Oct
17
7:30pm 7:30pm

Miroslav Olšovský: Čtení jako koncept 3

Miroslav Olšovský: Čtení jako koncept 3 – Jiří Weil: Žalozpěv za 77 297 obětí

Čtou: Tomáš Hudec, Vít Janota, Miroslav Olšovský, Petr Pazdera Payne, Antonín Petruželka, Josef Straka, Robert Wudy a Martin Zet.
 
Veřejná čtení poezie mívají jedno společné – při poslechu básní jsme zahlceni jejich množstvím, zatímco konkrétní báseň, kterou jsme právě zaslechli, si nemáme šanci znovu připomenout, neboť jsme již zaměstnáni básní následující. Nemůžeme se k ní navrátit jako při soukromém čtení. Přitom je takový návrat důležitý především v moderní poezii, neboť ta je na variaci a obměně jednoho a téhož motivu, vytvářející rytmické opakování, založena.

Několik lidí v náhodném pořadí přečte různé úryvky z Weilova textu Žalozpěv za 77 297 obětí. Touto „hermeneutickou četbou“ rozbijeme text, abychom jej nakonec několikanásobným čtením znovu stvořili.

Poezie není rutina, ale každodenní zápas o to, aby básník znovu vytvořil sebe sama a stal se svobodným. Projevit svou svobodu není nic samozřejmého, je to každodenní úsilí nalézt vlastní odlišnost. Svobodu je třeba naplnit tak, že ji projevíme, jinak ztrácí smysl.

View Event →
Jan Němeček a Karel Vepřek - Reynkovi v Petrkově
Oct
19
7:30pm 7:30pm

Jan Němeček a Karel Vepřek - Reynkovi v Petrkově

Vernisáž několika fotografií Jana Němečka a koncert Karla Vepřeka 

Fotografie Jana Němečka vznikaly v Petrkově, krajině básníka a grafika Bohuslava Reynka, kam za jeho syny, Danielem a Jiřím, tehdejší student fotografie, více jak dva roky jezdil při práci na studijním projektu pod vedením prof. Jindřicha Štreita. Vernisáž je propojená a završená koncertem písničkáře Karla Vepřeka, jehož s bratry Reynkovými pojilo dlouholeté přátelství, a který kongeniálně zhudebnil množství básní Bohuslava Reynka.

View Event →
Oct
31
7:30pm 7:30pm

Przemysłav Dakowicz (Polsko) a Miloš Doležal

Na Dušičky
Przemysłav Dakowicz (Polsko) a Miloš Doležal
Moderuje, úvod, překlady Josef Mlejnek 

Básnické čtení v předvečer Všech svatých je setkáním polské a české poezie dějinné paměti, dvou symbolických míst polské a české historie. Varšavská Loučka a pražské Ďáblice – dva hřbitovy, kde vedle sebe leží oběti i kati, hrdinové i zločinci. Sbírka Przemysława Dakowicze Łączka (2011, Loučka) i oddíl Ďáblice z Ezechiela v kopřivách Miloše Doležala (2014) vyvolávají duchy zemřelých, připomínají místa a lidi, kteří měli být zapomenuti. Jak zní v současné poezii zádušní zpěvy? A jak se vyrovnává s hrdinstvím?

View Event →

István Vörös (Maďarsko): Básně a básnické překlady
Oct
10
7:30pm 7:30pm

István Vörös (Maďarsko): Básně a básnické překlady

István Vörös (1964, Budapešť), maďarský básník, spisovatel, kritik a překladatel z několika jazyků. Významný bohemista, překladatel české poezie, autor esejí a studií o české literatuře. Nositel Milánské ceny, Ceny Jána Smreka aj. V češtině vyšel krom jiného výbor z jeho poezie V okně spící (2008, překlad Tomáš Vašut) a nejnověji soubor esejí o české literatuře Co je ironická věda (2017, editor Radim Kopáč).   

Ve spolupráci s nakladatelstvím Karolinum

2017 10 10 István Vörös (Maďarsko)
View Event →
Café Fra podle Luboše Svobody
Sep
26
7:30pm 7:30pm

Café Fra podle Luboše Svobody

Čtu, jsem vykradač hrobek, jedu v džípu jako ve lvu.

Kniha pro jeden večer. 
Sdílím svůj oblíbený literární playlist. 
Skladba čtení pro skartovačku a větrák.

Na konci srpna mě v dřevěnici na Slovensku napadlo, že autorské čtení přece není pouze čtení autora. Chodil jsem si kešovat webové stránky do města a potom jsem si je v ložnici četl celé od shora až dolů. 

Hyperlinky, na které bych rád kliknul, jsem si opisoval do sešitu a při další návštěvě jsem je nosil zpět do dřevěnice a četl. Při jedné cestě pěšky do města, které bylo vzdálené 10 kilometrů, mě to napadlo: nemělo by se říkat „čtení autorsky“? Jak číst tak, aby to po mně nikdo jiný už nedokázal? Jak pokaždé číst autorsky? Ta otázka mi od té doby straší v hlavě.

Hudba:
Pasi Mäkelä - bicí
Vítězslav Špalek - trubka
Wim Dehaen - audio chemistry

Básník a hudebník Luboš Svoboda – po např. Jakubu Řehákovi, Jaromíru Typltovi, Miroslavu Olšovském, Jonáši Hájkovi – má možnost proměnit na jeden večer kavárnu Fra v cokoli se mu zachce, pozvat hosty, které miluje nebo nenávidí, číst texty, které vybere, namazat dveře, které příšerně vržou atd.

