Jiří Dynka, host Jakub Řehák

Jiří Dynka, host Jakub Řehák

 

Petr Borkovec, úvodní slovo

Letošní sezona začíná čtením básníka Jiřího Dynky.

A protože, jak říká Marek Šindelka ve své nové knize „všichni touží po chybě“ – je to čtení s chybou, autor tu není, nebo je, nikdo neví, v každém případě – pokud se týká dnešního čtení – autor je přítomen pouze tak, že pečlivě vybral své básně, sestavil je, nastříhal, vybral si hosta, napsal, proč si ho vybral, prohlédl si kavárnu, stanovil pár pravidel (jedno zní: pokud přijdu, za celý večer se na mě nepodíváš; druhé zní: nejspíš nepřijdu). Líbí se mi to: cítím, že se dnes večer po těch letech ve Fra opět přibližujeme staré Viole, kdy plachý František Hrubín plaše sedí v plachém publiku a dívá se, jak Václav Voska krásně čte jeho nejnovější verše. Je to podobné i jiné, mírně vzrušující. Líbí se mi, že sezona veřejných autorských čtení začíná bez autora a myslím, že v tom pomalu budeme ve fra pokračovat, čtení bez autora, čtení bez veřejnosti, neveřejná čtení, autor bez čtení, veřejnost bez autora atd. Zkusil bych. 
Rozhodl jsem se, že o autorovi nic neřeknu, pár zpráv o něm a jednu báseň, která se týká prostoru, v němž jsme, máte na stolech. Hosta představím později.

Dynka jako básnický i výtvarný experimentátor navázal zprvu na vizuální poezii šedesátých let, pozornost ovšem namířil k realitě současného světa, na jehož obraze se výrazně podílí agresivní pseudokultura reklamy a populární zábavy (Minimální okolí mrazícího boxu). Život člověka v tomto světě se banalizuje, zplošťuje, nudně se vleče zatížen stereotypy. Účinný výraz pro tyto skutečnosti Dynka nalézá v mnohonásobném opakování a minimálních variacích zdánlivě nesmyslných sentencí, jakož např. i v prázdné ploše stránky, která má být vnímána jako deníkový záznam. Dynka je vyhraněně současný i ve svém jazyce, v němž kombinuje češtinu s angličtinou, užívá množství cizích slov, ale i číslic či zkratek. Nápadná je vysoká frekvence adjektiv, které zaplňují text na úkor sloves a substantiv. Dynka zachycuje svět prostřednictvím bohatého a přesného smyslového vnímání – každá věc má svou barvu, vůni, chuť. Významným tématem Dynkovy poezie je konfrontace života v konzumní popkultuře s přírodou jako přirozeným prostorem lidského života (wrong!). Umělohmotné předměty a květiny se setkávají a vnějškově existují v souladu, přesto lze zřetelně určit hlubinný rozpor. Dynkův člověk ztratil důvěrný vztah k přírodě, připadá si v ní jako na jiné planetě. Lyrický mluvčí se neidentifikuje s tradičními vážnými tématy poezie, vnímá jen banální obcování s věcmi, jídlem, genitáliemi. Popisuje člověka jako fyzicky vegetující zvěcnělou bytost, zjevení pozorující svět kolem sebe a postrádající vlastní niternost. Neznamená to ale, že tuto existenci vykresluje jako tragickou, rád pracuje s komickou nadsázkou a ironií.

Ve sbírce Líviový lenkový se Dynkův výraz už více přibližuje tradiční představě básně jako veršového a strofického útvaru. Počínaje sbírkou Sussex Superstar přebírá dominantní roli téma lásky, která je u Dynky živočišně tělesná, ale zároveň spojená s touhou po transcendenci fyzických limitů erotismu. Odvrácenou stranu tělesnosti reflektuje ve sbírkce Tamponáda, když otevírá významové pole těla ohroženého a nemocného, které nepředstavuje jen možnost slasti, ale také nebezpečí bolesti a zániku.

 

Jiří Dynka, Kavárna Fra

Nesoustředit se výhradně na vlastní osobu: ano.
Rozhovory: ano.
Lokalizace rozhovorů (polemik): kavárna Fra.
Poezie jako konverzační téma (leitmotiv
líviový lenkový): ano.
Evidování lidí přicházejících bůhví odkud: ano.
Evidování lidí odcházejících bůhví kam: ano.
Aniž by odešel, člověk chce být tam, kde není: ano.
……………………………………………………….
Kdo odejde Kam, s Kým, kvůli Čemu?
 
V katastru Kostelní Myslové
se zastaví málokdo…
v podvečer… rákosím obrostlý rybník…
nikdo neví, že jsme tady…
milerádi! My… stát na hrázi rybníka…
mlčky… ze všech sil… až do konce života…
čím to, že bychom tu chtěli stát tak zarytě?
 
Stmívá se… osobně! Co naplat, odcházíme…
beztak se ohlédneme! Nejmíň desetkrát…
Není to vlastně tak: člověk nevydrží tam, kde je?
Touží po změně, kdo se prochází…
okolo meteorologické stanice v katastru
Kostelní Myslové — to vychází z naší podstaty.
Také zastavení připadá v úvahu — podmínečné
rybničními okolnostmi,
eventuálně oborou bílých jelenů.

……………………………………………………….
Eventuálně kavárnou Fra…
Větrák (s kovovou mřížkou): ano.
Vyústky vzduchotechniky
z leštěného pozinkovaného plechu: ano.
Přejíždění rtů jazykem, nezřídka: ano.
Vínově bílé boltce dívky obrácené zády: ano.
Štíhlá okolo žeber: ano.
A my sneseme, že odejdeme z kavárny Fra?