Miroslav Olšovský: Čtení jako koncept 3 – Jiří Weil: Žalozpěv za 77 297 obětí

Čtou: Tomáš Hudec, Vít Janota, Miroslav Olšovský, Petr Pazdera Payne, Antonín Petruželka, Josef Straka, Robert Wudy a Martin Zet.
 
Veřejná čtení poezie mívají jedno společné – při poslechu básní jsme zahlceni jejich množstvím, zatímco konkrétní báseň, kterou jsme právě zaslechli, si nemáme šanci znovu připomenout, neboť jsme již zaměstnáni básní následující. Nemůžeme se k ní navrátit jako při soukromém čtení. Přitom je takový návrat důležitý především v moderní poezii, neboť ta je na variaci a obměně jednoho a téhož motivu, vytvářející rytmické opakování, založena.

Několik lidí v náhodném pořadí přečte různé úryvky z Weilova textu Žalozpěv za 77 297 obětí. Touto „hermeneutickou četbou“ rozbijeme text, abychom jej nakonec několikanásobným čtením znovu stvořili.

Poezie není rutina, ale každodenní zápas o to, aby básník znovu vytvořil sebe sama a stal se svobodným. Projevit svou svobodu není nic samozřejmého, je to každodenní úsilí nalézt vlastní odlišnost. Svobodu je třeba naplnit tak, že ji projevíme, jinak ztrácí smysl.