Luboš Svoboda (1986) vydal sbírku Vypadáme, že máváme (2014). Vede nakladatelství Lačnit Press a provozuje literární událost s názvem Institut náletových dřevin v Nové Perle, jež si klade za cíl osvobodit autorská čtení od byrokracie prostoru. Působí jako experimentální hudebník pod jménem šumařˇˇ, založil kapelu Fokume. V současnosti ho nejvíce zajímá zkoumat imaginaci digitality.

 
2017 09 26 Luboš Svoboda
 
View Event →
S Petrou Virtanen (Finsko)
Sep
21
5:00pm 5:00pm

S Petrou Virtanen (Finsko)

Večer na téma prezentace, mezinárodního marketingu a exportu současného finského komiksu

Seminář s finskou manažerkou komiksové asociace a uměleckého kolektivu Kutikuti Petrou Virtanen. Asociace Kutikuti vznikla v roce 2005 a v současné době má přes 50 členů vesměs z řad profesionálních tvůrců komiksu.

Pořádá České literární centrum

View Event →
Tomáš Míka: Textové zprávy z loňského prosince
Sep
19
7:30pm 7:30pm

Tomáš Míka: Textové zprávy z loňského prosince

Veřejné čtení básníka, textaře, performera a překladatele z angličtiny.

V domě, kde se narodil náš jediný laureát Nobelovy ceny za literaturu je bar Boulder v síti s horolezeckou stěnou.

Úvod Petra Borkovce:

Střídání, míchání, změna

Dohodli jsme s Tomášem, že „bude číst dost odlišné texty“, že výběr možná přizpůsobí tomu, jaké publikum se sejde, že nezůstane u jedné knihy. Což je nejspíš dobře, protože „střídání“, „míchání“, „změna“ – to všechno je pro jeho psaní příznačné. A to jak v rámci sbírek, tak jednotlivých textů. Sáhodlouhé seznamy úkonů nebo ustálených spojení hned vedle minimálních křehkých vyznání; záměrně odbytý zadýchaný volný verš vedle perfektních daktylů; verše, které počítají s tím, že se budou křičet na lidi, blízko veršů, které je dobře číst očima a několikrát. Drsné ironické výčty vedle velice vážně míněných soupisů. Věty s rýmem (který jsme ještě neslyšeli) a nablízku verše, které se změní v blábol z rádia a otravně ne a ne skončit.
Celou tu pestrost k sobě, myslím, poutá Tomášův hluboký zájem o jazyk, radost z jeho možností a dost delikátní práce s jazykem. Když jsem četl skladbu „Buď zdráv!“ – ten soupis zdravotních rad a receptů a výživových pranostik, připomnělo mi to nejspíš chór z nějakého antického dramatu, chór starců, kteří si chvíli dali pohov od Klytaiméstry a všech jejích krvavých potíží – a začali se uvolněně a vtipně bavit o tom, co je doopravdy trápí: a přitom v tom partu zůstává všechno, co antický chór dovede: silné obrazy, které se vracejí v různých souvislostech, jazykové hříčky, refrény, prudká řeč, která náhle přibrzdí, časté odkazy na staré příběhy a staré (v tomto případě literární) bohy – a samozřejmě neustálé odkazování k nejvyššímu, k Diovi – v Tomášově případě k Hospodyni s velkým „H“.
Tak, Tomáši, doufám, že báseň „Buď zdráv!“ nevynecháš. Vhodné publikum, kterému hodláš svůj výběr přizpůsobit, se totiž – a myslím tím sebe – sešlo. Verše jako „nehleď s opovržením na její zubní protézu / Ona si tvé zbytnělé prostaty také nevšímá“ mě totiž – chór nechór – zajímají čím dál víc. Dobrý večer!
 

2017 09 19 Tomáš Míka, Textové zprávy

View Event →
Petr Borkovec, Lido di Dante
Sep
12
7:30pm 7:30pm

Petr Borkovec, Lido di Dante

Uvedení novinky (Fra)  

Povídky souboru Lido di Dante nás přivádějí do malého letoviska několik kilometrů od Ravenny, v němž se ulice jmenují podle postav Božské komedie. To místo je zářivé a krásné (moře a pláže, vodní ptáci v lagunách, ústav pro výzkum dun a místo betonových apartmánů báječný prosluněný borovicový les na pobřeží) i temné (prastará nudistická pláž, agresivní a podivínští naturisté, ropné vrty, transvestité, prostituti, bary plné zlodějů a strašidelný borovicový les, v němž Dante rozepsal Peklo). Dvanáct textů tvoří malého průvodce po místě, v němž se světlo a stín střídají trochu rychleji, než jsme čekali. A samozřejmě dojde i na výlety (Cattolica, Brisighella), protože Romagna mia, synku, je krásná zem plná hvězd, lanýžů, motorek Ducati, plněných těstovin, serenád a neodolatelných lidí.               

Petr Borkovec (1970) se narodil v Louňovicích pod Blaníkem. Pracoval jako redaktor revue Souvislosti, Nakladatelství Lidové noviny, Lidových novin, Literárních novin. V současnosti pracuje jako dramaturg café Fra a redaktor nakladatelství Fra. Od roku 1990 vydal patnáct knih básní, próz a textů pro děti. Zatím posledními knihami jsou básnická sbírka Wernisch (2015), básně pro děti O čem sní (2016) a krátké eseje Rozvláčná vyjádření radosti (2016). Jeho sbírky a knižní soubory vyšly v Německu, Rakousku, Anglii a Itálii. Překládal poezii Vladislava Chodaseviče, Vladimira Nabokova, Jevgenije Rejna, Josifa Brodského aj. S Matyášem Havrdou přeložil Sofoklova Krále Oidipa a Aischylovu Oresteiu.

