Kdo chce číst, čte

Otevřené čtení.

1. půle
Alexandra Brocková
Tereza Blahová
Jan Horský
Ivana Beranová
Lucie Cigáníková
Host: Dagmar Urbánková

2. půle
Ivana Blasková
Felix Geisler
Lenka Karaka
Marta Krausová
Martin Toul

Marta Krausová, Mám strach

Smrtka čeká v gaučích a dřevěných dekoracích.
Lidi popíjí a hrají deskový hry,
čímž zastavují rychlý zimy
a opadaný léta.

Mám strach z náštěv Obi,
ze kterých dost jasně neplyne,
že smyslem života není navštěvovat Obi
a kupovat tam hřebíky.

Mám strach z těch večerů,
u tebe babi.
Tma se nalila do verandy.
A úzkost se pečlivě zaháněla pravidelným krájením ovoce,
zakroužkovaným televizním programem
a neochvějnou jistotou,
že je třeba jít spát,
aby se mohly krmit slepice.

Lepší je usínání u náhodný televize a vína
po přiměřeně proflákaným dni.
Tolik uklízet už není třeba,
když je člověku přes šedesát
Přiznat si, že jsem trochu smutnej
a nesnažit se za každou cenu natřít
zelený dvířka od kurníku
a pak se sám v proudu času
uspat (lexaurinem).

Mám taky strach,
z koronavirových zim,
kdy poslední lidi z roku 1930,
odchází za okny prázdných,
krásně prastarých měst,
ve kterých sněží a sněží,
jakoby se žádný oteplování ani nekonalo.

Mám strach
z lesnatých kopců mý čtvrti.
Z matných světýlek lamp
na černý huňatý kabáty
celý Prahy.
Z ušlechtilý samoty Vinohrad,
kde se umírá s vanou plnou fialek.
Bože, bože, mám strach.

(A to je to místo co vyplňuje Bůh?)