Nov
15
7:30 PM19:30

Benoit Meunier o překládání Bohuslava Reynka do francouzštiny

Benoît Meunier a jeho překlady Bohuslava Reynka


Moderuje Jovanka Šotolová.


Večer věnovaný překladům Bohuslava Reynka do francouzštiny, především dvojjazyčné knize Podzimní motýli / Papillons d’automne (Romarin), která vyšla na podzim tohoto roku. Debata o překládání poezie z francouzštiny a do francouzštiny a příbuzná témata.

Česky a francouzsky.

View Event →
Nov
20
7:30 PM19:30

Vít Slíva, uvádí Martin Stöhr

Vít Slíva
, Ultima thúlé, nejzazší zem


Čtení z právě vydané básnické sbírky (Host).


Uvádí a moderuje Martin Stöhr.


Procházíme se básníkovou „temnou nocí“, tedy stavy plnými úzkostí a nejistot: Co s námi bude, až tady už nebudeme? Co všechno utáhne slovo, když se ho musíme vzdát? A co utáhne víra, když se dostavují myšlenkově studené běsy pochyb? Barokní sváry a v nich více tmy než světla… a Boha nevidět. Vím, že bych měl věřit, ale neumím to. Neumím to, ale modlím se.

View Event →
Nov
27
7:30 PM19:30

Adam Borzič

Adam Borzič, 
Západo-východní zrcadla


Čtení z nové básnické sbírky (Malvern).


Ve své čtvrté básnické knize opouští Borzič opulentní imaginativní jazyk i hřmotný subjekt předchozích sbírek a vrací se k dřívějším motivům své tvorby, k historickým básním, jejichž styl je střízlivý a čirý. Západo-východní zrcadla tvoří čtyřicet básní, jejichž lyrickými subjekty jsou slavné postavy umělců a myslitelů z období renesance a významné osobnosti středověké islámské mystiky. Tento básnický mezikulturní dialog je pro Borziče rozhovorem srdečním. Je také odpovědí pro ty, kdo na pozadí imigrační krize vnímají západní a islámskou kulturu jako nesmiřitelné protiklady.

View Event →
Dec
4
7:30 PM19:30

Pavel Kolmačka

Pavel Kolmačka, 
Život lidí, zvířat, rostlin, včel


Čtení z nové básnické sbírky (Triáda).


Moderuje a s autorem hovoří Robert Krumphanzl.


Soubor má stejně jako Kolmačkovy předchozí knížky (Moře, Wittgenstein bije žáka) několik částí (Život těla, Život ve dne v noci, Život nad kráterem, Život na pomezí, Les), jež se skládají z pásem, cyklů a samostatných básní. Převažují volné verše (občas je užit rým), vyskytují se zde i básně v próze. Žánrově je kniha velmi pestrá: lyrickou reflexi střídají hovory o snech, deníkové záznamy nebo zaslechnutá komunikace radioamatérů.

View Event →

Olga Stehlíková, uvádí Milan Děžinský
Nov
9
7:30 PM19:30

Olga Stehlíková, uvádí Milan Děžinský

Olga Stehlíková, Vykřičník jak stožár


Čtení z nové básnické sbírky (Perplex).


Úvodní slovo Milan Děžinský a Dan Jedlička.


Hudební doprovod Tomáš Braun.


Bůh je nejosamělejší člověk na světě, čteme ve třetí sbírce básní Olgy Stehlíkové, ale není to bůh krutý ani lhostejný, jen lidsky osamělý. Nedosažitelnost nejkrásnějšího světa, který vytvořil, ho nutí hledat útěchu v příbězích. Vypráví si je sám. Přesouvá své figurky s dětským zaujetím, pozoruje jejich rozvržení a touží jim být blíž, být jim roven. A tak je portrétuje: je přitom nehezky hravý, a přesto plný rozmarného porozumění. Pokud se směje, pak láskyplně. V očích má ale vykřičník jak stožár.

 
 
2018 11 09 Olga Stehlíková
 

Petr Borkovec, úvodní slovo

Tak ostrý vtip, tak pronikavý cit pro řeči, tak brilantní balanc mezi sprosťárnou a jejím opakem (nemůžu si teď vzpomenout, jak se tomu opaku říká)! Takový talent na proměnu pěny dní v něco z mramoru! Na proměnu hlášky v něco, co souvisí s Kassandrou. To se málokdy vidí. A víceméně pouze u nevěst nejbohatších gangsterů, které s gepardími kožichy na ramenou kouří před casinem – ne v knížce básní. A taky strašná černá samota, která se pod tím vším otvírá a řve; slyším, že řve! Řve od prvního verše, který zní utíkáš od muže a dětí, ale tak to dělají všichni, až k posledním veršům, které zní miluji tě, jako bys byl po smrti / a ty jsi.

Nová kniha Olgy Stehlíkové – s vtipným, sprostým, nesprostým, nemožným, příznačným, snovým názvem Vykřičník jak stožár – čtenáře probouzí ve tři v noci, vede ho někam, kam rozhodně nechce, v hodině, s níž ve svém životě vůbec nepočítá. Nová sbírka Olgy Stehlíkové zatahuje čtenáře do prudké noční hádky, v níž ten druhý je o dvě až tři děsivé scény napřed. A jako pauzy, nádechy, odpočinky mezi těmi hroznými výstupy jsou tu drobné křehké básně-eseje o dětech a poezii. Až hádka skončí (Jak? Nijak!) a přijde únava a rozední se, právě na děti a na úvahy o psaní básní dopadne světlo a budou tu proti samotě. Autorka jim „tiskne rameno“ (svým dětem i básníkům) a zároveň se jich drží.

Gratuluju, dobrý večer a neklidnou noc!

View Event →
VERSschmuggel: Tom Bresemann & Jan Škrob
Nov
6
7:30 PM19:30

VERSschmuggel: Tom Bresemann & Jan Škrob

Versschmuggel je překladatelským seminářem pro básnířky a básníky a již tradiční součástí Poesifestivalu Berlin, jednoho z největších básnických festivalů v Evropě. Letošní ročník Versschmuggelu tvořila šestice česko-německých dvojic. Tom Bresemann a Jan Škrob jsou první z nich, která se představí v Praze.

Večer uvede kurátor projektu Jonáš Hájek, moderovat bude Ondřej Buddeus. Organizátorem česko-německého Versschmuggelu / Překladiště je Haus für Poesie Berlin, partnery projektu pak České Literární centrum (sekce Moravské zemské knihovny), Asociace spisovatelů, Česko-německý fond budoucnosti a Goethe institut Praha.