2017 09 12 Petr Borkovec, Lido di Dante
 
... Borkovec se neutíká k Dantovi, aby v něm našel útulek ve vyhnanství. Ve stínu Dantova kultu naopak pátrá po pravdě o sobě samém, i kdyby „nesvítila“. A jestliže místy sahá tak jako Jedlička k figuře drtivého soudu nad soudobou společností, pak s tím rozdílem, že on sám - jako kdosi mezi vypravěčem Hemingwaye a Houellebecqa - je nám snad ještě víc proti srsti než jím propírané kreatúry. Borkovec už dávno není tím ušlápnutým spisovatelem z cestopisných črt typu Berlínský sešit (2008), který na podobné pláži s podobným lesíkem ve Wannsee srovnává krajinu s Kirchnerovými malbami a svůj styl si brousí na popisu chování vrány. Kdepak, Dante, jehož Komedii nazývá „divadelní hrou“, ho vůbec nezajímá - na rozdíl od italského moře a všeho, co moře vyplaví. Leč zhnusen Českem si velmi rychle zhnusí i Itálii.
Jedinou oduševnělejší postavou zůstává jeho dívka Alice (tak se budou údajně jmenovat všechny ženy v knize). V dantovském lese se spolu pokusí pomilovat, ale vyruší je dvojice čumilů. Na pláži mu usne po boku a on se dívá, jak na parkovišti opodál krouží v autech i na mopedech podezřelá individua. Moře hromadí kolem pobřežních sloupků bordel - „nábytek a roztrhaný sítě, kupy uschlejch trav a řas, něco jako hromada peří“. Nad tím se tyčí „skládka zbytečnejch a porouchanejch pohledů (...) Samý zbytky, všechno nějak vadný a stejný.“ Nikdo nic nepotřebuje, nikomu o nic nejde, až všechno to kroužení působí skoro jako promyšlená situace. A na samém konci letoviska stojí kaple, kam nikdo nechodí a kde Ježíš nad oltářem nemá kříž, takže vypadá, jako by plaval motýlka. …

Ondřej Macl, A2, 22/2016

View Event →
Dvouměsíčník Listy ve Fra
Jun
22
6:00pm 6:00pm

Dvouměsíčník Listy ve Fra

Pražské setkání u příležitosti vydání čísla 3/2017. 

V čísle: texty o francouzských volbách (Jacek Kubiak a Petr Janyška), o toleranci ke kouření (Heda Čepelová), české politice (Lukáš Jelínek, Jaroslav Bican, Pavel Šaradín), sebekritice ekonomie a ekonomů (Blanka Kalinová); nechybějí fejetony, básně ani fotografie.

Hosty večera budou Ondřej Vaculík a Alena Wagnerová. Oba budou číst ze svých textů publikovaných a chystaných nejen pro Listy.

View Event →
Partitury pro čtenáře
Jun
13
7:30pm 7:30pm

Partitury pro čtenáře

Partitury pro čtenáře
+x - Ian Mikyska a Tomáš Mika
Uvádí a moderuje Olga Pek

Skladatel Ian Mikyska v říjnu minulého roku debutoval sbírkou Partitury pro čtenáře, která vyšla v rámci Edice Psí časopisu Psí víno. Knihu spolu s ním představí šéfredaktorka Psího vína Olga Pek, v průběhu večera pak několikrát vystoupí duo +x, ve kterém Mikysku doplňuje hudebník a performer Tomáš Mika.

2017 06 13 Partitury pro čtenáře

View Event →
Milan Děžinský, Obcházení ostrova
May
31
7:30pm 7:30pm

Milan Děžinský, Obcházení ostrova

Úvodní slovo Martin Stöhr (Host) a Petr Borkovec.

Čtení z nové (šesté) sbírky básníka a překladatele Milana Děžinského, významného představitele střední generace současné české poezie.  

…co si počít s nocí, v níž se nezasebevraždí
ani jeden český básník.
Dojít k lesu, než se úplně zavře.

Milan Děžinský (1974) vydal sbírky Černá hodinka, Kašel mé milenky, Slovník noci, Přízraky a Tajný život. Jeho druhá sbírka se setkala s velmi dobrým ohlasem u kritiků. Básnické sbírky Slovník noci, Přízraky a Tajný život byly nominovány na cenu Magnesia Litera za poezii. Milan Děžinský překládá z angličtiny (Dickinsonová, Norton, Dawe, W. C. Williams, Oldsová aj.) Jeho básně, recenze a překlady byly publikovány mj. v časopise Host, Weles, Aluze, Tvar, Pandora a v různých sbornících. Jeho básně jsou pravidelně uváděny v ročence Nejlepší české básně (Host 2009, 2011, 2012, 2013, 2014). V roce 2014 byl nominován na Drážďanskou cenu lyriky a v roce 2016 se stal prvním laureátem mezinárodní Ceny Václava Buriana za poezii.

 
 
2017 05 31 Milan Děžinský
 

Martin Stöhr, Na okraj Obcházení ostrova

Milý Milane,
chtěl jsem se podívat, jak to děláš. Přečetl jsem si v posledních dnech jen Tvoji první sbírku, tedy tu, co vyšla v Hostu. A pak tuto poslední, novou. Je to divné, že? Musím si ty knížky, kterým jsem byl nedávno tak blízko, znova přečíst. Přečíst doopravdy, narovnat jim hřbet, odložit je v únavě, usnout a zase se k nim vrátit. Nikdy si z nich skoro nic nepamatuju, nepoznávám je, jsou pro mne čisté a neznámé. Redigování je jako zkouška z anatomie. Načerpat sumu a pustit to po vodě, udělat si znova místo, jenže ono to nikdy úplně nevykape.

