochu klame: jeho verše se sice na první poslech jeví rytmicky vypracované, ale může se zdát, že jedním neměnným způsobem. Jak to tak autor na nás valí, jak nám zamotává hlavu a podmaňuje si nás, máme často pocit jediného stále se opakujícího chodu. A myslíme – se zatočenou hlavou – že ten rytmus mu byl asi nějak darován, že ho má od Boha. Ale to on jen tak dělá. On na tom dost pracuje. Při podrobnějším čtení rychle zjistíme, že jeho daktylotrochej má mnohem víc podob, že zvolňuje, nabírá rychlost, že se uprostřed láme, že některé verše mají přesná echa, že básník pilně počítá slabiky atd. Nebyl by problém vytáhnout z Řehákových veršů kouzelně symetrické čtyřverší a pokračovat v něm. Na konci by mohl být sonet (můj).

Rád bych teď citoval jednu pasáž, v níž po vláčnějším začátku, který se týká ukrajinské pornoherečky Wisky, verš padne do rafinovaného střídání kratších devítislabičných a osmislabičných veršů o samotě a nebytí, veršů, které na sebe tiše volají, svolávají se nebo vytrácejí se v ozvěnách. Úplná choreografie: daktyly a trocheje spolu tančí, různě se proplétají, pak daktyl ustoupí a trochej zůstává na parketu sám, potom se daktyl zas nenuceně přidává. A když pozorujeme, co se jakým rytmickým chodem říká, zjišťujeme velice zajímavé věci (to je ale pro jinou příležitost). Je to celé pěkné. Prosté. I ne.

Takže ta pasáž:

Chci mluvit o hebké proradné Ukrajince,
poslala mi fotografii. Jmenuje se Wiska.
Ještě si pamatuju na její pihovatou tvář,
a bílé klipsy-náušnice,
ale teď jen sedím a čekám,
až přes rovník přežene se den.
Už mi nehučelo v hlavě,
už jsem nepojídal oko,
nebyl jsem a zároveň seděl.
(Požehnán je ten, kdo sedí.)

Ta pasáž je mimochodem dobrým portrétem pornoherečky Wisky (naší oblíbené, jak jsme se Jakubem při redigování radostně shodli): je bezprostřední i záludná, neposkvrněná i nestoudná a černá jako jáma.

Věděl jsem, že Jakub Řehák coby básník sedí vždy na několika židlích naráz: myslel jsem, že jich je pět šest, teď vidím, že sedm osm.

Matěj Lipavský & Václav Maxmilián
Oct
25
7:30 pm19:30

Matěj Lipavský & Václav Maxmilián

  • Café Fra

Dva debuty: Nika a Meziměstí

Komentáře Martin Stöhr

Uvedení dvou básnických debutů (Host)

Matěj Lipavský (1985) vystudoval AVU v Praze (ateliér J. Sopka), je spoluautorem výtvarné části komiksové novely Chyba (volně dle románu M. Šindelky). Lipavský, jak se dá očekávat u tvůrce s dvojdomým záběrem, má cit pro velké scenerie i drobná zátiší: „Tys viděla sekvoj já velrybu / a nestalo se nic / obvyklý pocit cílových prázdných míst / olověné kulky zarostlé / v kůře borovic / na straně od moře.“ Nika je prostor, který ohraničuje prázdno, je to však prázdno k naději a sdílení. Nika je prvotina mocného zraku.

Václav Maxmilián (1987) je básník a prozaik. Své básně a povídky publikoval v literárních časopisech Tvar, Host, Pandora, Protimluv, Weles, H_aluze a dále na serveru Literární.cz. V současnosti studuje literaturu a estetiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity.

 

2016 10 25 Matěj Lipavský & Václav Maxmilián