Tom Bresemann (nar. 1978 v Berlíně) se věnuje psaní, organizování a koncipování poezie a literatury, od autorských konferencí přes cykly rozhovorů a autorských čtení až po zcela nové formáty akcí. Je spoluzakladatelem a spoluředitelem literárního domu Lettrétage v Berlíně. Jeho vlastní texty vycházejí od roku 2004 v časopisech a antologiích. Dosud vydal tři básnické sbírky a jednu povídku, naposledy knihu „arbeiten und wohnen im denkmal“ (žít a pracovat v památníku, luxbooks 2014). Jeho texty byly přeloženy do angličtiny, italštiny, švédštiny, španělštiny a hebrejštiny. V roce 2016 získal literární stipendium Senátu města Berlín. Jeho báseň „von jeglichem wort, das durch den mund den menschen vernewet – duencke und gespanne in häutigem deutsch“ vychází od roku 2018 kontinuálně v nejrůznějších formátech, jako jsou poetry clips, memy, zvukové nosiče, výstavy, živé situace, objekty, audio a/nebo videosoubory, zvukové sekvence, na nejrůznějších online platformách i v tištěné podobě.

Jan Škrob (nar. 1988 v Praze) je považován za jeden z největších objevů posledních let. Je to básník a překladatel a debutoval v roce 2016 sbírkou „Pod dlažbou“ (Eman 2016). Škrob je politicky radikálně levicově zaměřený, zároveň praktikující křesťan. Jeho poezie je zakotvena v moderní tradici a vědomé práci s formou. Mohlo by se mu podařit zacelit trhlinu, která se v posledním desetiletí v české poezii otevřela mezi angažovaností a autonomií. V jeho díle se hluboká víra setkává s konflikty a realitou, nedorozuměními a pochybnostmi. V roce 2017 byl nominován na cenu DILIA Litera – ocenění za objev roku v rámci Magnesie Litery. Přeložil nejrůznější básníky, zejména z angličtiny, mimo jiné Wole Soyinku a Denise Levertovovou. V roce 2018 vyšla v nakladatelství Malvern jeho druhá sbírka nazvaná „Reál“. Ve svých nových básních klade prostřednictvím afinity ke Spoken word silnější důraz na orální a performativní moment, který hraje v současné české poezii stále silnější roli.

 
2018 11 06 Bresemann Škrob
View Event →
Li Li, uvádí Zuzana Li
Oct
16
7:30 PM19:30

Li Li, uvádí Zuzana Li

Li Li se narodil v Šanghaji, v roce 1988 přesídlil do Stockholmu. Poslední dva roky žije v Praze na Újezdě. Básník nejznámější čínské generace, překladatel poezie, vášnivý fotograf. Píše čínsky i švédsky. Jeho čínské překlady básní Tomase Tranströmera vyvolaly velkou veřejnou polemiku s lingvistou, sinologem a členem Švédské akademie Göranem Malmqvistem. O životě ve dvou velmi odlišných jazycích a různých světech.

2018 10 16 Li Li, uvádí Zuzana Li

 
View Event →
Lukáš Csicsely
Oct
9
7:30 PM19:30

Lukáš Csicsely

Lukáš Csicsely

host Alžběta Stančáková

Čtení z vydaných i nevydaných próz.

Lukáš Csicsely (1989) vystudoval estetiku a filmová studia na FF UK a scenáristiku a dramaturgii na FAMU. Podílel se na scénářích k filmům, seriálům, rádiovým a ilustrovaným knihám. V Revolver Revue debutoval komickou novelou Svátek. V nakladatelství Meander vyšla jeho povídka Předvečer svatého Mikuláše.

Alžběta Stančáková (1992) básnířka a prozaička. Vystudovala bohemistiku na FF UK, nyní na stejné fakultě studuje navazující magisterský obor komparatistika. Redaktorka časopisu Psí víno. Debutoval v roce 2014 sbírkou Co s tím?, za kterou získala Cenu Jiřího Ortena.

 
 
2018 10 09 Csicsely Stančáková
View Event →
Ewald Murrer, Tma se mne dotýkala
Oct
2
7:30 PM19:30

Ewald Murrer, Tma se mne dotýkala

Básník a výtvarník Ewald Murrer čte z nové sbírky Tma se mne dotýkala (Argo).
Uvádějí a moderují Petr Onufer a Petr Borkovec.   

Ewald Murrer publikuje střídmě. Jeho básním je vlastní tlumená atmosféra a uměřenost ve výrazu. Jeho texty bez vazby na konkrétní čas a prostor jsou obrazy, v nichž se prolínají spatřené detaily a výjevy s vytříbenými představami stvořenými imaginací. Převládající náladou je melancholie a smutek, které se pojí s obrazy stínů a temnot. Obraz básníka, který „hledí z okna a píše báseň“, narušuje ironický odstup, s nímž si autor vypůjčuje motivy a postupy dekadentní poezie. 

Ewald Murrer (* 1964 v Praze) je autorem básnických sbírek Mlha za zdí(Mladá fronta, 1992), Vyznamenání za prohranou válku(Vokno, 1992), Zápisník pana Pinkeho(Inverze, 1993), Situace(Krásné nakladatelství, 1995), Sny na konci noci (Petrov, 1996) a Nouzové zastavení času(Host, 2007). Publikovat začal v osmdesátých letech v prostředí undergroundu, podílel se mj. na legendárním sborníku Už na to seru, protože to mám za pár, jeho texty jsou zastoupeny i v antologii poezie druhé generace undergroundu U nás ve sklepě(Revolver Revue, 2013). Jeho báseň Nad řekou plyne stříbřitý opar z přítomné sbírky zařadili editořiSylva Fischerová a Jan Šulc do antologie Nejlepší české básně 2017.

 
2018 10 02 Ewald Murrer
 
 

Petr Borkovec, úvodní slovo

Když čas od času myslím na Ewalda Murrera, vzpomenu si vždycky na dvě věci: na pocit strašně vzdálené, nedosažitelné dokonalosti a krásy, který se mě zmocnil, když jsem poprvé četl Zápisník pana Pinkeho. Spojení elegance a exotismu a literárního vzdělání mě tehdy úplně ohromilo – a taky trochu ochromilo, všechno mi na sobě připadalo tak obnošené a hloupé a všední. Murrer začínal tam, kde já jsem končil – to bylo k vzteku! Vyřešil jsem si to tenkrát tak, že jsem v duchu pořádně pomluvil dvě věci v Zápisníku: sen (ten mě přece nezajímá, já miluju skutečnost!), střídání a míchání prózy a veršů (co je to za bordel; je třeba dělat pořádná rýmovaná čtyřverší). Pletl jsem se samozřejmě v obojím – ale tím pádem jsem Pinkeho nějak přežil.


Druhé, na co si vzpomenu, je úsměv EW: děje se někdy v devadesátkách asi v redakci Iniciál. Nevím, jestli se mi vysmívá, nebo je stydlivý; jestli mnou pohrdá, nebo je nesmělý; nevím, jak je možné, že ten zvláštní úsměv zůstává stále stejný, když mluví o úplně různých věcech. Takový úsměv: nemá zjevnou příčinu, nikam nevede. Vlastně to vypadá, že ten básník se mnou mluví, a přitom se celou dobu usmívá něčemu jinde, někomu jinému. Tohle jsem nikdy nezapomněl.