Jsem pak plný divných, nicotných vzpomínek na minulost a neidentifikovatelné verše. Žiju v bludu, že Tě dobře znám, ale prakticky nikdy jsem Tě neviděl jinak, než v základní figuře literáta, za kavárenským stolkem. Potkal jsem Tě poprvé před dvaceti lety, v nějaké zahradní pod Vyšehradem, dodnes bych přísahal, že po obloze pluly nahřáté rybí měchýře vypouštěné výskajícími dětmi. Také jeden z Tvých tehdejších veršů, takto nesmrtelný, zavařenina v temné komoře mé paměti. „Já znám hodně básníků, ale mne zatím nikdo nezná…“, řekl jsi mi tehdy se smíchem. A dál už nic, žádné hořké stížnosti a vymknuté kecy. Žádných patnáct piv, prosrané spoje a nad ránem slzy v nonstopu, jak jsem to znal ze školy poésie v Králově Poli.

Základní fascinace Tebou je po léta stále stejná. Jak může člověk, který je v sobě evidentně dobře usazený, psát tak silné básně? Inspirovaná a silná řeč se nedostává zadarmo, to se musí jeden někde spálit, to musí jeden už na úsvitu zahlédnout přízraky, to musí vědět, co ani vědět nechce. Říká se, že v očních partiích se odráží dlouhodobé rozpoložení osobnosti a kolem úst pak krátkodobé stavy. Asi to máš, chlapče, naopak. Až když Ti na pozvánce na tento večer na fotografii odřezali oči, zahlédl jsem, že i Ty máš na ústech stopy hořké soli.

Byli jste s Bogdanem Trojakem, Vojtou Kučerou a dalšími o nějaký ten rok mladší a to udělalo svoje. Kdesi tam vedla nezbadatelná čára, za kterou začínaly normální poměry. My jsme na střední ještě zažili temné lesy ducha, nebylo kde brát, slyšeli jsme houkat sotva všelijaké Sýse a když tomu naráz odzvonilo, vrhli jsme se do otevřených dveří pravé literatury jak na žranici. To se pak dlouho degustovaly různé post-ismy, až z toho byla kocovina. Vy už jste mluvili sami za sebe. Tehdy jsem to viděl jako deficit; někteří z Vás se mi zdáli bez výrazu. Jenže dnes to vnímám jako zřetelný klad.

To je druhá podstatná fascinace. To, co píšeš, je v zásadě pořád stejné. Cituji: „Autorova píle netkví v šíři toho, co si v básních nebo v překladech vyzkoušel. Naopak je s podivem, jak mírně se jeho sbírky od sebe liší. Z hlediska formálního i tematického se posouvá, ale s radikálními odlišnostmi nepřichází. Přesto můžeme tvrdit, že každá jeho další kniha je vždycky o stupínek lepší a přesnější. Údiv nad tím, jak to ksakru Děžinský dělá, je údivem nad tajemstvím, které slibuje poezii.“ Tak pravil recenzent, a to, co si s ním pořád opakuji, je otázka: „Jak to ten chlap ksakru dělá?

Nevím, ale napadlo mne, že možná neděláš nic moc. Že jsi svou autorskou moc vědomě potlačil. Napsal jsi, že „duch bloudí a hledá, kam přisát svůj otisk“. Ty jsi jemný spisovatel, básník lovec a stopař, básník čekatel. Úkol je jasný – nevyplašit Ducha! „Máš-li co říct, je odvaha mlčet.“ To je také Tvůj verš a dotýká se největší odvahy každého skutečného umělce.

Jednou jedinkrát jsem Tě spatřil jinak než za stolem, ale zase jsi seděl. A já jsem Tě tajně pozoroval při práci. Bylo to jakési dávné letní ráno u nás na pavlačáku. Všude na podlaze se váleli chlastem napuštění spáči, jen Ty jsi strnule seděl v houpacím křesle přikrytý károvanou dekou a místo očí jsi měl takové ty bdělé škvíry s nehybnými zorničkami. Byl to ten nevýslovný pohled, kterým se vyprovází loď.

Zázrak je v tajemství zraku. To je ta Mandelštamova sentence, která uvozuje Tvoji druhou sbírku. „Jednou se komusi podařilo vyfotografovat oko ryby. Na snímku se objevil železniční most a některé detaily krajiny, ale optický záznam rybího zraku to vše ukázal v neuvěřitelně znetvořené podobě.“ Rozumím tomu tak, že Ti jde o to, dotknout se skutečnosti v její čisté podobě, komunikovat s ní v jejím jednoduchém řádu, ne ten řád vůlí znetvořit. Když napíšeš, že „Dunaj v Bratislavě není širší než Labe v Roudnici“ rozumím tomu tak, že „Dunaj v Bratislavě není širší než Labe v Roudnici“.

Taková rozkoš! Jednoduché otisky světa bez přidaných sladidel, barviv a konzervantů. Encyklopedie říká, že „ostrov je kus pevniny, menší než kontinent a větší než skála, který vystupuje z vody“. To je fascinující definice. Obraz naší celistvosti i křehké samoty, obraz naší situace. A Ty to všechno obcházíš jako tichý hlídač. Obcházíš to, co nikdy v klidu obejít a ohlídat nelze, i když se zdá, že bůhvíco víme.

