Pecha Kucha Night vol. 2 - "Ni zisk, ni slávu"

  • Sokolovna Tyršova 354 Vodňany

Petr Borkovec

 

Dobrý večer. Fra je malé pražské nakladatelství se zaměřením na současnou světovou a českou poezii a prózu, a také překladovou esejistiku; Fra je malá kavárna a malé knihkupectví; Fra je taky prostor, v němž se každý týden jednou nebo dvakrát čtou texty a debatuje většinou o literatuře. Heslo, které platí pro všechny podoby Fra, zní: Nijak to neprožíváme, prostě jsme rádi občas spolu. 

Fra založili před patnácti lety překladatel Erik Lukavský a grafický designér Michal Rydval: nelíbily se jim knihy, které vydávali jiní nakladatelé, a líbily se jim texty, které nikdo nechtěl vydat. Nikdo, opravdu nikdo neví, co znamená slovo Fra, možná Francii a francouzskou literaturu, možná fratelli (přátelé), možná něco jiného. Nejspíš. Na této kresbě jsou ovšem jiní malí nakladatelé, s nimiž se kamarádíme a kteří jsou smutní z toho, že názvy jejich nakladatelství jsou mnohem méně tajemné. 

Tým Fra tvoří dále Petr Borkovec, který má na starosti českou poezii a program kavárny, a Ondřej Lipár, který se stará o web a fotografuje autory a všechny události v kavárně. Lipár na kresbě není, Borkovec v podobě psa Bedřicha. Tento pes chodí na všechna čtení a vyznačuje se tím, že vyje při slově „duše“ a „blues“. Ve Fra nečtou básníci, kteří mají v básních slovo „duše“ a „blues“.

Čtení a debaty jsou každé úterý a někdy ve čtvrtek. Za deset let ve Fra četlo přes tisíc dvě stě spisovatelů a překladatelů. Fotka je z cyklu Big in Japan, v němž básníci pouštějí své oblíbené písně a něco (cokoli) dělají s jejich textem (redukce, variace, překlady, adaptace, negace, pokračování atd.)

Do Fra chodí tři rukopisy týdně. Nikdo autorům neodpovídá. Nevycházejí knihy, které měly vyjít před rokem. Nikdo nic nestíhá. Básník píše do nakladatelství: „Děláte s tím rukopisem něco, nebo se drbete koštětem v prdeli?“ V kavárně je chaos. Nikdo neutrácí, nic se neprodává. Divačka vstává při čtení, přerušuje autora před narvanou kavárnou a říká: „To je nádherné, co píšete, nepomodlil byste se se mnou?“ Autor bledne, všichni blednou. Pak ale nastanou lepší dny.

Peníze, peníze, velké peníze
Šílené množství peněz
Peníze, peníze, koruny, dolary
A hlavně eura, eura, eura
Často si je představujeme
Děláme poezii, máme dobrou představivost

Zásada ve Fra: když knihu chceme, nečekáme na dotaci, vydáme ji, i když dotaci nedostane.

Poezie!!!
To kouzelné umění
Plést si květ a trn

Jak doslova řekl při čtení ve Fra čínský spisovatel Jen Lien: „Není čas na vyptávání, nýbrž k vyznání. K tomu bych prosil ještě jedno to vaše český pivo.“

Toto je tvorba našeho umírajícího kavárenského diaprojektoru (na nový teď není). Hvězdné nebe se stalo emblémem čtení a použili jsme ho na obálku jedné edice.

Čtení jsou někdy i před kavárnou. Toto je raperka a básnířka Martina Malinová. Jednou se četlo v přistaveném autopřívěsu: diváci chodili dovnitř po jednom a básník četl každému zvlášť. Někdy autor nečte, ale nafilmuje se, jak čte – a pak to jen pustí. A tak.

Na čtení chodí 30 až 50 lidí. Někdy taky devět. Za deset let se čtení nekonalo, protože nikdo nepřišel, jen jednou. Nejvíc lidí chodí do Fra na poezii, s prózou se to vlastně nedá srovnat. Možná je to proto, že Fra v současnosti vydává asi nejvíc básnických debutů ze všech českých nakladatelství.

Michal Rydval je autorem veškeré vizuální tváře Fra: knihy jsou si velmi podobné, ale v tom na první pohled rozpoznatelném rámci pořád dochází k nějakým drobným proměnám. A malým experimentům. Některé knihy mají dvě různé obálky. Tři čtyři věrní čtenáři si pak koupí obě varianty stejné knihy. Takto se vydělávají peníze!

Ve Fra se scházejí básníci různých poetik a různých generací; mladí uvádějí starší, a naopak; z návštěvníků čtení se někdy stávají autoři atd. Baví se tu spolu autoři, kteří jsou si v psaní velmi vzdálení. Je tam celkem dobrá atmosféra, a některé věci, vztahy, texty tak vznikají jakoby samy – to je fajn.

Čtení ve Fra mají vždy úvod, komentář: nikdy ho nepíše kritik, ale vždy jiný autor. Komentáře jsou osobní, což neznamená, že nemohou být podrývavé. Nepěstujeme tu biografie ani bibliografie. Nesnášíme herce. Básník nečte, protože vydává, ale čte, protože píše. Umět promluvit o své práci se ve Fra cení. Nikdo se tu nebojí – ani autoři, ani posluchači. Což ale neznamená, že si tu každý dělá, co chce.

Záchvěvy trapnosti a tápavosti jsou součástí čtení. Jsou dokonce žádoucí. Máme je rádi.

Finské čtení ve Fra. V kavárně čtou pravidelně zahraniční autoři. Máme slovenskou řadu a polskou řadu. Fra také vydává antologie současné, spíš mladší evropské poezie. Mít autory, kteří píší teď, kteří píší jazykem těchto let, po ruce – to je důležité.

Moc ani slávu mít nemusím
nepotřebuju peníze ani uznání
pakliže je představivost
ale ženy, ženy – ty ano
hodně, hodně žen
ohromné množství žen
nepředstavitelné množství žen
žen a všeho toho kolem žen

Dmitrij Prigov

 

Pravda je, že ve Fra začalo a skončilo také dost neliterárních vztahů. Barmanky a barmani v tomhle hrají roli. Důležitější ale je, že bar má rád čtení a knihy: barmanky knihy z Fra čtou a při čtení poslouchají a nezapínají kávovar.

Moc ani slávu mít nemusím
ani peníze a uznání
a ženy – vlastně taky ne
musím mít ale představivost!!!
představivost mohutnou, neporazitelnou,
abych to všechno mohl prohlásit za představu!!!

Tentýž Prigov

A ještě jednou: Nijak to neprožíváme, prostě jsme rádi občas spolu.