Když si čtu básně z knížky, kterou uvádíme, básníka EW bezpečně poznávám – a hned také ožívají ty staré zážitky. V těch většinou krátkých, někdy velmi krátkých básních – vytříbených, exotických už spíše tlumeně a psaných jistou rukou, která bezpečně ví, kde škrtnout, kde střihnout a kde zmlknout – mám nejraději přesně to, co jsem řekl o autorově úsměvu. Něco se v básni říká, vyjevuje, popisuje – ale každé slovo, verš jako by byly soustředěně upnuty někam jinam, k něčemu jinému. Čtenář má chuť zatřást tím pětiverším nebo osmiverším a zakřičet: „Na co, proboha, myslíš?“ To je dost vzrušující! Ewald Murrer někdy čtenáře nechá tak, někdy mu něco málo naznačí. Mám nejradši, když ho nechá tak. Jako třeba v té básni o jaru, kde se slunce opírá do vápna a osvětluje keře, kouří se z kaluží a dým padá dolů – ale člověk, když to čte, má takový postranní pocit, že se děje něco hrozného. Ale neví jistě.

Murrerovy básně ve sbírce – a to je třeba zdůraznit – jsou vůbec skrytě upřeny k něčemu spíš neradostnému, temnému, skoro tragickému!

A těm rtům a jejich úsměvu je mimochodem věnována celá báseň. Zní:



Na cestách mezi těmi lesy,

které jsou tam, 
cítím se být tady. HORNÍ RET



Na cestách mezi těmito poli, 

které jsou tady, 

jsem tam. SPODNÍ RET




Gratuluju ke knize a těšíme se na čtení.

View Event →
Fra Book Club: David Foster Wallace, Krátké rozhovory s odpornými muži
Oct
1
7:00 PM19:00

Fra Book Club: David Foster Wallace, Krátké rozhovory s odpornými muži

Fra Book Club
David Foster Wallace, Krátké rozhovory s odpornými muži
Ve druhé půli večera debata s překladatelem Martinem Pokorným. 

Knižní klub v anglosaském stylu. Jednou za měsíc si přečteme jednu knihu a pak se na hodinu a půl setkáme v Café Fra a formou moderované debaty si o ní promluvíme, půlku večera pouze mezi sebou, ve druhé půli spolu s autorkou či autorem(nebo překladatelem). Každého setkání se může zúčastnit pouze deset čtenářů. Své místo si každý zajistí zakoupením vstupenky v Café Fra. Moderátory cyklu jsou Jitka Hanušová a Ondřej Lipár.

 

View Event →
Tabook: Petr Borkovec, Herbář k čemusi horšímu (Fra)
Sep
29
9:00 PM21:00

Tabook: Petr Borkovec, Herbář k čemusi horšímu (Fra)

Fra na Tabooku

Petr Borkovec
Akce, epitafy, diktáty, inzeráty, protipověry, rčení, stížnosti, zákazy a zlomky
Čtení ze sbírky Herbář k čemusi horšímu. A také z nových krátkých prozaických textů.

Sbírka Herbář k čemusi horšímu je něco mezi atlasem a skládkou. Vychází z nejistého pocitu, že básně se válejí jak pod placatějšími kameny, tak v agresivních i melancholických diskusích vážkařů, detektoristů a sběratelů achátů nebo v pevných postojích na stránkách myslivost.cz. Z nejistého pocitu, že nejlepší básní je etymologické heslo slova „remíz“ a že je třeba vytvářet nová přísloví. 

Herbář k čemusi horšímu je elegií za příčetnost mluvčích, za jejich zesnulou důstojnost a pozůstalý život v bizáru. Borkovec odhaluje samu kulturnost jako nefunkční. Ukazuje, že je člověk stále hříčkou přírody, i právě když se pokouší zkonstruovat větu, když absurdně necitlivým užíváním jazyka odhaluje svou přirozenost. Přírodní lyrika. Tomáš Gabriel

 
Tabook: Petr Borkovec, Herbář k čemusi horšímu
View Event →
Tabook: Nicanor Parra, Jiné básně (Fra)
Sep
28
6:00 PM18:00

Tabook: Nicanor Parra, Jiné básně (Fra)

Fra na Tabooku

Nicanor Parra, Jiné básně (Fra)
Uvádí, debatují a čtou Petr Zavadil & Erik Lukavský

O jedné z klíčových postav latinskoamerické poezie 20. století mluví a diskutuje překladatel Petr Zavadil. Čtení je zároveň představením obsáhlého výboru z Parrovy poezie, který letos vyšel pod názvem Jiné básně. Básně čtou Petr Zavadil a Erik Lukavský. 

Nicanor Parra nikdy není tam, kde se na něj čeká. Fyzik, který se pustil do psaní básní. Básník, který vymyslel antibásně. Antibásník vyrábějící z tácků angažované artefakty. Levičák popíjející uprostřed studené války horký čaj v Bílém domě s Pat Nixonovou. Veličina potměšile píšící už jenom děkovné řeči. Pro Cervantesovu cenu místo sebe poslal vnuka a svůj psací stroj. Ten věčný náskok není zadarmo. Za hravou ironií prosvítá jeden z největších skeptiků absurdní doby. Bílé vlasy jako by mu i ve sto letech vstávaly na hlavě zelektrizované hrůzou. Příšernost kusu cibule zahlédnutého u večeře. Petr Zavadil

 
Tabook: Nicanor Parra, Jiné básně
View Event →
Tabook: Ondřej Horák, Mrtvá schránka
Sep
28
3:00 PM15:00

Tabook: Ondřej Horák, Mrtvá schránka

Ondřej Horák, Mrtvá schránka (Fra)

Uvedení románové novinky

Vypravěčem románu Mrtvá schránka je mladý muž, který po divokém dospívání vstoupil do cizinecké legie a nyní si obstarává peníze tím, že do pečlivě vybudované sítě schránek posílá z Jižní Ameriky tenoučké obálky s důkladně zabaleným bílým práškem. Mladý muž, který už nic nečeká. Mladý muž, který sice vzpomíná na všechno, co se mu událo, ale už netouží po tom, aby se to opakovalo. Jenže na to se ho nikdo neptá, najednou je tu prázdninová zkouška. Koho jen mu ta dospívající dívka tolik připomíná?

Ondřej Horák (1976) se narodil v Českých Budějovicích a léta působí v pražském literárním provozu – nejdřív v literárním časopise, potom v novinách, též jako redaktor řady knižních titulů. Debutoval románem Dvořiště (2013), následovala novela Nebožtík (2017). Vedle vlastní tvorby sepsal na zakázku rovněž několik biografických a kratochvilných knih.