I ta nejkrásnější báseň říká, co dávno vím. 
Báseň není život

To je Tvé svědectví Milane, Tvůj součet, závěr ze strany padesát jedna. A v tom je to celé. Báseň není život. Ale ty umíš svým psaním kus pravého života darovat.

Je to kus větší než skála…

 

Petr Borkovec, Úvodní slovo

Úvod může být různý, a tak dnes ode mě nic o Milanově poezii (to stejně lépe řekne Martin Stöhr). Rozhodl jsem, že Ti, Milane, napíšu (pokusím se napsat) báseň jako poctu a gratulaci ke knize. V Obcházení ostrova se mi hned na první čtení líbily básně v podobě svědectví, úlohy, statistiky, písničky zaslechnutá v baru… Přepsané, dopisované nebo dobře vytržené slovesné fakty… To je myslím, jako i jiné věci samozřejmě, u Tebe něco nového. Tak jsem se nechal inspirovat a zde jedna moje-tvoje píseň. Mohla by se jmenovat Píseň zaslechnutá a rovnou a rychle přeložená a vyškrtaná v baru. A mimochodem: když si čtu anotaci k Tvé nové sbírce (Básník předkládá nenápadné, ale silné svědectví; plody osobní (i lyrické) zralosti. Tíhu existence vyjadřuje vždy jemnými, ale přesnými tahy a obrazy, bez zbytečné expresivity. Stěžejní situace zachycená v názvu sbírky se tak stává metaforou pro celé dílo. Neběží zde ale pouze o ohledávání hranic lidského údělu, ale je zde nabídnut i prostor ke šťastnému setkávání a sdílení.), vidím, že jsem ji zaslechl, rychle přeložil a vyškrtal vhodně. Všechno sedí.  

Náš ostrov je jen náš.
Rozechvění je úplné.
Víš, že se třpytím jen pro tebe?
Chycená na tvém vlasci, na tvém kouzlu.

Na našem ostrově je zaseto vše
Když říkám vše, myslím vše
Srdce našeho ostrova bije
Tak proč mne nevzrušuješ víc

Na našem ostrově je zaseto vše
Na našem ostrově nikdy nemám dost
Dostal jsi dobrý, dobrý materiál.
Přetav mě v milostnou báseň.

Když se dotýkáme,
objímám tě v nebi.
Náš ostrov je jen náš,
když se na něm milujeme, 
milujeme se na ostrově v nebi.

Možná moře teče přímo mnou
Najdu je, pokud se potopím hodně hluboko
Stíny při plavání a denní snění
Dostanu se tak daleko, jak jen to půjde

Když se dotýkáme,
objímám tě v moři.
Náš ostrov je jen náš,
když se na něm milujeme, 
milujeme se na ostrově hluboko v moři.

Hoř tak, jak mě miluješ.
Rozechvění je úplné.
Na našem ostrově nikdy nemám dost.
Přetav mě v milostnou báseň.

View Event →
Jednu od druhé
May
29
7:30pm 7:30pm

Jednu od druhé

Smutná oslava u příležitosti konce kouření v kavárně Fra

Autoři, kteří kouří; texty, v nichž se kouří; posluchači, kteří kouří.

Úvodní slovo, moderuje Petr Borkovec. Čtou Jakub Řehák, Miloslav Topinka, Kristina Láníková, Erik Lukavský, Petr Borkovec aj.

 
 
2017 05 29 Jednu od druhé
 

Ondřej Štindl, Zmačkaná krabička cigaret

Zmačkaná krabička cigaret je otázka a taky svědectví. Je to objekt zbytečně, bezúčelně krásný, stejně jako kouření samo. Je tajemná, snad i nadějeplná, vyžaduje být blíž prozkoumána. Vždycky je přece naděje, že někde tam uvnitř, schovaná mezi pomačkaným papírem je ta pokroucená bílá trubička, ta výhybka, která změní kuřákovu časně ranní jízdu z neurózy k pokojnému vytržení.

Hlavně je to ale záznam, obraz, výpověď o vztahu kouřícího a kouřeného, o jeho trvání v čase a vzájemném působení. Snad o pomalém splynutí, v němž kuřák se stává cigaretou a cigareta kuřákem, jeden druhého vzájemně dotvářejí, protože každá krabička může být zmačkaná jinak, stejně jako každý člověk jinak kouří.

Zmačkaná krabička je kronika dotýkání se. Nějaká ruka ji bezděčně vytvarovala právě takhle, pohazovala jí, schovala do kapsy saka mezi všechen ten vysypaný tabák, který se třeba jednou bude hodit. Vypovídá o tom, že něco trvalo, že to začalo a pokračuje, někam směřuje, pravděpodobně k tomu nesentimentálnímu konci, kdy bude spotřebována, sevřena v pěsti a odhozena.

Ale ani to nemůže anulovat okamžiky, jež předcházely, byly součástí té pozvolné story člověka a nikotinismu. Protože kouření je to, co v životě děláme, co děláme s životem, je to jeho konstanta. Kouřím. Nejpravdivější odpověď na otázku Co děláš? Déle než miluju, déle než jsem otcem, déle než pracuju a píšu. Kouřím. A kouření člověka zmačká jak ruka krabičku z měkkého papíru, drží ho dál od konvenční symetrie, zanechává na něm svoje stopy – začerní zuby, mění zpěv v kašel a kašel ve zpěv,  žlutě mu ovane prsty, jako kdyby si zapomněl ruku mezi sirnými zplodinami v jícnu sopky. Zbaví ho rovnováhy, zpřítomní možnost jeho krásy tím, že ji nabourá, znemožní dosažení jejího ideálu, většinou je stejně tak všední. Dotvoří ho svými znameními, znameními přicházejícího konce. Celou tu dobu jde přece hlavně o ten.

Každou cigaretou si namlouvat smrt, zvykat si na ni, vdechovat ji, připomínat si ji, činit ji přítomnou ve všech těch momentech, odskočit si v práci na balkon a trochu umřít, udělat z doušku smrti pointu hospodského vtipu, mít pořád v ústech její chuť, to přičmoudlé memento mori. Lehce ji stisknout prsty, polaskat ji ústy a obrátit ji v popel. Nakonec se tím popelem stát, jak jinak, popel popelu, prach prachu. Krabička, která naplnila svůj účel, zvrásněná a prázdná. Vykouřená. Zbyl popelník plný vajglů. Na některých jsou stopy rtěnky, svítí z toho sajrajtu krvavě a vyzývavě, jak ozvěna dlouhého vzdechu, jíž se proplétá obláček kouře. Spojí se a vyvanou otevřeným oknem.

View Event →
Artyčok s hlavou a nohama. Večer věnovaný americké básnířce Marianne Mooreové
May
23
7:30pm 7:30pm

Artyčok s hlavou a nohama. Večer věnovaný americké básnířce Marianne Mooreové

Uvádí, komentuje, překládá, čte a debatuje Mariana Machová
Úvod Petr Borkovec

Večer věnovaný dílu americké básnířky Marianne Mooreové, přední představitelky amerického modernismu, mezi jejíž oblíbené náměty patří pozorování podivných zvířat.

Viditelná, neviditelná,
měňavé kouzlo,
ametyst s nádechem jantaru
ji obývá.

 
 
2017 05 23 Marianne Mooreová
View Event →
Zdeněk Volf, Před modlitbou přiložím
May
16
7:30pm 7:30pm

Zdeněk Volf, Před modlitbou přiložím

Čtení z nové básnické sbírky
Úvodní slovo Jiří Macháček (Protimluv) a Milan Ohnisko
Hudba Irena a Vojtěch Havlovi

Pořádně jsem si chrám prohlédl
až při tvém pohřbu…

Zdeněk Volf (1957) vydal pět básnických sbírek: Řetězy a ptáci (1999), K svému (1999), Stahy (2003), A mrvě prsteny (2007), Až na poslední pohled (2013) a deníkové zamyšlení Srdcář (2008). K vydání připravil pozůstalost básníka Oldřicha Ludvy Kozlowského, básnickou antologii na téma zvíře, chlév, dvůr, pastva, jatky Chlévská lyrika (aneb zvířata nám odcházejí ze života) (2010) aj. Příležitostně píše recenze a eseje (Host, Kontexty, Tvar, Weles), spolupracuje s Českým rozhlasem Brno a stanicí Vltava.

2017 05 16 Zdeněk Volf

View Event →
Dopplerův efekt. Stručné úvahy o Miroslavu Holubovi
May
9
7:30pm 7:30pm

Dopplerův efekt. Stručné úvahy o Miroslavu Holubovi

Dopplerův efekt
Stručné úvahy o Miroslavu Holubovi

Čtou a debatují Justin Quinn, Ondřej Buddeus, Jitka N. Srbová, Jonáš Hájek, Jan Zikmund
Úvodní slovo a moderuje Jonáš Hájek

Básník a imunolog Miroslav Holub (1923–1998) měl od začátku básnické dráhy čtenáře doma i (později) v zahraničí. Má je podnes. Přesto bije do očí ostrý kontrast mezi věhlasem za hranicemi, zejména v USA a Velké Británii, a mlčením, jímž Holuba po roce 1989 častuje vlast. Je Holubova „světovost“ trikem či pouhou náhodou, kterou jsme my Češi prokoukli? Nebo jen zase nedokážeme odpustit? A co vlastně? A jakou roli v tom sehrála železná opona? O bohaté zahraniční recepci a o vlivu Miroslava Holuba debatují a oblíbené básně čtou Justin Quinn, Ondřej Buddeus, Jitka N. Srbová, Jonáš Hájek a Jan Zikmund.

Literární dílo Miroslava Holuba vyšlo ve třech svazcích v nakladatelství Carpe diem v letech 2003–2005 (I. Básně, II. Cestopisné prózy, III. Eseje a sloupky). Do češtiny Holub překládal mj. Zbigniewa Herberta (Studium předmětu, s Vlastou Dvořáčkovou) a Charlese Olsona (Profese poezie). Od vydání prvního zahraničního výboru z Holubových básní (Selected Poems ve slavné edici Penguin Modern European Poets, 1967) letos uplývá padesát let.
 

2017 05 09 Dopplerův efekt. Stručné úvahy o Miroslavu Holubovi

View Event →
Semjon Chanin a Tomáš Glanc
Apr
20
7:30pm 7:30pm

Semjon Chanin a Tomáš Glanc

Semjon Chanin (Lotyšsko)

Uvádí a moderuje Tomáš Glanc

Jeden z nejvýraznějších tvůrců ruské poezie v Rize a spoluzakladatel skupiny Orbita. Česky a rusky.

Rižská skupina ruských básníků ORBITA slaví v posledních letech nemalé úspěchy nejen v originále, ale i v anglických a německých překladech a vystupuje s performancemi v různých koutech světa. Její spoluzakladatel Semjon Chanin představí mj. svoji trojrozměrnou poezii; přiváží do Prahy baltský pohled na evropskou poezii, kultivovaný zkušeností několikajazyčné kultury. 