 
Tabook: Ondřej Horák, Mrtvá schránka
View Event →
Eugeniusz Tkaczyszyn-Dycki (Polsko)
Sep
26
7:30 PM19:30

Eugeniusz Tkaczyszyn-Dycki (Polsko)

Eugeniusz Tkaczyszyn-Dycki (Polsko)

Polský básník Eugeniusz Tkaczyszyn-Dycki čte ze sbírky Píseň o návycích a závislostech (Protimluv)
Uvádí a moderují Lucie Zakopalová a Michael Alexa
Ve spoluprácí s Polským institutem v Praze
česky a polsky, tlumočeno

Básník, který ve svých verších mísí barokní jazyk s nejotevřenější tělesností. Sbírka Píseň o návycích a závislostech získala v Polsku ta nejvyšší literární ocenění – ceny Nike a Gdynia.

Eugeniusz Tkaczyszyn-Dycki (1962) je jeden z největších samorostů soudobé polské poezie. Jeho tvorbu a jazyk utvářelo polsko-ukrajinské pohraničí, čerpá z literární polštiny od současnosti až k baroku. Dyckého básně urputně krouží kolem tématu smrti a nemoci v konkrétní a hmatatelné podobě matčina umírání, vlastní tělesnosti a sexuality. V jeho verších se potkávají ukrajinští a polští příbuzní a sousedé s přáteli, milenci a básníky. Melodie Dyckého poezie je stejně jedinečná jako jeho nezaměnitelný rytmický přednes, který evokuje archaické zpěvy.    

 
 
2018 09 26 Eugeniusz Tkaczyszyn-Dycki (Polsko)
View Event →
Váno Krueger, Poslední Leninův polibek
Sep
25
7:30 PM19:30

Váno Krueger, Poslední Leninův polibek

Váno Krueger (Ukrajina) 
Ukrajinský básník Váno Krueger čte z knihy Poslední Leninův polibek (Fra)
Uvádí a moderuje Miroslav Tomek
Česky a ukrajinsky, tlumočeno

Ukrajinský básník Váno Krueger (1986) je první známý nekrokomunista v naší galaxii. Čtenáře sevře do pařátů a odnese ho do Krasnokruegersku, města rudých stínů, kde komunistická mytologie vzkvétá tak, jako by se Velký říjen odehrál loni. Tenhle lidový komisař pro ideologii nechává ve svých básních vstát z hrobů Stalina, Beriju i Zoju Kosmoděmjanskou, aby se obloukem přes KLDR a Karadžiće dostal až k německému pornu. Zaživa pitvá postavy, symboly a rituály sovětských dob.  

„Autoři, na které jsem si při četbě Vánova spisku vzpomněl, jsou tři: samozřejmě Jáchym Topol a jeho mytologie východních, komunisticko-postkomunistických zemí, především modulace alternativní reality v románu Kloktat dehet, potom Egon Bondy z období svých prvotin a hlavně Salvador Dalí a jeho paranoicko-kritická metoda.“ Jakub Řehák

Váno Krueger (1986; vlastním jménem Ivan Kolomijec) je doktorandem politologie na Kyjevo-mohyljanské akademii a členem Svazu ukrajinských spisovatelů. Pracuje v kyjevském nakladatelství Smoloskyp. Spolu s mladými básníky Olehem Kocarevem a Myroslavem Lajukem je členem volného uskupení, zvaného Literaturna prezidija (Literární prezídium). Jeho první nebo také nultá sbírka Nižna posmiška Beriji (Berijův něžný úsměv, 2010) byla návratem do smyšleného města Krasnokruegersku, kde dosud žije a vzkvétá komunistická mytologie. Ve druhé Kruegerově knize Ziggi Frejd & Ktulchu (Siggy Freud & Cthulhu, 2014) se kulturní znaky nejrůznějších dob a míst mísí s hojností literárních aluzí. V roce 2015 vyšly další dvě knihy – Proščalnyj pocilunok Illiča (Poslední Leninův polibek, 2015), konceptuální výbor z jeho dosavadní nekrokomunistické tvorby, a Vertep na Kurenivci (Divadélko na Kurenivce, 2015).

2018 09 25 Váno Krueger (Ukrajina)

View Event →
Poslední večer sezony. Třináckrát tři
Jun
26
7:30 PM19:30

Poslední večer sezony. Třináckrát tři

Poslední večer sezony
Třináctkrát tři
Třináct básníků a překladatelů čte po třech básních z nedávno vydaných a chystaných knih nakladatelství Fra.

Erik Groch čte Úvod.
Wanda Heinrichová čte Jehlu.
Miroslav Tomek čte Váno Kruegera.
Anna Petruželová čte Puchýře.
Hana Voráčová čte Aldu Merini.
Kristina Láníková čte Úvahy nad zájmeny.
Jakub Řehák čte Srdce.
Miroslav Olšovský čte Nicotnosti.
Kamil Bouška čte Inventury.
Erik Lukavský čte Nicanora Parru.
Petr Borkovec čte Herbář.
Martina Musilová čte Gertrudu Steinovou.
Luboš Svoboda čte Rád čichám ke zvířatům, která jsi vycpala ty.

…a mezitím malá dlouhá oslava pod heslem „Prázdniny teprve začínají“ (autorem hesla je Jakub Řehák).

20.30
Jakub Řehák
Martina Musilová
Luboš Svoboda
Miroslav Olšovský

21.30
Erik Groch
Hana Voráčová
Wanda Heinrichová
Kamil Bouška
Anna Petruželová

22.30
Kristina Láníková
Miroslav Tomek
Petr Borkovec
Erik Lukavský

 

2018 06 26 závěr sezony

View Event →
Wanda Heinrichová, Jehla sestupuje
Jun
19
7:30 PM19:30

Wanda Heinrichová, Jehla sestupuje

Wanda Heinrichová
Jehla sestupuje
Uvedení právě vydané básnické sbírky (Fra).

Wanda Heinrichová (1968) se narodila v Žilině, od roku 1988 žije v Praze. V nakladatelství Opus publikovala v roce 2008 překlad poezie Durse Grünbeina Lekce lební báze. V roce 2011 vydala básnickou sbírku Nalomenou. Spolu s Ivanem Wernischem byla editorkou antologie Nejlepší české básně 2013. Její básně byly přeloženy do angličtiny, francouzštiny, italštiny a němčiny, ve Francii jí vyšel výbor z poezie Suis-je bien couverte ? (2017) v překladu Petra Krále.

 

2018 06 19 Wanda Heinrichová, Jehla sestupuje

 

Petr Borkovec, úvodní slovo

„Pojďte! Natočíme ještě jednoho Felliniho. Aspoň závěrečnou scénu.“ To píše Wanda Heinrichová v jedné básni nové sbírky. A udělejme to teď – říká ještě, „v pozdním století, v pozdní hodině, kdy se nebe předvádí s tím, co ještě umí – teď, těsně před dvanáctou.“

Mluvit krátce o knize Jehla sestupuje je pro mě nesnadné – jsem dnes obzvlášť rád, že hlavní komentář je na Jakubu Řehákovi. Důvod je samozřejmě především v těch textech, ale taky – já tohle prožívám – v samotné autorce: tak jemné, skromné, vážné, ale taky neobyčejně ostré, vždy o pár poschodí vzdělání a píle napřed, v autorce s dokonale vysoustruhovanými záměry. Důvod je v autorce, u níž je vždycky nebezpečí, že ve vteřině přehodí výhybku a vysměje se vám do očí smíchem, v němž pohrdání je ještě tím, s čím se koneckonců vyrovnáte. V tom smíchu je sto dalších přísad, které vůbec nepochopíte – jen hořce prožijete!