2017 04 20 Semjon Chanin a Tomáš Glanc

View Event →
Lucia Kramárová a Jonáš Thál
Apr
11
7:30pm 7:30pm

Lucia Kramárová a Jonáš Thál

Lucia Kramárová (Slovensko) & Jonáš Thál & Filip Jakš

Uvádí a moderuje Alžběta Stančáková

Básníci a performeři z okruhu časopisu Psí víno a jeho knižní edice Psí.

Dva debuty, jeden český, druhý slovenský. Lehce nihilistická současná reflexivní lyrika nejmladší generace – vesmír, hmota, tělo, tkáně, vztahy. Jonáš Thál (1987) s doprovodem hudebníka Filipa Jakše (Asstma) a Lucia Kramárová (1995). 

2017 04 11 Kramárová, Thál, Jakš

View Event →
Viktor Pivovarov, Šedé sešity
Apr
4
7:30pm 7:30pm

Viktor Pivovarov, Šedé sešity

Čtení krátkých próz, básní, scénářů, zápisků a dopisů, které tvoří knihu Šedé sešity (Seryje tetradi; rusky 2002). Překlad a komentář Jana Kleňhová.
Česky a rusky. 

Viktor Pivovarov je rusko-český umělec, jeden z čelních představitelů moskevského konceptualizmu, ilustrátor dětských knih a časopisů, a také autor řady literárních textů. Jeho kniha Šedé sešity (Seryje tetradi) je souborem různých žánrů: próz, básní, scénářů, zápisků a korespondence. Společně s reprodukcemi autorových maleb a kreseb tyto texty zprostředkovávají jedinečnou atmosféru moskevského uměleckého dění 70. let, ale také hrůzy a půvaby sovětské všednodennosti.

 
2017 04 04 Viktor Pivovarov
 
View Event →
Ivan Štrpka, Peter Repka, Miroslav Zelinský & Kubo Ursiny
Mar
24
7:30pm 7:30pm

Ivan Štrpka, Peter Repka, Miroslav Zelinský & Kubo Ursiny

Osamelí bežci
Ivan Štrpka, Peter Repka, Miroslav Zelinský & Kubo Ursiny

Uvedení básnické antologie Osamělí běžci (Protimluv) za osobní účasti Ivana Štrpky a Petera Repky, zakladatelů dnes legendární slovenské básnické skupiny stejného jména. Moderuje překladatel antologie Miroslav Zelinský.

Tvorba všech tří členů (Ivan Laučík, I. Štrpka, P. Repka) měla zásadní vliv na literárně-kulturní dění na Slovensku a má neodmyslitelný podíl na podobě slovenské poezie posledních čtyřiceti let. Hudební doprovod obstará Kubo Ursiny, syn zpěváka Deža Ursinyho, s nímž řadu let spolupracoval na několika albech právě básník Ivan Štrpka, jenž antologii uspořádal a určil i pořadí básní. Jak píše v doslovu k první česky vydané antologii Osamělých běžců Zoltán Rédey, „skupina dodnes neztratila svůj význam, ba nadále ho potvrzuje vzhledem ke svému nepřetržitému, stále aktuálnímu působení – i když bohužel již bez Ivana Laučíka“.

 
2017 03 24 Štrpka, Repka, Ursiny
 
View Event →
Jan Nemček, Proluka
Mar
14
7:30pm 7:30pm

Jan Nemček, Proluka

Jan Nemček, Proluka
Čtení z debutové básnické sbírky.
Komentář Marek Šindelka.

Jan Nemček (1986) publikoval v časopisech Host, Tvar, H_aluze, Weles, Artikl, Protimluv a dalších. V Ostravě organizuje příležitostná autorská čtení pod názvem Literární sprcha.

Autor se řadí k aktuálnímu proudu ohmatávajícímu možnosti básnické angažovanosti ve světě, aniž by se ovšem stával plakátovým kritikem sociální či jiné nespravedlnosti. Není nositelem občansky uvědomělých gest, není naivním hlasatelem revoluce: jeho osobní „angažovanost“ ve světě mizejících hodnot je v prvé řadě nutnou básnickou sebeobranou.
 

 
2017 03 14 Jan Nemček
 
View Event →
Olena Husejnova
Mar
7
7:30pm 7:30pm

Olena Husejnova

Olena Husejnova (UA)
Komentář a překlady textů Marie Iljašenko.
Česky a ukrajinsky. Tlumočeno.

Olena Husejnova (1979) je ukrajinská básnířka a textařka. Vydala sbírku Vidkrytyj rajděr (Otevřený rider; 2005), která získala dvě ocenění, mimo jiné za nejlepší básnický debut. Loni vyšla její druhá sbírka Superheroji (Superhrdinové), která se stala východiskem pro audiovizuální projekt (ve spolupráci s Dašou Kuzmičnou) Jak vyšni (Jako višně), který získal první cenu na mezinárodním festivalu Cyclop videopoetry festival. Její básně vyšly anglicky, rusky, polsky, slovensky a česky. Žije v Kyjevě. 

Marie Iljašenko se narodila v roce 1983 v Kyjevě v rodině s českými a polskými kořeny. Vystudovala rusistiku a komparatistiku. Překládá z ruštiny, polštiny a ukrajinštiny. Knižně byly vydány její překlady románů Nebeské příbytky Arkadije Rovnera, Jeruzalémské sny bratrů Šargorodských a kniha uměleckých reportáží Ukrajina v měřítku 1:1. V roce 2015 vydala básnický debut Osip míří na jih (nominace Magnesia Litera za objev roku; nominace na Cenu Václava Buriana). Žije v Praze.

 
2017 03 07 Olena Husejnova
View Event →
Jaroslav Žila a Zbyněk Vybíral
Feb
28
7:30pm 7:30pm

Jaroslav Žila a Zbyněk Vybíral

Uvádí Jiří Macháček
Čtení z nových próz nakladatelství Protimluv.
Ve spolupráci s nakladatelstvím a revue Protimluv.

Cyklus povídek Nikdo tady není představuje básníka Jaroslava Žilu jako prozaika, který jedinečným poetickým jazykem vykresluje příběhy spjaté s krajem Beskyd a Jeseníků, přičemž silnou roli mají také povídky z autorovy rodné Ostravy. 

Jaroslav Žila (1961) debutoval sbírkou Drápy kamenů (1994), o rok později připravil s fotografem Viktorem Kolářem publikaci Ostrava, obležené město. Dále vydal knihy Nejstarší žena vsi, Tereza a jiné texty (2003), V hrudi pták (2010). Žije a pracuje jako učitel v Ostravě.

Próza Zbyňka Vybírala Nocleh na letišti Gatwick je souborem krátkých textů, které spojuje zejména téma ztráty partnerského života a vyrovnávání se s přicházejícím starším věkem. Povídky o vnitřním, rozporuplném světě mužů a jejich uvažování o ženách jsou psány s ironií a nadhledem.

Zbyněk Vybíral (1961) je psycholog a publicista. V osmdesátých letech psal literární recenze, kritiky a studie (Dvě mladé poezie české) a věnoval se i referování o divadle. Povídkový soubor Nocleh na letišti Gatwick je jeho prozaickou prvotinou. Žije a působí v Brně.

 
2017 02 28 Jaroslav Žila a Zbyněk Vybíral
 
View Event →
Open Fra 5: Kdo chce číst, čte
Feb
21
7:30pm 7:30pm

Open Fra 5: Kdo chce číst, čte

Open Fra 5
Kdo chce číst, čte

Pátý díl volného veřejného čtení v Café Fra.

Pokud chcete v kavárně číst (nebo něco podobného), zašlete prosím krátkou ukázku ze svých textů a pár slov o sobě na adresu borkovecpetr@gmail.com (nebo totéž zanechejte na baru v kavárně Fra) do neděle 19/2/17. Děkujeme, těšíme se.

Vystoupí:
Emma Kausc
Pavel Sobek
Hana Pololáníková
Michal Uhlíř
František Formánek
Tereza Klenorová
Matěj Senft
Strunolam
Marek Torčík
Anna Petruželová
Jakub Kapičiak

2017 02 21 Open Fra 5

View Event →
Soňa Uriková a Tomáš Hučko
Feb
14
7:30pm 7:30pm

Soňa Uriková a Tomáš Hučko

Slovenská řada
Soňa Uriková (SK) a Tomáš Hučko (SK) 
Uvádí a debatuje Ferči Malík (SK)

Soňa Uriková (1988) absolvovala filmovou scenáristiku a dramaturgii na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Zvítězila v několika literárních soutěžích (Poviedka; Jašíkove Kysuce; Medziriadky). V roce 2015 debutovala sbírkou povídek Živé ploty. Za tuto knihu získala Prémii Ivana Kraska a Cenu Nadace Tatra banky.

Tomáš Hučko, prozaik, recenzent, překladatel; pravidelný přispěvatel čtrnáctideníku A2. Jeho debut – novela Chaconne – vychází tento rok. 

Projekt je súčasťou podujatí literarnyklub.cz, ktoré z verejných zdrojov podporil Fond na podporu umenia.

 
2017 02 14 Soňa Uriková a Tomáš Hučko
 
View Event →
Zuzana Fuksová, Cítím se jako Ulrike Meinhof
Jan
31
7:30pm 7:30pm

Zuzana Fuksová, Cítím se jako Ulrike Meinhof

Uvedení novinky Fra.

Komentáře Pavel Klusák a Arnošt Goldflam.

Odposlechy, výpisky, přísahy a poselství. Popisy prokrastinace, dopisy taťkovi, cestopisy v pěti řádcích (Bombaj, Sydney, Taipei aj.), trochu delší podpisy („Zuzana se přidal/a/ ke skupině Sexy Jews“). Nonstop jazyková poradna bez rad. Praha, Brno, Berlín. Definice chudoby (nejmíň 8 pokusů). Spoluzakladatelka uskupení Čokovoko Zuzana Fuksová a obsáhlý výběr z jejích statusů a tweetů.

Zuzana Fuksová (1983) vystudovala sociální práci. V roce 2006 založila s Adélou Elbel skupinu Čokovoko (alba Best of!, 2008 a Hudba, 2011). V současné době žije v Praze.

 
2017 01 31 Zuzana Fuksová
 
View Event →
Jan
27
7:00pm 7:00pm

Zuzana Fuksová, Cítím se jako Ulrike Meinhof

Uvedení novinky Fra.

Odposlechy, výpisky, přísahy a poselství. Popisy prokrastinace, dopisy taťkovi, cestopisy v pěti řádcích (Bombaj, Sydney, Taipei aj.), trochu delší podpisy („Zuzana se přidal/a/ ke skupině Sexy Jews“). Nonstop jazyková poradna bez rad. Praha, Brno, Berlín. Definice chudoby (nejmíň 8 pokusů). Spoluzakladatelka uskupení Čokovoko Zuzana Fuksová a obsáhlý výběr z jejích statusů a tweetů.

Zuzana Fuksová (1983) vystudovala sociální práci. V roce 2006 založila s Adélou Elbel skupinu Čokovoko (alba Best of!, 2008 a Hudba, 2011). V současné době žije v Praze.

View Event →