A tak ode mě pouze tohle: Ještě jeden Fellini! Wanda Heinrichová točí takový film! Točí rej řečí, autorů od E. T. A. Hoffmanna přes Kafku k Ivanu Wernischovi a svým básnickým vrstevníkům, těm „Puškinům bez licousů“, rej druhů umění a literárních žánrů. Střídá jazyky. Roztáčí karneval románových a operních postav. Natáčí menuety tragédie s komedií, patosu s groteskou. Valčíky biedermeierovské patiny s trendy banalitami.

A přesto sbírka vyznívá kompaktně: jako souvislá řeč, jeden hrot jehly (to je totiž ten prostor, kde se tancuje; Wanda je mistr na lokace). Ta kniha je mocná elegie pod nebem, které se na poslední chvíli předvádí s tím, co ještě dovede. Je to jedna jediná závěrečná scéna: bezhlavé mramorové torzo ve světle pitevny! Nebo jiná jediná scéna na konci: milostné škytání milenců v barevných papírových kulisách, v nichž se povalují skalpely, pinzety a kostní kleště!

Tak: začínám, jak slyšíte, dělat scény – místo toho, abych alespoň něco z Wandiny poezie přesně pojmenoval. To je tudíž přesně okamžik, kdy se Wanda začíná smát. Takže končím. A gratuluju k nové sbírce slavnostním zvoláním: „Ať vzlíná šelak z výměšků červce lakového!!!“

A navrhuju, že bys teď četla, pak by Jakub Řehák řekl něco skutečně podstatného k tvé poezii. A pak bychom ještě pokračovali v četbě.

Dobrý večer.

 

Jakub Řehák, O nové sbírce Wandy Heinrichové

Promluvit o básních Wandy Heinrichové může být ošidné. Jsou precizní, ale zároveň unikavé. Ve svém eseji-doslovu k Nejlepším českým básním 2013 píše Wanda o Schwittersově ideji rytmu jakožto esenci veškerého umění. Obsah není tolik důležitý, důležitý je samotný rytmus, slovní nebo materiálová tkáň, kterou v sobě musíme nechat rozeznít. Básníka přijmeme teprve tehdy, sladíme-li náš vnitřní rytmus s rytmem jeho. Co mne osobně hned v případě nových básní Wandy Heinrichové zaujalo, byl právě jejich rytmus, jejich specifický smysl pro zaříkání, během něhož verše a slova skrze různě vrstvenou repetici dosahují až extatického účinku.

Vzpomněl jsem si také na to, co autorka poznamenala na okraj ročenky, kterou připravila s Ivanem Wernischem, a to, že jde to výběr, v němž hraje roli „přesnost zvoleného slova, jehlopis, opak rozevláté orality“. Chci k tomu poznamenat dvě věci. Za prvé, je zjevné, že touto charakteristikou popsala výstižně Wanda Heinrichová i svůj vlastní tvůrčí naturel. A za druhé, že v roce 2013 toto prizma působilo alespoň na mne jako červený hadr na býka. Vracet se k jemnému vážení slov mi připadalo jako regrese. Vzpomeňme, že to byla doba, kdy se často psaly a publikovaly dlouhé básně-projevy, do kterých bylo možné vpustit vše, včetně nejrůznější strusky. Sám cítím, že doba se změnila, a že je nutné mít „přesnost zvoleného slova“ opět na paměti. V tomto ohledu byl pro mne postoj Wandy Heinrichové jasnozřivý.

Jaká je tedy poezie ze sbírky Jehla sestupuje? Je to poezie delikátní a zároveň ironická, a jindy zas plná závrati. Heinrichová ráda do básní vpojuje nalezený materiál, takřka podobně jako to dělal zmíněný Schwitters v případě svých obrazů. U Wandy Heinrichové jsou to ozvěny vět náhle odkudsi vyšlehlých, zaslechnutých jen letmo ve shonu dne nebo na cestách napříč zeměmi. Například v básni Odsouvání: „země od nichž mnoho nečekáme / táhnou tělem nejprudčeji / a zomiera tam kdesi v piči na Kramároch / prošlehlo jídelním vozem za oknem“. Snový záblesk slovenštiny provází báseň až do konce, kde se náhle z básnířčiny paměti vynořuje „okolo stavení které znám z dětství / hned u plovárny sedlý / nasládlý pach jatek: bitúnok“. A v závěru básně se jako zlověstný neznámý bůh objevuje a mizí: „dobytčí hlava na průčelí.. Jako bychom během četby básně měli možnost sledovat jak myšlenka, slovo, věta či verš běží opřekot po drahách mozku. Věty tepou, větví se, utíkají a mizí a posléze svůj běh zastaví u klidného, ale znepokojivého emblému.

V básni Forbes se objevuje protiklad křehkého vnitřního těla a zářivého zlatého kovu, jehož zvuk se ozývá v celém okolním světě: „zlatky se kutálejí po městě / dolů Ječnou házím je z tramvaje“. Později ale autorka v textu skutečnost obrátí vnitřnostmi naruby a všije jí jakousi novou kostru, a skrze ni svět znovu zcelí, ale jaksi jinak, nově a poněkud šíleně: forbes nic nechce forbes chce nic je plný prázdna // jaké to tam je? / stěny popsané stránky / protichůdné výroky se protínají / tvoří tkáň / sleduji s pohnutím ty tenounké čáry / jsi jemnější než já / maso visící na hácích desítky let / je čím dál křehčí tvé i mé“. V těchto krátkých úryvcích se vynořuje mnoho prvků, které považuji u poezie Wandy Heinrichové za podstatné: sensuální vjem, vycizelovaný až do tvaru nejvyšší možné přesnosti, a výraznou obraznost a samozřejmě rytmus. Je to rytmus zvláštně přerývavý, ale intenzivní. Podobně jako lidský dech uprostřed města, jako hovory lidí uvnitř tramvají.

Tato intenzita má ale svůj rub, kdy mám pocit, že mluvčí Heinrichové poezie si občas skrytě přeje, aby jeho mozek vypověděl poslušnost. Třeba jako v básni, která potutelně vyrůstá z Kafkova Venkovského lékaře, v němž se hrdinka promění v bezvládnou ubohou, vysmívanou pacientku-loutku: „ta ženská je cvok / a na dvoře řádí hnusný čeledín / příběhy ať se protnou v nekonečnu / nechtějte po mně nemožné / lékař si odplivne“. Je to rozkoš z jakéhosi osobního „světaskonu – weltende“, abych připomněl slavnou báseň Jakoba von Hoddise. Vystřízlivění z prožité extáze, která je ovšem od začátku vlastně marná.

Pravda, to zní trochu moc vážně. V poezii Heinrichové ale zní krom podobné fatality i jiný tón – zvláštní, poněkud děsivý smích. Už v názvu sbírky Jehla sestupuje je přítomen. Hned pomyslíme na jinou postavu z Kafky, na odsouzence z povídky V kárném táboře, jemuž popravčí stroj skrze obrovské množství jehel vpisuje do těla text jeho trestu. Bylo by možné hledat paralely, zda básník si sám na své tělo jaksi v duchu netetuje rovněž verše obsahující jeho vlastní trest, ale to je opravdu spíše pokus o humor. Když se totiž skutečně do titulní básně sbírky začteme, zjistíme, že to sestupuje do drážky gramofonová jehla. To vyvolá, jemný a potutelný smích s náznakem hrůzy. Podobně jako mnoho jiných dalších básní Wandy Heinrichové.

View Event →
Veronika Dianišková, Zprávy z nedomovů a jiné sbírky
Jun
12
7:30 PM19:30

Veronika Dianišková, Zprávy z nedomovů a jiné sbírky

Slovenská řada
Veronika Dianišková
Zprávy z nedomovů a jiné sbírky

Slovenská básnířka Veronika Dianišková (1986) napsala sbírky Labyrint okolo rúk (2006), Zlaté pávy sa rozpadnú na sneh (2014) a Správy z nedomovov (2017). Pracuje ve Slovenském rozhlase. Básnická sbírka Správy z nedomovov vznikla v období, kdy pracovala v noclehárně a později jako opatrovatelka v zařízení pro nemocné lidi bez domova.

Čtení je součástí projektu literarnyklub.sk a spoluorganizuje jej OZ literarnyklub.sk, LIC (Literárne informačné centrum). Z veřejných zdrojů akci podpořil Fond na podporu umenia.

 
 
2018 06 12 Veronika Dianišková
 

Michal Tallo, Sídlisko sa s krajinou delí o ľudí. O Veronice D.

Polozáhrady/poloobydlia. Tak Veronika Dianišková výstižne pomenúva priestor – v doslovnom i prenesenom slova zmysle – do ktorého vo svojej najnovšej zbierke Správy z nedomovov  ukotvuje básne. Hovorím ukotvuje: pretože ide akoby o hotové situácie, kompletné obrazy, aké môžeme mať pred očami, keď okolo nich prechádzame. Alebo: keď ich obchádzame. Keď sa nepozastavíme. Keď si nevšímame. Polozáhrady, poloobydlia: čosi na pomedzí. Na okraji záujmu, svet, ktorý odmietame vidieť. Napokon, povedané úplne jednoducho: ako často delíme básnikov na mestských a prírodných? Urbánnych a rurálnych? Neexistuje poézia v záhradných chatkách, koncoch miest, bodoch zlomu? Neexistujú takí protagonisti básní, ktorí by stáli takpovediac trochu mimo?

Hoci u Dianiškovej môžeme cítiť konkrétne a špecifické situácie v pozadí, nemusíme ich vnímať ako čosi absolútne; básne fungujú univerzálne, a ak u autorky hovoríme o periférii, nejde v žiadnom prípade o perifériu básnickú. V mojich očiach tu nastáva (a teraz sa od najnovšej zbierky presuňme viac do minulosti, k predchádzajúcim dvom) zvláštny prípad súhry. Áno, opäť sme pri hraniciach: priestorov, krajín, spôsobov myslenia, poetík: prípad kombinácie tej, ktorá pozoruje, a tej, ktorá cíti. Poéziu dnes samozrejme nemôžeme striktne deliť na observačnú a pocitovú, nemôžeme umelo prinavracať hranice, ktoré boli (a buďme za to vďační) dávno zbúrané. Predsa však u Dianiškovej abstraktná citová krajina spôsobom jej vlastným prestupuje vychladnuté mestá, a naopak: ak som v súvislosti s najnovšou knihou hovoril o ukotvovaní básní do priestoru, môžem rovnako hovoriť o ukotvovaní hmatateľného sveta do intímnej schopnosti prežívať. Znie to komplikovane – miesto ďalších slov preto radšej krátko z autorkinej druhej zbierky Zlaté pávy sa rozpadnú na sneh:

„všetko čo teraz píšem je ešte hluché / je to kameň za sklom  - pokojný deň / kam sa neviem / dostať“

Hlas Veroniky Dianiškovej je v slovenskej poézii hlasom síce na pohľad nenápadným, neinvazívnym, no o to nezameniteľnejším. Oplatí sa mu načúvať.

View Event →
Pavel Klusák, Zazdi mě v polibcích, nešetři na maltě
Jun
5
7:30 PM19:30

Pavel Klusák, Zazdi mě v polibcích, nešetři na maltě

Podivný showbyznys čili průzkum československé pop-music v chmurných i absurdních letech normalizace a reálného socialismu. Textař jako profese, autor manter pro média, ústa doby. Aplt, Marat, Borovec, Vrba, Čort… Politické i apolitické démony čs. textařství třídí hudební kritik a scenárista Pavel Klusák.

Večer navazuje na rozhlasový seriál stanice Vltava.

 
 
2018 06 05 Pavel Klusák
View Event →
Fra Book Club: Adéla Knapová, Slabikář
Jun
4
7:00 PM19:00

Fra Book Club: Adéla Knapová, Slabikář

Adéla Knapová, Slabikář

Jedna kniha, deset čtenářů, autorka, dva moderátoři, dva bloky.

Během dubna si přečtěte román Slabikář a 4. června o něm přijďte diskutovat s autorkou a dalšími čtenáři. 

Fra Book Club má vždy dvě části. V prvním bloku pohovoříme o knize mezi námi, čtenáři, v druhém se přidá autorka Adéla Knapová.

Pouze 10 míst. Vstupenky v prodeji na baru v Café Fra.
Moderátory cyklu jsou Jitka Hanušová a Ondřej Lipár.

View Event →
Hommage à Věra Linhartová
May
29
7:00 PM19:00

Hommage à Věra Linhartová

Večer k 80. narozeninám básnířky, prozaičky, překladatelky a výtvarné teoretičky Věry Linhartové (nar. 22. března 1938). O díle V. L. promluví a z jejích textů čtou: Miloslav Topinka, Marie Langerová, Miroslav Petříček, Jaromír Typlt, Petr Král, Stanislav Dvorský, Zdenka Švarcová a Jakub Vaněk.

Uvádí a moderuje Robert Krumphanzl.

2018 05 29 Hommage à Věra Linhartová

View Event →
Magdaléna Platzová, Druhá strana ticha
May
25
7:30 PM19:30

Magdaléna Platzová, Druhá strana ticha

Magdaléna Platzová
Druhá strana ticha
Čtení z nového románu
Úvodní slovo Veronika Tuckerová

 

Druhá strana ticha (nakl. Paper Jam) je román o konkrétních výzvách současného světa.  Je o tom, o čem se mezi manželi nemluví.  O tichu mezi člověkem a Bohem. O různých způsobech  bezdomovectví, ať už v luxusních domech s bazénem nebo ve výklencích domů a na lavičkách v parcích.  Je o místech, kde jsme vyrůstali a která se stávají domovem až potom, co jsme je opustili. O nenápadném počátku stárnutí a vnitřní prázdnotě, která bolí. Je také o jednom skutečném evropském městě se dvěma řekami, jednou zelenou a druhou modrou.  
 

Magdaléna Platzová (1972) je autorkou románů Návrat přítelkyně (2004) a Aaronův skok (2006), povídkových sbírek Sůl, ovce a kamení (2003), Recyklovaný muž (2008) a dětské knížky Toník a jeskyně snů (2010). V roce 2013 vydala knihu Anarchista (poznámky k románu).

Platzová vyrostla v Praze, studovala ve Spojených státech a v Anglii a získala magisterský titul z filosofie na pražské Karlově univerzitě. Působila jako herečka a překladatelka, později redaktorka a novinářka v Literárních novinách a v Respektu, kam pravidelně přispívá dodnes. V letech 2009 až 2012 žila v New Yorku, kde vyučovala kurz o Franzi Kafkovi na New York University. V současné době žije s manželem a třemi dětmi v Lyonu.

 
2018 05 25 Magdaléna Platzová
 

Veronika Tuckerová, Druhá strana ticha

Nový román Magdaleny Platzové Druhá strana ticha je knihou o místech a o absenci míst, o lpění na místech a vzdávání se jich. Je o mezičasech, provizóriích, a meziprostoru, o exilu a vyhnanství, o nacházení domova až poté, co ho ztratíme, o nemožnosti najít sám sebe bez pevného místa, a naopak o nemožnosti najít se, aniž bychom se pevného bodu zbavili. Román je o dávných domovech, o nichž si myslíme, že je známe tak dobře, až si nevšimneme, jak se během naší absence změnily.O starověkých místech, která nadobro zmizela z povrchu, o místech, která změnila jména, o místech abstraktních i specifických: Place Bellecour, náměstí Carnot, Hradčanské náměstí, soutok Rhony a Saony, oblast Camarque, Maine. O místech, kam bychom se rádi podívali, o místech, která zůstanou abstrakcí, i když v nich strávíme roky.  O tom, jak se můžeme ztratit sami sobě – bez prostorové metafory, ztráty a hledání, nelze identitu formulovat. 

Topografie, geografie, místopis. Historií se tato kniha zabývá méně než autorčiny knihy předchozí. Drama, které se tu tiše odehrává, se odvíjí v unikavé současnosti.   Historie, pokud zde je, je tu právě kvůli místům: místům spjatým s Římany a křesťanství, hroby, ostatky, vykopávky. „Nic mne nedojímá více než láska k trvalosti a touha po ní.“ Citát z Plinia dokresluje starověké ruiny v Lyonu.  Exkurse do minulosti –návštěvy památek - jsou tu pro útěchu, pro klidné spočinutí a reflexi. Odvádějí od starostí jak jednotlivé postavy románu, tak čtenáře. 

Vertikální, historická osa má intimnější, osobnější podobu, než jak tomu bylo v autorčiných předchozích románech. Román Anarchista byl ukotven v současnosti, minulost přitom pojímal jako počátky, a budoucnost jako utopii. Osobní příběhy v románu Aaronův skok byly neoddělitelné od událostí 20. století. V novém románu je historie takřka dekorací, ornamentem, stručnou historkou v baedekeru, tak půvabnou, že kvůli ní nelze nezastavit v procházce (a rozhlédnout se na místě k tomu obzvlášť vhodném), ale i v příběhu  - a slova jako badeker a dekorace nemyslím nijak negativně.

„Jediné místo, o nějž je třeba pečovat, nosí každý sám v sobě,“ tvrdí jedna z postav románu, americká kvakerka. Její dcera lituje, že nemůže navštívit matčin hrob. „Bezhrobectví,“ tak jako bezdomovectví, je tu všudypřítomné.  Ostatky se převážejí, jsou v pohybu neméně než žijící. Tuláci jsou ve Francii posvátní, taková je i tulačka Anděla. Romové se stěhují z místa na místo podle toho, jak je ženou příkazy a zákazy. Temnější rovinu má postkoloniální migrace a Francie, která selhává v poskytování nové budoucnosti mladým lidem. Přístřeší není domov. 

Nejneklidnější- přitom nejzaopatřenější–nomádkouje hlavní postava knihy, Češka Irena. Proč putovat z místa na místo? Záleží vůbec na tom, kde jsme? Za která místa neseme zodpovědnost? Kvakerčina víra, že „Jediné místo, o nějž je třeba pečovat, nosí každý sám v sobě,“ už dnes v globálním světě neplatí. Neseme odpovědnost i za místa, kde jsme nikdy nebyli. Je přitom- anebo proto- neukotvenostuniverzální situací, v níž se dnes ocitáme všichni, ať už žijeme na jednom či více místech, či v jakémsi prostoru mezi? 

Předchozí romány Platzové tematizovaly, jak použít osobní příběh k vyprávění historie, a jak vyprávět příběh na pozadí dějin. Autorka mohla pokračovat dvěma způsoby: vzdát se příběhu ve prospěch eseje, anebo dále vykročit ve směru fikce. Nový román je překvapivým řešením, neotřelou cestou: je statickým příběhem a zároveň fascinujícím cestopisem, komplexní mozaikou s pomalými exkursi do míst, originálním blouděním městem, krajinou i antickými vykopávkami.  Jak se událost stane místem, a jak jsou do míst vepsány naše individuální příběhy? I pro tento román platí, že otázky nastiňuje v obdivuhodných nuancích, s urgencí i odstupem. 

Milá Majdo, za všechny místní nezakotvené vítám Tebe a Tvůj nový román v Praze. 

View Event →
Rozhovory pod vodou 3: Fra podle Pavla Novotného
May
22
7:30 PM19:30

Rozhovory pod vodou 3: Fra podle Pavla Novotného

Básník a překladatel německy psané poezie Pavel Novotný představí své nové básně a také překlady tzv. Vídeňské školy (Gerhard Rühm, Ernst Jandl aj.). Novotného poezie zřetelně navazuje na experimentální tendence, které se významně prosazovaly v padesátých a šedesátých letech 20. století (jak u nás, tak v Německu a Rakousku). Věnuje se jednak zvukové stránce a možnostem jazyka, také ovšem významové fragmentaci a tvarování řeči.

Texty, akce, komentáře.

2018 05 22 Rozhovory pod vodou 3: Fra podle Pavla Novotného

View Event →
Rozhovory pod vodou 2: Michaela Jacobsenová a Jonáš Hájek překládají Güntera Eicha 
a mluví o tom, jak a proč to dělají.
May
17
7:30 PM19:30

Rozhovory pod vodou 2: Michaela Jacobsenová a Jonáš Hájek překládají Güntera Eicha 
a mluví o tom, jak a proč to dělají.

Michaela Jacobsenová a Jonáš Hájek překládají Güntera Eicha a mluví o tom, jak a proč to dělají. „Naše roky kvapem uplynou a v letu odcházíme, / a štěstí bydlí ukryté v propastech.“ Rozhovor o poezii a překládání významného německého básníka, prozaika a dramatika Güntera Eicha (1907–1972). Čtení z dosud nepublikovaných překladů. 

2018 05 17 Rozhovory pod vodou 2: Michaela Jacobsenová, Jonáš Hájek, Günter Eich

View Event →
Ferenc Barnás (Maďarsko)
May
12
7:30 PM19:30

Ferenc Barnás (Maďarsko)

Ferenc Barnás (Maďarsko)
Devátý

Román Devátý, který v letošním roce vydalo nakladatelství Protimluv, nabízí nejen dobře podanou psychologickou drobnokresbu utlačovaného dítěte, ale zároveň hlubší vhled do poměrů ve společnosti kádárovského komunistického režimu v Maďarsku. Čtení a debata. 

Moderují Marta a Attila Pató.

Za účasti nakladatele Jiřího Macháčka.

Tlumočí Eszter Honti.

Česky a maďarsky.

Ve spolupráci s nakladatelstvím Protimluv.

 
2018 05 12 Ferenc Barnás
 

Kvůli poruše techniky není audiozáznam kompletní, omlouváme se.

View Event →
Rozhovory pod vodou 1: Jan Faktor překládá Ivana Blatného
May
11
7:30 PM19:30

Rozhovory pod vodou 1: Jan Faktor překládá Ivana Blatného

Překladatel a prozaik Jan Faktor spolu s Annette Simonovou vydali v letošním roce překlad Pomocné školy Bixley Ivana Blatného (vídeňské nakladatelství Edition Korrespondenzen). Rozhovor o překládání Ivana Blatného, o překládání poezie vůbec, o české literatuře v německojazyčném prostoru a také dvojjazyčné čtení z nového překladu. S překladateli čte a debatuje Radovan Charvát.

Česky a německy, tlumočeno.

 
2018 05 11 Blatný Faktor Simonová
 
View Event →
Fra Book Club: Lucie Faulerová, Lapači prachu
May
3
7:00 PM19:00

Fra Book Club: Lucie Faulerová, Lapači prachu

Lucie Faulerová, Lapači prachu

Jedna kniha, deset čtenářů, autorka, dva moderátoři, dva bloky.

Během dubna si přečtěte Lapače prachu a 3. května o nich přijďte diskutovat s autorkou a dalšími čtenáři. 

Fra Book Club má vždy dvě části. V prvním bloku pohovoříme o knize mezi námi, čtenáři, v druhém se přidá autorka Lucie Faulerová.

Pouze 10 míst. Vstupenky v prodeji na baru v Café Fra.
Moderátory cyklu jsou Jitka Hanušová a Ondřej Lipár.

View Event →
Ziemowit Szczerek, Přijde Mordor a sežere nás
Apr
24
7:30 PM19:30

Ziemowit Szczerek, Přijde Mordor a sežere nás

Polská řada  
Ziemowit Szczerek
Přijde Mordor a sežere nás
Úvod Alexej Sevruk

Pražský křest českého vydání knihy Přijde Mordor a sežere nás aneb Tajná historie Slovanů. Ukrajinská roadmovie Ziemowita Szczerka, spisovatele a novináře se slabostí pro gonzo žurnalistiku a střední a východní Evropu, je divokým a necenzurovaným výletem do země, o které v Česku víme málo, ale o to více stereotypů si o ní vytváříme. Polský autor v románu (sebe)ironicky zachycuje realitu slovanské vzájemnosti ve 21. století i boje o hranici mezi východem a západem. 

Večer uvádí spisovatel, překladatel, šéfredaktor časopisu Plav a rodák z Kyjeva Alexej Sevruk.

 
Ziemowit Szczerek
Hlavním předmětem jeho zájmu jsou země na východ od polské hranice, které jsou hlavním tématem jeho románů, povídek, esejů, reportáží nebo rozhovorů. Své texty publikuje v časopisech Tygodnik Powszechny, Nowa Europa Wschodnia/New Eastern Europe, Lampa nebo Ha!Art, kde pravidelně vycházejí také Szczerkovy fejetony. Román Přijde Mordor a sežere nás aneb Tajná historie Slovanů (Větrné mlýny 2017, přeložil Michal Lebduška) byla nominována na cenu Nike a získala ocenění Paszport Polityki (2013). Úspěšné byly také jeho ukrajinské reportáže Tetování s tryzubem (2015). Naposledy vydal knihu Mezimoří. Cesty po skutečné a neskutečné střední Evropě (2017). Žije v Krakově.

2018 04 24 Ziemowit Szczerek

View Event →
Petr Borkovec & Zdeněk Závodný
Apr
17
7:30 PM19:30

Petr Borkovec & Zdeněk Závodný

Petr Borkovec & Zdeněk Závodný
Herbář k čemusi horšímu
Ohlasy a centony a procvičování
Saxofon Zdeněk Závodný

Čtení z nové sbírky (Fra prosinec 2018)

Okouním, co jiného: okounění
mám dávno místo spaní, místo snění.

Zdeněk Závodný, zakladatel a člen kapely Frisk: Freejazzové impro, jazzcorová nakládačka se špetkou noisu a stopovými prvky ugrofinského folku – to vše hrané s nezměrnou vůlí pardubické trojice Frisk udržet tvar a strukturu volných kompozic tak, aby se neslily v jednu mohutnou hlukovou lavinu. Nakřáplé bicí Víta Hoigra, neprodyšná saxofonová pavéza Zdeňka Závodného a kytarový elektropalcát Františka Václavíka tepající až do morku kostí každého, kdo se přiblíží. 

Petr Borkovec (MCMLXX): natus est in Louňovice Blaníkem legumen, Central Bohemia. Maecenas et laboraverunt as an author revue, Lidové noviny Publishing Date: Lidove noviny literary diurna. Ipse currently operatur sicut et dramaturge Music Beatus Beatus publisher editor. Cum MCMXC, et quinque libris editis poetica prosa Lyrics liberos. Novissima autem poetica collectio librorum Wernisch (MMXV), a collectio brevis fabulis de Lido di Dante (MMXVII), Quod infantes carmina Burana (MMXVI) et quæ nostra animabus (MMXVII).

 
 

2018 04 17 Petr Borkovec & Zdeněk Závodný

View Event →